VIDEO: Obří monstra ovládla noční Vítkovice. Nebezpečné souboje naštěstí přerostly v láskyplná setkání

Na projektu s názvem Industriální safari pracovalo šest scénografů, dva dramaturgové/režiséři, dvanáct herců, tři pedagogové, Fajna Dílna, Provoz Hlubina a Dolní oblast Vítkovice. Studenti scénografie, herectví, režie a dramaturgie loutkářské katedry DAMU společně vytvořily tajuplné obyvatele místního ekosystému – zmutované organismy. Návštěvník safari, rozuměj divák, se ocitl v situaci pozorovatele – výzkumníka, který byl vyzván k dodržování pravidel hry, jinak by mohl být sežrán.

Je sobota, osm hodin večer. Výprava účastníků začíná se před objektem Kompresorovny. Po základních instrukcích od dvou průvodců, kteří si hlídají čelo i pozadí dvacetičlenné skupiny, můžeme vyrazit. Pokyny jsou rázné, hlavně nesejít z cesty. Tvorové, za kterými se vydáváme, mohou být i životu nebezpeční.

„V areálu se nachází veliké množství nevyzpytatelných tvorů, žijících uvnitř potrubního systému, opuštěných budov a v podzemních tunelech. Vědci před pár lety naměřili veliké množství neznámých mikroorganismů, žijících v zatopených šachtách, sahajících až tři patra pod zem,“ píše se letáku se základními instrukcemi pro přežití.

„Pokud se vám ztratí skupinka, či spolujezdec, zůstaňte na místě, další skupinka vás přibere. V žádném případě nehledejte cestu zpět sami!“ A konečně něco s konkrétním příkladem: „Pokud uvidíte dvoumetrového psa: a) ve skupině – ihned uvědomte průvodce či bezpečnostní službu. b) pokud jste o samotě – ihned vyhledejte nejbližší úkryt a zaujměte polohu vleže a v žádném případě se nehýbejte.“

Zkrátka vše je podtrženo tím nejstručnějším varováním: „Nekrmte zvířata, nebezpečí sežrání!!!“ a „Nelezte po kovových konstrukcích a nestrkejte hlavu do trubek!!!“

O loutkohereckou akci s monstry, které by mohly být dle jiných avizovaných informací bájnými yokai monstry (strašidla z japonského folklóru, pozn. Red.), je obrovský zájem. Skupinky rozhodně nemají dvacet členů, jak to průvodci sice vyžadují, spíše dvojnásobek, ale vůdcové safari pro snížení počtu žádné výraznější zákroky nepodnikají. Naopak škodolibě poznamenají, že se nás vrátí sotva jen těch dvacet.

První zastávka je na Jantarové stezce, kde pod mostem bydlí zmutovaná bytost čupakabra (mexický folklór). Její transmutaci zapříčinilo buď radioaktivní záření anebo ostravský smog, stačí si vybrat jednu z těchto verzí. Čupakabra v Dolní oblasti je loutka v nadživotní velikosti s vizáží přerostlé krysy s dlouhými končetinami, což jsou chůdy, na kterých se pohybuje maskovaný loutkoherec.

Dále se setkáváme s podivným pípajícím monstrem jedoucím na kole, je celé žluté a připomíná maketu obřího opeřence. Průvodce vysvětluje, že se jedná o kanárka, který v podzemí signalizuje přítomnost výbušného plynu – metanu. Kanárek láká skupinku ve svém směru a ocitáme se v pasti, tedy v bezprostřední přítomnosti obřího slona. Ten zpočátku není nikde vidět, tak strašně je veliký. Projevuje se hlasově. Slonem je nasvícená industriální stavba, která má skutečně v popředí něco jako obří chobot.

Průvodce vyzývá k opatrnosti, některé skupinky se musí uctivě poklonit, aby příšeru uklidnily (záleží na vynalézavosti velitelů skupin). Po zatáčce kolem sošného slona se na vysoké zdi odehrává animační projekce podivné amébické rostliny, která se rozvíjí na oprýskané omítce jako mořská medúza.

