Z dějin pokleslé žurnalistiky aneb Jak se na Ostravsku slavil v roce 1989 1. máj

Od posledních monstrózních oslav 1. máje organizovaných vládnoucí Komunistickou stranou Československa uplyne v pondělí už 28 let. „Hesla a transparenty v prvomájovém průvodu vyjadřovala podporu provolání předsednictva ÚV KSČ ke 41. Výročí Vítězného února a odhodlání splnit a překročit úkoly čtvrtého roku 8. pětiletky. Účastníci dali pádnou odpověď antisocialistickým silám: Československý pracující lid si zvolil socialistickou cestu a je odhodlán pod vedením KSČ kráčet po ní neochvějně vpřed,“ poděkovali žurnalisté deníku Nová svoboda všem ostravským účastníkům oslav. Článek vyšel 2. května 1989.

Svátek práce se ve světě ctí v různých formách od roku 1889 a v Československu je za takzvaný památný den uzákoněn od roku 1925. Vraťme se však do víru oslav z 1. května 1989, reportáže z jednotlivých okresních měst Severomoravského kraje byly vskutku bizarní a už i samotné titulky o obsahu jednotlivých článku dostatečně vypovídaly: „Méně slov a více činů“ (reportáž z Frýdku-Místku), „Práce s mladými kandidáty KSČ“ (z Nového Jičína), „Pionýři v čele“ (z Opavy), „Dříve a nyní“ (ze Vsetína), „S pracujícími státního statku“ (z Bruntálu) či „Na stráži socialismu! z (Přerova).

Pod novojičínskou prvomájovou tribunou oslovila reportérka Nové svobody soudružku Martu Vybíralovou z celozávodního výboru KSČ státního podniku Tonak. „Při výběru kandidátů KSČ vycházíme z návrhů podaných svazáckou organizací. Naším největším problémem je skutečnost, že jsme ženským podnikem. Ženy se většinou vdají, založí si rodiny a na práci v SSM či KSČ jim nezbývá čas,“ postěžovala si 1. května 1989 stranická funkcionářka v obavách o komunistický dorost. Naštěstí pro ni, neuběhl ani půlrok a bylo po starostech. Z čestných hostů na novojičínské prvomájové tribuně, kteří v tu chvíli netušili, že mávají davu pod sebou naposledy, věnuje deník pozornost především tajemníkovi OV KSČ Jiřímu Řezníčkovi a instruktorovi KSČ Dušanu Jarošovi.
V okrese Bruntál se v květnu 1989 bojovalo o mléko i u prvomájové tribuny. Josef Jeřábek, předseda KSČ ve Státním statku Bruntál, reportérům deníku vydávaného severomoravskými komunisty zdůraznil, že kvalita mléka jde nahoru. Z tribuny shlížel nejen bruntálský stranický tajemník Josef Mezulianik, ale i velitel místní posádky okupačních sovětských armád Vjačeslav Valentinovič Tichomirov. Jak ovšem zdůraznily noviny, účastníci prvomájové manifestace měli zástupce sovětské posádky radostně přivítat.

Reportáž z Frýdku-Místku byla prošpikována sliby frýdeckomísteckých textiláků z podniku Slezan. „Méně slov a více činů. Tato zásada platí pro všechny. Je obsažena i v hnutí textiláků pod názvem Za předčasné splnění úkolů 8. pětiletky. Příkladem v tomto směru jdou pracovnice, které již tento cíl splnily. Patří k nim soudružky Marie Masopustová, Soňa Karczová a Blahoslava Zahradníková,“ citujeme z 28 let staré reportáže. I ve Frýdku-Místku z tribuny povýšeně kývali davu desítky funkcionářů v čele s tajemníkem OV KSČ Ladislavem Ručkou.

