Čapkovy rozevláté sukně a Štyrského cigárko aneb Malířské skvosty v Domě umění

Když první ředitel ostravského Domu umění Alois Sprušil (galerii šéfoval v letech 1929 až 1946) v listopadu 1946 opustil tento svět, ostravský básník Vojtěch Martínek napsal smuteční báseň. „Nad starost dní a týdnů, / barevný uměl rozklenouti sen,“ vyznal se Martínek z obdivu nad Sprušilovým zápalem pro výtvarné umění. A především jeho nadšeným zájmem o moderní malíře, tedy současníky Martínka i pana ředitele.

Amalie Mánesová: Hrubá Skála

Výstava ve velkém horním sále Domu umění začíná devatenáctým stoletím, Sprušil samozřejmě ctil i tuhle éru, hlavně její barevně ponurou romantickou klenbu. Pro galerii například zakoupil sarkastickou alegorii Quido Mánesa Štěstí je slepé (1828-1880) či krajinu Amalie Mánesové (1817-1883) se zámkem Hrubá Skála. Schází jen třetí ze slavné malířské sourozenecké trojice Josef Mánes. Malba Amalie Mánesové z roku 1863 ale splňuje vše, co od romantismu očekáváme. Splín, chmury, tajemství, nebezpečí i touhu po dálkách. Nezdolatelná skaliska versus tajemný západ slunce. „Tam v modré dálce skály lom,“ chce se u obrazu říci společně s Karlem Hynkem Máchou.

Ples Masek Otakara Nejedlého a Puberta Jana Štursy.

Ale to už si prohlížíme Sprušilovu sbírku českého moderního malířství. Ostravský galerijní ředitel byl s mnohými jejími představiteli v úzkém styku, často dokonce kamarádském. Je to až dojemné, když na výstavě čteme pohlednice, které do Ostravy posílali umělci, jenž jsou dnes součástí dějin českého výtvarného umění. „Veselé Vánoce a vše nejlepší v novém roce srdečně vám přeje oddaný V. Špála s rodinou,“ napsal Sprušilovi malíř Václav Špála (1885-1946), dle ne úplně čitelného razítka asi v roce 1939.

Co ale zbude po dnešních malířích, kteří už korespondují jen s pomocí e-mailu či Facebooku? Jak se bude vystavovat jejich korespondence? Špála je na výstavě zastoupen jedním ze svých vrcholných děl z takzvaného modrého období. Všemi tóny modré v tomto případě ztvárnil šumavskou říčku Otavu.

Ľudovít Fulla: Červené krávy

Obraz Červené krávy slovenského modernisty Ľudovíta Fully je další „barevnou klenbou“, které musela Aloise Sprušila fascinovat. Krávy v nejrůznějších odstínech červené a s jakousi růžovou svatozáří, pasáček a snová pastvina, to vše má až chagallovského ducha. Zemitý folklor a stopy insitního umění v avantgardní malbě. Fulla se poctivě držel toho, co hlásal ve svém manifestu: „Skoncovať so starými, nič nehovoriacimi umeleckými metódami a zabehanými manierami.“

Jindřich Štýrský: Cigareta u mrtvé

Radost milovníkovi avantgardy udělá i Jindřich Štyrský (1899-1942) se surrealistickým plátnem Cigareta u mrtvé z roku 1931. Rozervané dílo plující mezi životem a smrtí, mezi vědomím a podvědomím, tak jako ve Štyrského záznamech snů. „Křehkost a něha s krutostí a sžíravostí,“ vyprávěl o Štyrského obrazech jeho přítel básník Vítězslav Nezval.

Josef Čapek: Z trhu

K dalším nepřehlédnutelným obrazům expozice patří plátno Z trhu z roku 1934 od Josefa Čapka (1887-1945). Někdejší kubista se slovanskou poetikou v duši ho namaloval v době, kdy už dospěl k nenapodobitelnému stylu. K čapkovskému. Dílo s obdobnou poetikou jako to Fullovo na protější zdi, z Čapka rovněž sálá úcta a obdiv k obyčejnému, ovšem v neobyčejné barevnosti.

Václav Špála: Na Otavě

Škoda, že tahle unikátní výstava pokladů z depozitáře má tak odpuzující název: „Trvalý odkaz budoucnosti.“ Heslo připomínající třeba to o „trvalém odkazu Února 1948“ je medvědí službou i samotnému řediteli Domu umění Aloisi Sprušilovi. Galerii jsme si prohlédli v sobotu odpoledne, v expozici se ale po celou dobu naší přítomnosti neukázal jediný návštěvník. Kdyby se výstava jmenovala třeba „Od Mánesa k Čapkovi (Odkaz Aloise Sprušila)“, nebylo by v sobotu v Domě umění k hnutí.

*

Trvalý odkaz budoucnosti. Alois Sprušil a sbírky v letech 1926 – 1946. Dům umění v Ostravě, výstava potrvá do 11. června 2017. Vystavení autoři (výběr): Quido Mánes, Antonín Procházka, Jaroslav Čermák, František Kaván, Václav Špála, Jan Zrzavý, Endre Nemes, Otakar Nejedlý, Vincenc Beneš, Jan Trampota, Jaroslav Panuška, Rudolf Kremlička, Jan Bauch, Josef Čapek, Jiří Kars, Max Švabinský, Jakub Bauernfreund, Vojtěch Sapík, Břetislav Benda, Josef Václav Myslbek, Augustin Handzel, Jan Štursa, Otto Guttfreund, Konstantin Aleksejevič Korovin nebo František Kobliha.