Když se hudba potká s časem a místem, dějí se věci aneb Hradišťan dobyl Hradec

Ještě než vstoupil Hradišťan na pódium, diváky zcela zaplněné dvorany přivítal šéf festivalu Hradecký slunovrat Vašek Müller, který neopomněl poděkovat hudbě přejícímu kastelánovi zdejšího zámku Radku Přibylovi. Müller také pozval všechny přítomné na letošní edici festivalu, který se uskuteční ve dnech 30. června – 1. července na zámku v Hradci nad Moravicí.

Hradišťan zahájil své vystoupení introdukcí Na besedu idem k vám autorů Jiřího Pavlici a Jiřího Jilíka. Následovala líbezná píseň Lásko, milá lásko, jejíž příznačné střídání radosti a smutku provázelo nádherné cifrování Pavlici a Burdy v bryskním rytmickém accelerandu. „Kdy jindy zpívat o lásce, když je tady máj, lásky čas,“ přivítal návštěvníky vlídným a moudrým slovem Jiří Pavlica. A rovnou zavtipkoval, že následující dvě písně budou o tom, jak kontrastně vnímají lásku ženy a jak muži.

Dívčí vyznání lásky představila rozechvělá Vlaštověnka s úchvatným zpěvem Alice Holubové. Byla to láska hluboká jako artéská studna a lyrická jako ptačí námluvy. A mužské pojetí lásky? To přece symbolizuje výstižně píseň Ženitba, v níž se zpívá: Poseďme v sklípku, bratříčci milí, spolu jsme svobodu až do dna pili, chci zůstat sám, nocí se procházím… Tu si Pavlica báječně vychutnal včetně etnického výletu k jihoafrickému hudebnímu vyznání lásky, jak ho s ním nazpíval ve společném duetu zpěvák a multiinstrumentalista Dizu Plaatjies na albu Mys dobré naděje. Jižní Afriku Pavlica ilustroval různými hrdelními zvuky, které vyluzoval i pomocí rukou.

„Slunovrat, to je měření času, který nás přesahuje“, svěřil se dále Pavlica se svým vnímáním tohoto fenoménu. Alice Holubová zazpívala tajuplně tesklivou píseň Vteřiny křehké, která něžnou instrumentací dosahuje velkého účinku. Každá hudební vteřina – je-li obdarována zázrakem – má také moc změnit náš život. Píseň vplula do podobně subtilní zpovědi Anděl strážný, která zapůsobila kontrastem lyrického sóla Holubové se sborovými zpěvy Hradišťanu, jež provázela výborná intonace a barevný soulad.

Z koncertu Hradišťanu na Hradci. (Foto: Petra Vavrečková)

Na dně každé písně něco tiše cinká, praví verše génia české poezie Jana Skácela v básni Chci to slyšet. Pavlica jeho miniatuře hodné čínských mistrů středověké poezie propůjčil kongeniální hudební háv, zdůrazňující moravskými lidovými intonacemi tajemství zasuté mezi řádky. Nevíme proč, ale chceme to cinknutí slyšet, zpíval Skácelovy verše Pavlica s obrovským zanícením. Skladbou, která nemůže na koncertech Hradišťanu chybět, byl pochopitelně Masopust s brilantními sólovými linkami Davida Burdy v divokém rytmu, který evokuje masopustní rej, cloumá nohama i spouští po tváři starých žen slzy jako hrachy, protože jejich čas bezuzdného veselí v kole je nenávratně pryč.

Jedna z nekrásnějších básní Jana Skácela je zcela jistě Stopadesátý sonet o jaru. Čarovně líbeznému zaříkávání dvou tónin zvukomalebně sekundují Pavlicovy milostně rozezpívané housle, vyvolávající představu kosa, který zpívá v dešti a šílený je! Mráz se šířil při dynamice Pavlicova zpěvu i čarovném trylkování houslí po celém těle. Mráz, který nestudí, ale prohřívá nejen tělo, ale i duši. Pavlica nezapomněl ani na nejmladší návštěvníky koncertu, kterým s otcovským zápalem nadšeně zahrál roztomilou písničku Zpívají ptáčci (O čem se zpěvným ptáčkům zdává) na báseň Jana Skácela. Z básnického díla Františka Halase dále zazněla Pavlicova píseň Dětí jako smetí, které byly pěveckým dialogem Pavlici a Burdy. Zaujalo mne sofistikované rytmické segmentování skladby, jímž se autoři ohleduplně vyrovnali s frázováním a článkováním básně.

První máj není – jak známo z dalších částí Máchova Máje – jen o té radostné, euforické podobě naplněné lásky, proto nemohla nezaznít také jedna z nejkrásnějších lidových písní Ej, lásko, lásko, kterou si šeptali snad všichni posluchači Velké dvorany. Následovala píseň Rozhovor, kde si pro změnu odpovídali Alice Holubová a David Burda. Jednou z nejkrásnějších písní Hradišťanu je Svět se mi vznášel, která mi vždy svým rytmickým zadrháváním klarinetu připomene minimalistické postupy Philla Glasse či Steva Reicha. Pavlica dokáže své písně prosvětlit obrovskou, intenzivní radostí a Svět se mi vznášel je toho dokonalým příkladem.