Reportáž z Opavy měla zřejmě za cíl ohromit čtenáře počtem pionýrů a jisker v okrese. Těch v té době mělo být podle Nové svobody neuvěřitelných 21 tisíc. „Ani Opavě se nevyhnul letošní prvomájový déšť. A i když byl spíše studený a nepříjemný než teple květnový, opavským pionýrům nevadil,“ obdivovaly noviny statečné pionýry okresu Opava. Konečně, chválit pionýry je pořád lepší, než vychvalovat neohrožené milicionáře, jak to činila reportáž z přerovských oslav 1. máje (okres Přerov tehdy patřil pod Severomoravský kraj s hlavním městem Ostravou): „Více než symbolická je skutečnost, že v čele průvodu šli právě příslušníci Lidových milicí, kteří i na Přerovsku plní příkladně své úkoly spojené s ochranou a obranou socialistického zřízení.“

Původní zpráva Nové svobody z Šumperku, dalšího severomoravského města, se soustředila na místní kulturní celebrity v prvomájovém průvodu. „Z cimbálové muziky vyznívalo poselství míru,“ tvrdilo se v článku naprosto vážně. I další komunistické fráze v reportáži působí s odstupem času stejně směšně, úsměv však tuhne na rtech, když si představíme, že bychom v té době znova žili. Mírové poselství měl podle deníku i tanec mimozemšťanů s roboty, který v rámci prvomájových oslav předvedl taneční soubor z šumperského domu kultury Pramet. Šumperský tajemník OV KSČ Alois Švéda na všechna mírová poselství místních kulturních aktivistů shlížel z tribuny po boku ministra spravedlnosti Antonína Kašpara.

Ve Vsetíně si místní stranický šéf Lubomír Pastucha společně s náměstkem ministra vnitra Antonínem Eliášem trochu zavzpomínali. A to s předválečnými vsetínskými komunisty na dělnickou tradici Svátku práce. Staří bolševici si nemohli vynachválit výhody socialistického systému ve srovnání s dravým předválečným kapitalismem. Přítomný náměstek ministra vnitra Antonín Eliáš měl ale 1. května 1989 asi i jiné starosti, než poslouchat poklonkování vsetínských straníků v důchodovém věku. Všeobecně se po tvrdě potlačených lednových pražských událostech, kdy se opozice dokázala celý týden scházet k protestním shromážděním v takzvaném Palachově týdnu, očekávaly další akce opozičních struktur.

Na Karvinsku se Svátek práce za socialismu slavil čtyřicet let stále stejně. Mimořádnou směnou, kdy jednotlivé hornické kolektivy narubaly na počest 1. máje nějakou tu tunu uhlí navíc. „Hornické kolektivy vyvinuly na počest a podporu májových oslav zvýšené pracovní úsilí. Například mládežnický pracovní kolektiv BSP hlavního předáka Jana Mikulky z Dolu 1. máj, závodu Darkov, překonal 30. dubna parametry závodního rekordu v odrubané ploše i rubáňovém výkonu,“ psala Nová svoboda v úterý 1. května 1989.

Na severu Moravy a ve Slezsku, čili v bývalém Severomoravském kraji, přišlo do průvodů i přes značný chlad a déšť na 765 tisíc lidí, v republice šla celková účast do milionů. Však byla povinná. Tentýž lid, který kráčel poslušně v květnu 1989 v komunistických průvodech se ale naštěstí o půl roku později občansky vzpamatoval a nedopustil, aby se nadále „pod vedením KSČ kráčelo neochvějně vpřed“, jak si přáli severomoravští komunisté.

A jak tomu bylo přímo v Ostravě? Ostravské Rudé právo vyslalo do ulic věru investigativního novináře, který pátral, zda pionýři znají význam červeného šátku. „David mne příjemně překvapil. Bez váhání vychrlil, že tři cípy symbolizují spojení tří generací – pionýrů, svazáků a komunistů,“ pochvaloval si reportér. Pak v testu pokračoval. Proč má pionýrský šátek rudou barvu? „Je to jako prolitá dělnická krev,“ odpověděl David Jiroušek. Opět bez zaváhání. Do sametové revoluce a pádu komunismu scházelo necelých sedm měsíců.