Debutové album kapely Plyš je plné neklidu, napětí a vynikajících melodií

Představa Moravskoslezského kraje jako místa, jež je líhní zajímavých hudebních talentů, vyvolává v dnešních podmínkách minimálně nahořklý úsměv, o to více radosti způsobí vydání takové nahrávky, jakou je Líška.

Plyš není na scéně neznámým jménem – naopak, kapela si poctivě „zdola“ vydobyla slušné renomé. Snad každému příčetnému člověku v publiku na některém z jejích koncertů bylo a je jasné, že je třeba s ní počítat. Její vystoupení dokáží být intenzivní, vtahující, přičemž se velmi snadno ztotožníte s texty Katky Žilové, ať už zrovna prožíváte, či neprožíváte osobní dramata. Tuto náladu, pocit souznění za jakýchkoli okolností, se podařilo přenést i na studiovou nahrávku.

„Som taký spoločenský introvert, nenápadne plávam davom,“ řekla Žilová v rozhovoru pro Ostravan.cz v listopadu minulého roku. Nejde o žádné šokující přiznání, ostatně její texty jsou přímým důkazem toho, že tomu tak skutečně je. Katka Žilová má několik pro textaře výhodných schopností: je skvělou pozorovatelkou, dokáže se vcítit, dokáže zachytit a popsat pocit, dále jej zprostředkovat.

Mikropříběhy, jež tvoří náplň jejích textů, nejsou až tak důležité. Důležitá jsou slova, která Žilová volí a která svou přesností, tím, jak tnou přímo do podstaty věcí, dokáží být bolestivá. Zas je obloha prázdna / záhrada němá / túži opustiť muža / ale iného nemá. Úvodní slova písně, která dala celému albu název, jsou jen jedním z mnoha případů, kdy textařská střídmost uzemňuje, bere dech.

V textech Žilové se neustále setkáváme s tísnivými pocity, s napjatými okamžiky, se situacemi, které jsou všechno, jen ne příjemné. Žilová je estetizuje neuvěřitelně umně, dává jim ráz něčeho přitažlivého právě z té pozice, že jsou běžné, přirozené. Napětí, jež je v písních Plyše přítomné, se stává něčím obyčejným, s čím je třeba se jednoduše vnitřně srovnat.

Alternativní folk v podání Plyše je barevnou, pestrou záležitostí; rozhodně není samozřejmé, aby tříčlenná kapela měla tak plný zvuk. Na albu Líška se naštěstí nesetkáte s nadbytečnými syntentickými zvuky či lacinými „zlepšováky“ za každou cenu. Plyš na desce zní prakticky stejně jako naživo, postřehnutelný rozdíl spočívá zřejmě jen v tom, kolik prostoru pro své perkusní „koření“ dostal Tomáš Kothera. A je to tak dobře.

Líška je plná úžasných zpěvných melodií, stejně tak si zde ale Plyš pohrává i s jazzovými harmoniemi a bluesově potměšilými náladami. Aranžérsky jsou skladby promyšlené do nejmenšího detailu, všichni členové tria se v nich perfektně doplňují. Vojta Drnka, který při studiových pracích zastoupil Katku Kuchárovou, tvoří dokonalou spojnici mezi stingovsky úspornou baskytarou Katky Žilové a jazzem i latinou ovlivněnými bicími Tomáše Kothery.

Plyš svým prvním albem dokázal, že je třeba s ním nejenom počítat, nýbrž jej brát jako jedno z nejzajímavějších jmen na poli současného českého folku. Líška je dospělou deskou dospělé kapely s originálním soundem a výbornými texty. Region může být zase pro jednou pyšný.