Dechová hudba je neprávem na okraji zájmu, říká organizátor ostravské soutěže velkých orchestrů

Mezinárodní soutěž velkých dechových orchestrů Ostrava 2017 se uskuteční už po osmnácté. Mohu vás poprosit o krátké ohlédnutí do historie?

Soutěž se v pravidelných intervalech pořádá od roku 1971 a zúčastnily se jí stovky domácích i zahraničních orchestrů. Je určena pro koncertní kategorii orchestrů typu harmonie. Jedná o se velké dechové orchestry, jejichž repertoár je tvořen širokým spektrem od lidových skladeb přes operetní, operní a muzikálovou tvorbu až po vysoce náročné koncertní kompozice symfonického charakteru.

V hebrejštině znamená číslo 18 život. Dá se tato symbolika vztáhnout také na existenci dechových orchestrů? Mají svou budoucnost v české kultuře?

Je to jako v lidském životě. Něco vzniká, něco zaniká. V současnosti hodně dechových orchestrů působí v základních uměleckých školách a mají nezastupitelné místo ve výchově a lásce k hudbě. Je to skutečně sisyfovská práce, než vyroste z žáčků skutečný muzikant. Pak se rozletí do světa a práce začíná nanovo. Přesto jsou mezi nimi vynikající orchestry, které reprezentují naši tradiční hudbu úspěšně po celém světě. Jsou ale orchestry, které mají dlouholetou tradici.

Kde má ta tradice v našem kraji kořeny?

Nemusíme chodit daleko, zmíním třeba skvělý Májovák z Karviné, jehož počátky sahají do roku 1908. Na své hornické kořeny, z nichž v minulosti orchestr vzešel, jsou patřičně hrdí. Takových orchestrů bychom našli daleko více. Obecně se dá ale říci, že tradice orchestrů, které kdysi mělo každé město či obec a které byly nedílnou součástí společenského života, ztrácí na svém významu. Neprávem je dechová hudba na okraji zájmu jak veřejnosti, tak médií a někdy i donátorů. O to více si ceníme podpory města Ostravy, díky které se letos koná 18. ročník soutěže.

Jak je to s mladými muzikanty? Je dostatek hráčů? Pozouny, trubky či tuby byly už za časů mých studií na konzervatoři velmi slabě zastoupené…

To to je spíše otázka pro ředitele škol a konzervatoří. Od dirigentů, kteří jsou zároveň ředitelé nebo pedagogové na základních uměleckých školách či konzervatořích, vím, že větší zájem je o výuku hry na klavír nebo na kytaru. Je však potěšitelné, že dechová hudba již dávno není jen mužskou doménou a mnozí by možná byli překvapeni, kolik v orchestrech působí děvčat. Je to tak, jak říkáte – doba je taková a zájmy mladých se mění.

Prozraďte nám, jak je soutěž koncipována?

Do soutěže se může přihlásit každý velký dechový orchestr, který splňuje podmínku počtu hráčů a který je na takové kvalitativní úrovni, že je schopen předvést svůj soutěžní koncertní program. Aby měli šanci poměřit si své dovednosti i orchestry začínající, je soutěž rozdělena do tříd (střední, vyšší, nejvyšší) tak, jak je to běžné u soutěží v zahraničí. Tomuto rozdělení odpovídá i náročnost povinné skladby a délka koncertního vystoupení. Soutěž je jednokolová. Zaleží jen na úvaze orchestru, jak zhodnotí svou úroveň a podle toho se přihlásí do některé z kategorií.

Co je na soutěžním programu?

Program jednotlivých soutěžních dechových orchestrů se skládá z volitelného programu a povinné skladby. Tu vybírá odborná rada složená z předních odborníků na dechovou hudbu v České republice. Odborná rada vždy vybírá skladby českých autorů a pro letošní rok jsou to pánové Mojmír Bártek (skladba Frýdlantské bolero), Juraj Filas (skladba Ohnivý anděl) a Pavel Staněk (Frýdlantská suita – Čtyři parafráze na české lidové písně). Druhou část soutěžního vystoupení si orchestr volí podle svých představ a je to volba velmi zodpovědná, protože jedním z kritérií hodnocení odborné poroty je i dramaturgie koncertního vystoupení.

Jaké orchestry se letošního ročníku účastní?

Letos do Ostravy poprvé přijedou mládežnické orchestry z Police nad Metují a z Dačic. Oba orchestry působí při základních uměleckých školách. Máme velkou radost z jejich účasti neboť podle dirigentů, a teď cituji: „Na soutěž do Ostravy jsme si nikdy netroufli, ale teď cítíme, že už jsme na sobě zapracovali natolik, že se do tak prestižní soutěže můžeme přihlásit.“ A to je skvělé, protože věkový průměr je velmi nízký, a to znamená, že roste nová mladá generace, která dechové hudbě doslova propadla. Dále přijedou již zkušení matadoři z Jihlavy, Krnova, Karviné a Zlína. Zajímavostí letošního ročníku je, že přijede i orchestr z Chorvatska, který bude u nás soutěžit poprvé, a proto je to pro nás velká neznámá.

