Festival Dream Factory má svůj punc a je ojedinělý, říká herec a ostravský patriot Robert Mikluš

Máte rád divadelní festivaly jako je Dream Factory? Co vám na nich imponuje?

Ano, myslím si, že tento typ festivalů je super nápad, ať je to třeba Festival regionů v Hradci Králové nebo olomoucká Flóra. Dream Factory má navíc svůj punc industriální Ostravy a espritu lidí, kteří tu žijí. Díky tomuto znamení, které v sobě Ostrava má, je tento festival specifický a skvělý. Nejsem na něm poprvé a navíc jsem ostravský rodák, ze Zabřeha.

Takže na ni nedáte dopustit?

Jsem patriot.

Jak se vám hrálo? Přijeli jste s klasikem Antonem Pavlovičem Čechovem…

Je to křehké představení a hodně záleží, jak vyložíme první dějství, kdy se nic moc neděje. Děláme velké pauzy, potřebujeme nastínit atmosféru, ne vždy jsou diváci dostatečně trpěliví anebo naopak my dost koncentrovaní, abychom působili pregnantně a dobře. Nebyli jsme si hned jistí, zda diváky máme, nebo do jaké míry. Teprve pak jsme ze zpětných vazeb zjistili, že asi dobrý. Aplaus byl krásný.

Jste tady doma, hraje se vám v Ostravě lépe?

Pro mě je Ostrava srdcovka a vždycky jsem tady tak trošku nervózní, protože vystupuju doma. To, co se mi před lety zdálo běžné, je mi vzácností. Poté, co jsem se začal živit jako herec, hraju v Ostravě tak pošesté. To je málo.

Ale jinak Ostravu dobře znáte, dokonce jste tady zapustil kořeny už coby herec amatér…

Ano, studoval jsem na Matičním gymnáziu, kde působil divadelní soubor Tajfun. Hrávali jsme v Divadle loutek, také jsem hrával v Dividlu, které vedl Saša Rychetský.

Jak tedy na Ostravu vzpomínáte?

Lidi se předhánějí v tom, jak definovat Ostravu. Většinou je to něco jako že se tady pravda válí po ulicích jako démanty a sny už nestoupají k nebi. Budu stručnější. Díky Ostravě se mi změnil žebříček hodnot.

Můžete to upřesnit?

Když bych měl být konkrétnější, tak v okamžiku, kdy jsem řešil problémy někoho jiného, kdo není z Ostravy, zdály se mi jeho starosti směšné.

Zůstáváte i na další festivalové dny, než jen ten jeden, kdy vystupujete na jevišti?

Přespím u maminky v Ostravě-Zábřehu. Měl jsem tady původně hrát s divadlem Vosto5 představení Proton, ale protože z toho sešlo, vracím se poté do Prahy, kde už mám jinou práci. Jak říká můj kamarád Ondřej Jiráček, herec, kterého nikdo nezná, pozdě břicha honit!

Proton ale už byl uveden na Černé louce.

Ano, tehdy to dopadlo výborně, v Cooltouru bylo narváno. Vosto5 je sázka na jistotu, navíc celá hra je o Ostravě. Alternuji tam několik postav. Zbrojnoše, televizáka Dušana Neuwertha a producenta Leška Wronku. Představuji si jej jako Františka Janečka, s nadsázkou, jinak bych jej nechtěl urazit.

Když se jedná o žijící postavu, máte obavy, že z toho může být i problém?

Většinou ne, jde přeci o divadelní nadsázku, ale s jiným představením Tichý Tarzan v Divadle Na provázku nás jedna paní zažalovala, protože byla v náznaku součástí snové erotické scény. Jako dáma se zřejmě cítila dotčena.

Takže neměla dostatečný smysl pro divadelní nadsázku?

Mohlo by se říci, že potrefená husa nejvíce kejhá, ale nechci se jí nijak dotknout.

Jak vnímáte ostravský humor?

Fajný. Je přisprostlý, má tah na branku, je lidový a rovný . Podobně jako v Brně existuje hantec, jazyk, který správným způsobem degeneruje v různých společnostech a tím se cizeluje. Když to někdo vidí zvenku, může se mu zdát sprostý. Je to jako s oblečením – vidíte někoho, kdo mluví obrhrouble, a hned ho soudíte – a přitom ten člověk by mohl být morálním vzorem a je fajny jak cyp. Dozkoušel jsme zrovna s Arnoštem Goldflamem v Divadle Bolka Polívky inscenaci Hrůza v Brně, je to o dvou policajtech, kteří řeší nějaký případ a kde se taky mluví celou dobu lokálním nářečím – hantecem. Jsou to pro mě šaty, které si dle potřeby obléknu. Konkrétně v tomto případě jsem chodil po hospodách a nahrával si mluvu místních lidí. Jinak když přijedu domů, do Ostravy, tak hned přešaltruju a valím. Kvůli tatovi. Tato mám tě rád! (úsměv) Jinak je to podle toho, v jakém prostředí se člověk pohybuje a jak moc chce být empatický.