Jedním z vrcholů koncertu byla skladba na staroslověnský text vztahující se k Janu Křtiteli, které vdechnul Hradišťan s Pavlicou podobu v klenuté vícehlasé melodii, jejíž osobité skloubení duchovní i lidové provenience bylo neuvěřitelně silné. Skladba je úryvkem ze Svatojánských vigilií, které Pavlica premiéroval v loňském roce v Smetanově síni v Praze se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. A je zřejmé, že na poli duchovní hudby má v Pavlicovi duchovní linie skvělého autora.

Z koncertu Hradišťanu na Hradci. (Foto: Petra Vavrečková)

Následoval nestárnoucí skvost Krátký popis léta. Když jsem zmiňoval onu bezbřehou, roztančenou radost, neznám vlastně jinou českou kapelu, která by dokázala rozeznít hudebními prostředky tak spalující, košatou radost jako Hradišťan. Instrumentální mistrovství Burdy, Pavlici, Maliny i dalších, působivé sbory, sametový zpěv Holubové, zvukomalebné cinkání perkusí, nebesky znějící klávesy v mezihře, než se opět hudba skutálela do uhrančivé krásy poezie Jana Skácela.

Ze zurčící Skácelovy poezie vytryskl i další pramen Pavlicovy písně: nádherně posmutnělý Sonet o lásce a modrém portugalu s tklivým sólem klarinetu. Hudba Hradišťanu je schopna pojmout tolik výrazových poloh! Pravdivou písní Rozpomínání Pavlica v slovech Dušana Vančury laskavě upozornil na význam a životodárnou sílu vzpomínek. Večer s Hradišťanem by nebyl úplný, kdyby se zpívalo jen o životě a o lásce. Pavlica upozornil i na druhou stranu mince života, smrt, kterou našel opět v básních Jana Skácela O naději a Mrtví. Následovala krátká hudební ukázka z evangelia Pavlici Pozdraveno budiž světlo. Rozhovor klenutých melodických oblouků klarinetu a houslí i vroucí zpěv Holubové vyvolal smrt jako něco přirozeného, čím se končí jedna cesta a začíná druhá. O poznání ponornější Stále jsou naši mrtví s námi, zasáhli posluchače myšlenkovou hloubkou hudby i úchvatnými verši.

Nebyl by to Pavlica a nebyl by to Hradišťan, kdyby nezahrál posluchačům také oblíbenou píseň Čas a nepřidal k tomu excelentní bubenickou exhibici Josefa Fojty, z kterého hudebnost tryská jako gejzír. Ostatně, ono muzicírování se vlilo i do řad obecenstva, které spontánně tleskalo, jásalo a nebálo se projevit své emoce. Kamínek na dlani II na verše Jana Skácela opět vlil do srdcí ve dvoraně něhu. Dalším vrcholem večera byl Velikonoční rap v podání moravském. Předtím Pavlica připomněl posluchačům a adresně i americkému prezidentu Trumpovi, že daleko dřív než v Americe se rapovalo na Moravě! Demonstraci moravského rapu provedla dvojice Milan Gablas a Josef Fojta. Fojtovi šla technika rapu trochu lépe, doprovodil ji také umnými raperskými pohyby. Lidovou taškařici s velikonočními říkadly následovala Modlitba za vodu a celý večer s Hradišťanem hudebně uzamkla část Sanctus z Pavlicovy Misy Brevis.

Z koncertu Hradišťanu na Hradci. (Foto: Petra Vavrečková)

Hradišťan vystoupil v Hradci nad Moravicí v obvyklé sestavě, kterou tvoří Jiří Pavlica (zpěv, housle), Alice Holubová (zpěv), David Burda (dechové nástroje, zpěv), Milan Malina (cimbál, zpěv), Roman Gil (viola, zpěv), Milan Gavlas (kontrabas, zpěv) a Josef Fojta (klávesy, perkuse, zpěv). Po instrumentální stránce excelovali zejména Burda, Malina, Pavlica a na perkuse Fojta, pěvecky se Hradišťan vyjímal nádhernými sbory i jistými sólovými výstupy, u zpěvačky Alice Holubové mne nicméně trochu zarazila občasná ostrá nasazení vyšších tónů.

Co dodat? Koncerty Hradišťanu patří v českých i moravských luzích a hájích k naprostému fenoménu. Představují přeneseně vzato chytrou, zábavnou i poučnou pouť celým životem – od dětství, přes dospívání, po dospělost, stáří a odchod na onen svět. Odvěká témata, provázející člověka, jsou v podání Hradišťanu plná špičkových hudebních výkonů a protknutá zlatým slovem nejlepších českých básníků i pokorným, vyváženým projevem Pavlici. Výsledný dojem působí očistně a přitom přirozeně a samozřejmě jako výdech a nádech. O ničem jiném totiž dobrá, ryzí a nefalšovaná hudba není. Inscenátorům předzvěsti Hradeckého slunovratu v čele s Vaškem Müllerem patří za tento koncert upřímné poděkování. Povedlo se jim naladit posluchače na toužebně očekávaný hradecký svátek hudby, Hradecký slunovrat, opravdu báječně.