V názvu soutěže stojí označení „velké orchestry“. Kapacitně to znamená v praxi kolik?

Soutěže se mohou zúčastnit orchestry, které odpovídají běžnému mezinárodnímu standardu bez omezení věku v počtu minimálně 45 a maximálně 85 hudebníků.

Ostravu poctí svou návštěvou kromě Chorvatů také orchestr z Lotyšska. O jaký soubor se jedná a jaké skladby představí?

Ano, je to úžasné, že přijede z takové dálky do České republiky již podruhé orchestr z Rigy. Přihlásili se do nejvyšší třídy, takže předpokládáme vysokou úroveň. Je to univerzitní orchestr The University of Latvia Wind Band, vznikl v září 2008. Jeho zakladatelem je dirigent a pedagog Lotyšské hudební akademie Jazepse Vitolse Janis Purinš. Orchestr sdružuje více než 50 studentů několika lotyšských univerzit a hudebních škol. Často se účastní festivalů a soutěží a připravuje také vlastní sólové programy. Jejich repertoár obsahuje širokou škálu žánrů několika staletí.

Kdybyste měl zmínit nejlepší dechový orchestr v ČR současnosti, kdo by to podle vás byl?

Mohu posoudit jen ty, kteří jezdí na ostravskou soutěž, ale mezi republikovou špičku určitě dlouhodobě patří Májovák Karviná a Harmonie Šternberk.

Před pár lety vystoupil na Janáčkově máji Dechový orchestr hudby Hradní stráže ČR. Ten s dirigentem Václavem Blahunkem zahrál úžasný program z děl českých skladatelů Karla Husy, Václava Nelhýbla či Josefa Matěje. Vzniká i v současnosti autorská tvorba pro dechové orchestry? Jsou skladatelé, kteří se dechovým orchestrům věnují?

Ano, vzniká, a soutěž v tomto ohledu přispívá k přiblížení těchto skladeb nejširší veřejnosti. Příkladem je stále aktivní a kreativní ostravský skladatel Pavel Staněk. Je téměř neuvěřitelné, že v termínu soutěže oslaví 90 let. A není náhodou, že jeho kompozice je povinnou skladbou v nejvyšší třídě.

Do jaké míry jsou v repertoáru dechových orchestrů zastoupeny covery filmových melodií, písní apod.? Myslíte si, že je důležité je hrát?

Nerad bych se pouštěl do této věčné polemiky, zda hrát či nehrát tuto hudbu. Ani samotní hudebníci v tomto nejsou jednotní. Touto cestou, možná by se dalo říct popularizací za cenu podbízivosti jdou i profesionální symfonické orchestry, je to prostě trend. Na jedné misce vah je to, co by chtěla obecně hudební tělesa hrát, a na druhé otázka, kde získat finanční prostředky, které přitáhnou posluchače do vyprodaných sálů. Fakt je, že každý velký dechový orchestr ve svém repertoáru tento žánr má.

Co čeká na vítěze soutěže? Jaké ceny obdrží?

Laikovi by se možná zdálo hodnocení složité, ale podle mezinárodních regulí to tak prostě je. Všechny orchestry jsou ohodnoceny mezinárodní pětičlennou porotou počtem bodů a podle toho získají ocenění v pásmu, které není závislé na tom, v které třídě soutěžily, tedy bronzové pásmo, stříbrné pásmo, zlaté pásmo a zlaté pásmo s vyznamenáním. Dále se hodnotí vítězové jednotlivých tříd (střední, vyšší, nejvyšší) a nejlépe provedená povinná skladba v těchto třídách. Cenu získává jeden z dirigentů za dirigentský výkon. Cenu absolutního vítěze získá orchestr s nejvyšším počtem bodů.

Jaké je vaše největší přání s ohledem na aktuální ročník soutěže?

Přál bych si, aby všechny orchestry a návštěvníci prožili v Ostravě den plný skvělé hudby, aby byla atmosféra stejně přátelská, vstřícná, příjemně vzrušená napětím z výsledků jako u předešlých ročníků a aby se k nám rádi po dvou letech opět vrátili, protože se jim u nás a v Ostravě líbilo. Skvělé by bylo, kdyby se dobré zvěsti o soutěži šířily dál. Zkrátka, ať se nám naše české přísloví „Co Čech, to muzikant“ nevytratí a tradice žije dál.