Rád bych v budoucnu do Ostravy přivezl i zahraniční inscenace, říká šéf Dream Factory Tomáš Suchánek

Jak to je s návštěvností právě skončeného ročníku festivalu Dream Factory? Stoupl vám počet diváků?

Devátý ročník navštívilo přes 4500 diváků a téměř všechna představení byla beznadějně vyprodána, což nás pochopitelně těší. Zájem o festival je velký, už během předprodeje se velká část představení zaplní a přidáváme pak další řady, přístavky, polštářky na schody, čímž vzniká ta pravá festivalová atmosféra. Ale určitě bych kvalitu festivalu neměřil počtem diváků. Když nasadíme tři představení například do Domu kultury města Ostravy, zvýší se návštěvnost o 1800 diváků. Ovšem stejně silný zážitek mohou přinést inscenace situované do komorního prostředí studiové scény Márnice v Divadle Petra Bezruče, kde je kapacita 50 míst, tedy za tři představení 150 diváků. A to nemluvím o inscenaci Sputnik, což byla lahůdka letošního ročníku – divadlo pro jednoho jediného diváka. Odehráli jsme ji na festivalu 60 krát a návštěvnost se tak zvýšila o 60 diváků. Jinými slovy – určitě nejde o kvantitu. Co je však nutno zmínit – velký zájem diváků o festivalová představení neberu jako samozřejmost a moc si ho vážím.

Jak hodnotíš průběh festivalu? Nejpodařenější okamžiky? Nepovedlo se něco?

Jsem spokojený. Obměnili jsme tým a především produkce pod taktovkou Martina Lindovského odvedla obrovský kus práce. Mou pravou rukou po celý rok je Míša Kubicová, té patří snad největší můj dík. Ale nebýt techniků od Bezručů pod vedením Filipa Kapusty, byl by festival v tomto měřítku téměř nemyslitelný. A nejpodařenější okamžiky? Jsem rád za reakce na nový prostor v bývalém hotelu Palace, který se nám osvědčil a na který slyšíme samu chválu. A těší mě navázání spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským. Využití prostor Divadla Antonína Dvořáka nebo Divadla Jiřího Myrona skýtá do budoucna pro festival velký potenciál. A co se nepovedlo? Určitě je vždy co zdokonalovat.

Jsi přítomen na téměř všech představeních, co se ti v těchto chvílích honí hlavou?

Reakce publika je pro mě neskutečně důležitou zpětnou vazbou, která do jisté míry ovlivňuje i dramaturgický výběr nadcházejících ročníků. A co se mi honí hlavou? Snažím se samo sebou vnímat představení, ale nekompromisně do toho vstupují myšlenky typu: Vědí, zvukaři, že mají pustit znělku? Bude správně připravena děkovačka? Dořešil se problém s ubytováním? Je připraven mikrofon pro debatu? Ví osvětlovač, že má nasvítit moderátory? Když pak vše funguje, je to samo sebou zásluha profesionálního týmu, ale vlastně taky trochu malý zázrak…

Míváš živé sny?

Během festivalu toho moc nenaspím. Dříve než ve tři se do postele nedostanu a probouzím se v půl sedmé s hlavou plnou úkolů, co je třeba v ten den ještě doladit. Ale to k festivalu patři.

Co bude příště? Je možnost Dream Factory ještě posunout někam dál?

Určitě bych si přál přivézt do Ostravy výrazné zahraniční inscenace, což s našim rozpočtem bohužel není zatím reálné. Třeba se ale v budoucnu to, co je dopřáno festivalovým divákům v Plzni, Brně, Olomouci, Hradci, v jubilejní desátý ročník podaří i u nás. Moc bych si to přál.

Čtěte také: Report z festivalu Dream Factory 2017