Chee Chaak se vymezuje proti všem nešvarům a trendům v současném češství, říká jeho pořadatelka Zuzana Šrámková

Po zkušenostech z loňska jsi tentokrát vsadila na české kapely, v tiskové zprávě se píše o ročníku „ve znamení kapel osvědčených časem a přátelstvím“. Pokud bude letošní Chee Chaak co do počtu návštěvníků úspěšnější než ten minulý, budeš uvažovat o návratu k původní koncepci festivalu, v níž hráli zahraniční interpreti minimálně stejnou roli jako ti domácí?

On vlastně nikdy žádný koncept neexistoval, takže se ani letošní ročník ničím nevymyká. Zahraniční kapely nejsou o nic víc zajímavé než ty české, takže mix českých a zahraničních může být vyrovnaný a taky nemusí. A když letos přijde více lidí, nemyslím si, že mi švihne v hlavě a budeme se zase pouštět do extrémů, i když pozvat třeba Autolux bylo fakt pořadatelské lákadlo.

V line-upu se ale přece jen skví dvě zahraniční jména: Vyk Non a Colored Moth. Chápu to správně, že jejich zařazení do programu je více než čímkoli jiným právě výrazem přátelství, o němž je řeč v tiskové zprávě? Kytaristka Vyk Non léta pracovala za barem v Planu B, s Colored Moth tvá kapela At Bona Fide absolvovala několik koncertů…

Ze zahraničních přijedou ještě rakouští Robotra, a ano, zrovna tyto tři kapely se vyznačují tím, že zkrátka jsou nějakým způsobem s Chee Chaakem spojeny přátelsky.

Cena vstupenek se s ohledem na zúžení programu radikálně snížila. Jsi přesvědčena o tom, že to něčemu reálně pomůže? Není problém v tom, že Ostrava zkrátka nemá dostatečně velké publikum?

Cena vstupného se reálně odvíjí od nákladů, čili to nemá být něco, co něčemu pomůže, ale spíše není potřeba ji nadceňovat nebo podceňovat. Ostrava má publikum tak akorát, může být lépe, uvidíme.

Jak vnímáš jiné srovnatelné hudební festivaly? Bereš například Creepy Teepee jako konkurenci?

Pokud se nějaký festival nekoná za rohem ve stejném termínu a nehrají na něm ty samé kapely, neberu žádný z nich jako konkurenci. Creepy Teepee je tak jiný festival, jak jen festival jiný může být. Kdybych měla Chee Chaak k nějakému festivalu přirovnat, spíše bych volila Noise Party od NAABu nebo různé malé festivaly dělané pořadatelskými skupinami, kteří to berou jako setkání po koncertní sezoně. Tím nechci snižovat dramaturgii a zajímavost všech kapel, ty jsou samozřejmě pečlivě vybírány a na Chee Chaaku si taky nezahraje kdokoliv, kdo se ozve.

Jaké jsou podle tebe silné stránky Chee Chaaku? Proč má smysl na něj jezdit; nabízí něco, co na jiných festivalech není možné zažít?

Chee Chaak je vytrvalý. Chee Chaak stmeluje. Chee Chaak na tobě nechce vydělat. Chee Chaak se vymezuje proti všem nešvarům a trendům v současném češství. Chee Chaak má na baru levný rum. Chee Chaak má battle stage. Chee Chaak má nejlepší tragicky organizační tým. Chee Chaak uctívá a zbožňuje všechny, kteří chodí na koncerty, podporují akce, které děláme, a jsou uvědomělí natolik, že se nebojí přispět peníze, které si kapely zaslouží.

Z třetího ročníku Chee Chaak Festu. (Foto: Roman Petřiš)

Organizační tým se letos smrskl na tebe a několik pomocných rukou v pozadí. Proč se letos na Chee Chaaku nepodílí Petr Ondráček? A znamená to, že Chee Chaak Tips už neexistují?

Chee Chaak Tips existují, Petr si jen dal pauzu. Chee Chaak není práce, do které musíš chodit, takže kdykoliv, když bys to nedělala s radostí, ale jen z povinnosti, je lepší toho nechat. Letošní organizační tým je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Celé ty roky jsme to s Petrem organizovali a vymýšleli sami (na místě jsme samozřejmě měli hromadu lidí, kteří nám pomáhali), jenže letos mám spousty lidí, co mi do toho kecají už od začátku a moc pomáhají průběžně. Je to neskutečné odlehčení a vlastně se můžeme organizačně lépe vyvíjet, když nás je více. Každý má jiné zkušenosti a nápady.

Osobně mám pocit, že se ostravská scéna po uzavření Planu B pomalu drolí. Někteří lidé se už přesunuli do jiných měst, jiní úplně přestali být aktivní… Jak to vidíš ty? A myslíš si, že je ještě nějaká naděje na obnovení Planu B?

Jasně, na jednu stranu tady chybí místo, kde víš, že kdykoliv můžeš udělat koncert nebo přijít a vědět, že tam vždycky potkáš známé. Jasně, i té kultury ubylo. Tato situace přináší ale i určité benefity. Lidi se snaží nacházet nová místa, nejsou přesycení každodenními koncerty a možná i to, že tady chybí pořádný klub, nakonec někoho vyhecuje a udělá něco super. Něco tak super, že lidi přestanou truchlit za Plan B. Každý pád je přeci výzva. Ostrava má potenciál jak hovado a nemusí to stát pouze na mainstreamových akcích. Myslím, že pěkně zdola to má smysl a udržovat určitou mystiku můžeme i tím, že se nám to nedaří.

Mimochodem – když se otevřel provizorní Plan H v patře nad Maryčkou, vy jste na to zareagovali tak, že jste své akce začali pořádat v přívozské klubovně Jeden Tag. Proč?

Patro nad Maryčkou zkrátka není prostor pro koncerty, to je asi jediné, co na to můžu říct. Jeden Tag mi poskytl skvělý prostor, je tam atmosféra, co mám ráda. Je to s prominutím zaplivaný klub a pochybná galerie, ale má to kouzlo, které na akcích chci mít. I kapely byly vždy velice spokojené, i vzhledem k tomu, že akce byly jen jednou měsíčně, takže lidi chodili v hojném počtu.

27. května se v Provozu Hlubina odehraje warm up na Chee Chaak s kapelami Don Vito, Les Spritz a Sweeps 04. Neobvyklá lokace: kašna. Jak tě to napadlo?

Viděla jsem kašnu bez vody a už začala přemýšlet, kdo by tam zahrál. Asi tak týden po tomto nápadu mi napsali Don Vito, že jim vypadl koncert, jestli něco nevymyslíme. To bylo jasné znamení, že to spojíme. Bude to peklo!

Festival bude letos poprvé probíhat kompletně venku. Je to reakce na četné výtky návštěvníků, nebo pragmatické rozhodnutí motivované finanční udržitelností akce?

Je to reakce na naše touhy, ne že bychom to nedělali pro lidi, ale holt v první řadě chceme být spokojení jako kolektiv, co to dělá a stojí si za tím.

Více informací na stránkách festivalu Chee Chaak Fest