Když něco děláme, je to naplno, říká Robert Šimek z kapely Malignant Tumour, která ovládla ceny Břitva

Jaký máš pocit z výsledků Břitvy za loňský rok? Album The Metallist skončilo na druhém místě, nicméně váš dokument The Way of Metallist i videoklip We As We Talk ve svých kategoriích zvítězily, také jste byli uvedeni do Galerie legend. V anketě bodoval rovněž váš výroční koncert… Převládá tedy spokojenost, nebo jste čekali ještě více?  

Člověče, množství proměněných nominací nás spíše překvapilo. Samozřejmě mile. Je vždy potěšující zpráva, když ti někdo tvé snažení, nápady a úsilí nějakým způsobem pochválí.

Z kterého jednotlivého ocenění v rámci Břitvy 2016 máš osobně největší radost?

Z každého mám radost, už jenom proto, že to je vlastně taková zpráva, že to, co děláš, dělá radost i někomu dalšímu a ne jen nám. A to nás hodně těší.

Každopádně jak třeba zmíněný dokument (zájemci jej mohou zhlédnout od 22. do 28. května v ostravském kině Cineport – pozn. red.), tak i videoklip jste natočili díky pomoci kamarádů, případně komparzistů. Nějakou oslavu jako poděkování tedy neplánujete? Mnozí se možná ani nedozvědí, že se zapojili do tak úspěšných projektů…

Oslava proběhla na výročním koncertu u příležitosti pětadvaceti let od založení skupiny, který se uskutečnil na podzim loňského roku, ale nějakou další společnou ožíračku se všemi, kdo se podíleli, bychom klidně podniknout mohli. To není vůbec špatný nápad.

Pokud u dokumentu a klipu ještě zůstaneme, tak je třeba zmínit, že vynikají díky tomu, jak jsou propracované… Zkrátka i detaily rozhodují. Berete tato vítězství i jako určité ocenění (ohodnocení) vaší práce v tom smyslu, že pečlivost, s jakou jste pracovali, respektive čas, který jste klipu i dokumentu věnovali, nevyzněly naprázdno? Jinými slovy že vaše nápady byly zúročeny…  

Takhle to neberu.  Když něco děláme, tak to děláme pořádně. Jinak to ani neumíme. A když se to líbí, tak jsme jen rádi.

Jaký máte obecně vztah k hudebním cenám? Máš jako muzikant z ocenění radost, nebo nijak velký význam hudebním cenám nepřikládáš, protože v hudbě se prostě soutěžit nedá? 

Já jsem s tím v pohodě. Jasně, že hudba není sport. Nelze ceny v hudební branži brát stejně jako umístění na hokejovém šampionátu. Tady se totiž nepočítají počty vstřelených branek. Jde vždy o subjektivní pohled nějaké vybrané skupiny lidí, kteří se víceméně cítí jako odborníci na daný žánr. Nicméně já to vnímám jako jakousi pochvalu od této skupiny lidí, kteří se pasovali do role arbitrů na daný žánr. No a nevím jak tobě, ale mi vůbec nevadí, když mě někdo chválí. (smích)

Samozřejmě i mě potěší, když mě druzí chválí, o tom žádná. A určitě každá pochvala udělá radost, ale rozlišuješ třeba hodnotící reakce od těch arbitrů na daný žánr, jak jsi je nazval, a od řadových fanoušků, kamarádů, z nichž mnozí danou kapelu sledují během celé její historie?

Mě potěší každá pochvala od kohokoli. Vlídného slova není nikdy dost.

Zastavme se ještě u informace, že Malignant Tumour byli zařazeni do Galerie legend. Jak ti to zní? Jak vnímáš slovo „legenda“? Považujete se za legendu?  Kdo je podle tebe (hudební) legendou?

Nepovažujeme se za legendu. To nás trochu překvapilo. Podle mě je hudební legendou třeba Elvis.

Mimochodem jaký byl koncert? Jak se vám jako „oceněné kapele“ a „ortodoxním“ Ostravákům hrálo na horké půdě v Brně? Minimálně pokud vezmeme v potaz sportovní rivalitu…   

Jo, fajné to bylo. Mně se na Melodce hraje dobře, až na ten způsob vynášení aparátů do druhého patra přes celou hospodu a sál. To fakt není domyšlené.

Můžeš na závěr prozradit, co vás v nejbližších dnech či měsících čeká? 

Hlavně spoustu koncertů a festivalů na podporu nové desky, takže kdo má chuť, tak si přijďte zatřepat hlavama, kura!

Kompletní výsledky ankety Břitva