Čertova stěna, Carmen i Mefistofeles: Operní sbor NDM na galakoncertu odvedl přesvědčivý výkon

Večer zahájila předehra k opeře Tajemství Bedřicha Smetany. Hudba předehry vyrůstá ze dvou základních motivů – motivu tajemství a motivu věčně nespokojeného Kaliny. Orchestr Národního divadla moravskoslezského pod Kleckerovým vedením zahrál předehru přesvědčivě, konfrontace s jinými nastudováními však nevyznívá příliš nápaditě. V porovnání se vzorovými nahrávkami (např. Košlerovo nastudování v Národním divadle v Praze) ukázalo na menší tempové kontrasty a závěrečná gradační vlna, následující po fuze, neměla patřičnou energii a brilanci.

Ze sborového galakoncertu v NDM. (Foto: Martin Popelář)

Prvním sborovým číslem byl dvojsbor Tiše, kradmo, přepozorně z opery Čertova stěna Bedřicha Smetany. Geniální hudební hříčka představuje nejprve ženskou sborovou sekci, v níž se potvrdila perfektní hlasová vyváženost altů a sopránů v nádherně měkké barvě. Ve druhé půli nastoupili v ohleduplné dynamické hladině muži, kteří s rytmickou přesvědčivostí navázali na své kolegyně.

Milým zpestřením byla následující polonéza z druhého dějství Dvořákovy opery Rusalka, na níž navázal sbor Květiny bílé po cestě. Ve Dvořákově impresivně sladké instrumentaci se sbor blýsknul nádhernou barevností všech hlasových skupin, v závěru se vynořil Martin Gurbaľ, který energicky a intonačně přesvědčivě vyzpíval svou deziluzi a zklamání adresované své dceři Rusalce.

Martin Gurbaľ během galakoncertu. (Foto: M. Popelář)

Zvukově velkolepé sbory vytvořil ve svých operách Giuseppe Verdi. Z jeho děl zazněl v podání sboru NDM nejprve Spuntato ecco il di d´esultanza z opery Don Carlo. Pěvecky byl sbor zvládnut výborně, orchestr v žesťových nástrojích ale nezahrál úplně nejlépe. Podobné drobné kolísání v intonaci a souhře provázelo i Verdiho Macbetha ve sboru Patria opressa ze čtvrtého dějství. První část večera zakončil sbor působivým Freudig begrüssen wir die edle Halle z Tannhäusera Richarda Wagnera.

Jestliže první polovinu večera provázelo poněkud líné tempo, druhá byla svižná, dravá a dynamická a představila atraktivní, kontrastní program. Po výborně zahrané předehře ke III. dějství opery Lohengrin zazněl Summ´und brumm, du Gutes Rädchen z Wagnerova Bludného Holanďana v perfektní rytmické semknutosti a dramatickém výrazu.

Ze sborového galakoncertu NDM. (Foto: Martin Popelář)

Čarostřelce Carla Marii von Webera v počátku provázel rytmický nesoulad sboru a orchestru, který se však podařilo brzy doladit a číslo i díky svým hudebně komickým kvalitám patřilo k nejúspěšnějším.

Následoval Mefistofeles Arriga Boita, ze kterého zaznělo Ave, Signor degli angeli. Šlo o ukázku velkolepé sborové zvukovosti a hlubokého dojemného výrazu, do něhož vložili sboristé obrovské nasazení a emoce.

Dirigent Jakub Klecker s orchestrem. (Foto: Martin Popelář)

Vrcholem večera byla poslední dvě čísla. V prvním se ke sboru NDM přidaly děti z Operního studia a společně zazpívali intermezzo a Les voici! Voici la quadrille des Toreros z počátku IV. dějství Carmen George Bizeta. Šťavnatá, melodicky sršící Bizetova hudba našla v interpretech ideální ztvárnění. Nechyběla jí energie, přesnost a výborně vystavněné fráze.

Stejně kvalitní atributy měl i závěrečný sbor Regina coeli, který provází sopránové sólo v podání Evy Dřízgové-Jirušové. Ostravská sopranistka je trvalou ozdobou řady koncertů a oper – také v Mascagniho Sedláku kavalírovi se představila s pověstným šarmem a bravurní pěveckou technikou, která neodmyslitelně patří k jejímu lahodnému, sametovému lyrickému hlasu.

Eva Dřízgová-Jirušová během galakoncertu. (Foto: Martin Popelář)

Sbor opery Národního divadla moravskoslezského připravil velmi pestrý repertoár, v němž spolehlivě zazpívaly všechny hlasové sekce. V Mefistofelovi Arriga Boita suverénně tvrdily spodek průrazné, barevně syté basy, sbor však vládne velice přesvědčivým projevem ve všech hlasech. Ne všechna čísla se povedlo orchestru zahrát precizně, problémy provázely úvodní předehru, Verdiho sbory a souhru prověřil i Weberův Čarostřelec.

V převážné většině programu však sbor Národního divadla moravskoslezského exceloval a zazpíval fantasticky. Z nastudování Jurije Galatenka je patrná minuciózní snaha o přesnou artikulaci, důvtip ve výstavbě jednotlivých frází a uplatnění ideálního hlasového rejstříku podle intencí hudebního díla. Jurij Galatenko předkládá trvale velmi kvalitní umělecké výsledky. Večer také mile obohatilo vystoupení dětí z Operního studia Lenky Živocké, jejichž oči svítily zápalem a nadšením. Jejich zpěv a nasazení v Carmen byl skutečně milý, bezprostřední a přesvědčivý. Talentům se v ostravském sborovém zpěvu meze nekladou.