Příšera Veronika pod vysokou pecí. (Foto: Aleš Honus)

Další zastávku tvoří ocelárenské vozíky, u nichž pobývá Veronika. Ocelový ježek, ve kterém jsou dva loutkoherci a čile pobíhají po trávníku. Veronika umožňuje i první interakci s publikem – kdo uhádne správnou odpověď, může si jít ocelového ježka podrbat. Dramatické číslo vyvrcholí šleháním plamenů z Veroničina rypáčku a kouřem z barevné dýmovnice. Od průvodců se dozvídáme, že je rozrušena, a tak pro zachování bezpečnosti míříme dál. Veronika přitom prchá naším směrem, skupinka safaristů ji pronásleduje v údajně nejnebezpečnějším úseku. Podle informací je třeba jej projít s největší opatrností, v trubkách nad našimi hlavami prý něco žije. Napínavá předehra ale nemá pokračování.

Nic není vidět a ani příliš slyšet. Zato na horizontu se objevuje postava robota, červeného jako rak. Veronika jej očichává a tady se objevuje podstata monstrózního představení v podání filantropa Noriho Sawy. Robot se sklání nad pestrobarevnými květy, zdá se, že je hladí, sotva odejde pod vedením tří loutkoherců, vřítí se na kytku ocelárenská Veronika a podpálí květy plamenometem.

Veronika a robot. (Foto: Aleš Honus)

Z pravé strany přibíhají dívky s poletujícími igelitovými objekty na vysokých tyčích. Podle prvního průvodce jde o „zárodky nového života“, podle druhého u jiné skupiny o „nebezpečné bakterie“. Náhodně přihlížející Ostravák s pivem v ruce hned ví, že jde o „prezervativy“, paní v naší skupince dodává: „Spalničky, ty se teď Ostravou šíří“.

Naše skupinka míří zpět k Jantarové stezce, vydatně popoháněna průvodcem. Tempo je tak rychlé, že je téměř přehlédnuto vizuální číslo spočívající v meotarové projekci na industriální blok bývalé továrny. U nákupního vozíčku z Kauflandu pod červeným slunečníčkem se krčí promítající postavička s asijskými rysy.

Loutkář Nori Sawa. (Foto: Aleš Honus)

„Co tady dělá ten Vietnamec,“ komentují nečekanou přítomnost Noriho Sawy ti poučenější ze skupiny diváků. To už jsme ale nahnáni zpět k mostu, pod nímž se odvíjí vrcholné a poslední číslo této naučné stezky – setkání robota a čupakabry.

Opět i tady zazní Noriho filantropický komentář, jakkoliv hrozivě vypadající duel technokracie s přírodním mutantem vrcholí blízkým setkáním třetího druhu. Obří račí klepeta robota hladí kožíšek pověstného mexického bubáka. Show končí. Filantropické hledisko vítězí nad zákony přírody, divadlo naplňuje své poslání v překračování bariér komunikace.

Nápadité loutky využily genia loci Dolní oblasti Vítkovic a zamíchaly do nich různé cizokrajné vlivy. Před mexickou čupakabrou, africkým slonem nebo japonskými yokai monstry vyhrály vítkovické stavby, přetavený urban folklór inspirovaný technickými postupy ocelárenského průmyslu.

Horníci byli kupodivu vynecháni, ačkoliv právě oni jsou s Hlubinou neodmyslitelně spjati. Pokud by průvodci ještě ukazovali odstrašující příklad odvážlivce, který už do nějaké té místní trubky hlavu strčil, mohla by se ze Safari stát vyhledávaná atrakce připomínající obávanou strašidelnou stezku odvahy. Což může být nepochybně výzva k pokračování! Vítkovice si zaslouží být dobývány uměním a zejména yokai loutkami.