Malíř Petr Gruber v Galerii Dole navazuje spojení s bludičkami i s komunistickými odboráři

Les, horizont a nebe s mraky. Pro krajináře je to mrtvý malířský postup, s nímž to umělec dotáhne tak maximálně do výstavní síně Chagall v Brušperku, ovšem na kasselskou Documentu nebo benátské bienále může zapomenout. Krajinář jednadvacátého věku musí být alchymistou, který reálné vjemy z přírody proměňuje v elixíry. Nepracuje jen s viděným, ale ve velké míře i s podvědomím. Jeho oči jsou clonami i barevnými filtry a na obraze se vrství vnitřní i vnější podněty. Taková krajina je i zrcadlem duše.

Podobně pracuje i senzibilní a teprve sedmadvacetiletý pražský malíř Petr Gruber, jehož výtvarné vzdělání si vzali na starost malíři Zdeněk Beran, Vladimír Kokolia a Jiří Sopko. Pro ostravskou Galerii Dole vytvořil Gruber cyklus nazvaný Hotel v lese, který je až přízračnou výpravou do českých lesů. Malíř se totiž v lůně přírody rozhodl mapovat lesní penziony, respektive někdejší velká odborářská rekreační střediska, která za socialismu vyrůstala v nejkrásnějších partiích tuzemských hor.

Z výstavy Petra Grubera. (Foto: I. Mottýl)

Gruber je rodák z Vysočiny. A jakási „duševní nástěnka“, která jeho výstavu maleb doplňuje o skici či pohlednice odborářských lesních středisek, prozrazuje, že dost inspirace získal i v hotelu Medlov nedaleko Fryšavy. Autor tohoto textu shodou okolností přízračnost tohoto místa poznal nedávno na vlastní kůži, a byl to věru zvláštní zážitek.

Ve směru od Fryšavy se vine úzká asfaltka k Medlovskému rybníku, renesančnímu vodnímu dílu z 16. století. Romantika k pohledání, pokud by tam také nestál obrovský komplex hotelu Medlov z roku 1973. Pardon, pořád je to i areál vybudovaný staviteli uranových dolů, který nesl jméno Zotavovna ROH VIII. všeodborového sjezdu. V jednom turnusu tam trávilo dovolenou až 300 rekreantů a v reprezentační fotografické publikaci Pod sluncem této země, kterou v roce 1983 vydala Ústřední správa rekreační péče ROH, bylo okolí zotavovny vylíčeno květnatým jazykem husákovské sorely: „Naše krasavice Vysočina čekala věky, než se šťastně provdala do rodiny socialismu.“

V hotelu Medlov je minulý režim pořád přítomný, a to je také téma, které Petra Grubera obecně uhranulo. Brutální stavby v lesních tišinách. Zotavovny Kaťuša, Donbas, Budovatel, Moskva, Rudá hvězda, Rudý říjen, Rudý prapor. V Beskydech by měl Gruber namalovat hotel Bezruč, v němž jsem tuhle potkal Čechoameričanku Janu Gordenovou, která prvotní otřes překonala jen díky fantazírování, že socialismus v České republice dosud neskonči, a prostě se ocitla zpátky v totalitě.

Z výstavy Petra Grubera.

Interiéry odborářských penzionů na Gruberových plátnech mají mysteriózní atmosféru. Dosahuje jí precizní prací s barvami s důrazem na intenzivní barevnost, ovšem v jedné tonalitě. Pro jídelnu v zotavovně třeba zvolil tonalitu zapadajícího slunce, barvy na zlomu dne a noci, strašidelnou červánkovou namíchanou s fialovými hromy jarní bouře. Jeden má do takové jídelny vůbec strach vstoupit, natož se tam „rekreovat“. V českých zemích ale dosud stojí stovky někdejších zotavoven a kupodivu nějaké hosty stále mají.

Na jiných plátnech vidíme jen čisté lesní průzory, stavbu odborářského hotelu ale tušíme v těsné blízkosti. Dost možná to jsou výhledy z oken a balkonů bývalých rekreačních středisek. A rastrování, zrcadlení a další rozrušující malířské zásahy v takovém lese zvláštně rozladí i návštěvníka výstavy. Netěší se do něho, dokonce má strach, přesto tam musí vstoupit, Gruber totiž svým plátnům dokázal předat moc a sílu lesních bludiček. A vábivé světelnosti v obrazech podlehl i kurátor Petr Vaňous, který se Petru Gruberovi rozhodl uspořádat samostatnou výstavu v Galerii Dole. Díky za ni.

*

Petr Gruber: Hotel v lese. Galerie Dole v Ostravě (Fiducia). Výstava potrvá do 11. května 2017.