Silná hudba a krásný příběh bývají sázkou na jistotu, říká Tereza Kavecká, která si zazpívá Rusalku

Tvá cesta k sólovému zpěvu nebyla přímočará. Nejprve jsi totiž vystudovala Střední pedagogickou školu v Krnově. Kdy ses vlastně rozhodla, že zpěv bude tvým osudem?

Chvíle uvědomění, že se chci plně věnovat zpěvu, přišla až na vysoké škole. Tam se nejvíc prohlubovala láska k divadlu a ta rozhodla. Jako studenti jsme v rámci herecké praxe zpívali externě v operním sboru NDM a mohli tak být přítomni celému procesu zkoušení a příprav nových inscenací. Ten samotný proces byl pro mne tak přínosný, že jsem často dávala přednost divadlu před samotným studiem.

Jaké byly tvé pěvecké zkušenosti z dob středoškolských studií?

Hlavně sborové. Navštěvovala jsem dívčí pěvecký sbor Ventus při SPgŠ v Krnově a také středoškolský sbor Luscinia, který působí na Mendelově gymnáziu v Opavě. Od základní školy jsem pravidelně navštěvovala hodiny sólového zpěvu na ZUŠ Václava Kálika v Opavě.

Člověk by očekával, že po těchto zkušenostech povedou tvé kroky na konzervatoř…

Bývá běžné jít po střední škole na konzervatoř a poté pokračovat studiem na vysoké škole po zvládnutí všech „základů“… Já měla štěstí, že jsem byla ke studiu na Fakultě umění přijata a mohla jsem tak za pochodu dohánět při studiu potřebné znalosti především v předmětech jako harmonie, kontrapunkt apod. A přiznávám, byl to boj!

Kdo byl tvým pedagogem a jak dnes vnímáš přínos té éry?

Mou profesorkou byla Janka Drahovzalová, která působí dodnes v Divadle Jiřího Myrona v souboru opereta-muzikál. Každé studium obohacuje, pokud k němu člověk přistupuje se zájmem, respektem, úctou a pokorou.

V sezóně 2014/2015 jsi získala výroční cenu Opery Plus za nejlepší operní výkon v roli Adiny v Donizettiho Nápoji lásky. Nominace navrhli hudební publicisté, o umístění jednotlivých pěvců rozhodli čtenáři Opery Plus svým hlasováním. Vypadá to, že v Opavě se opeře fandí víc než v Praze…

Je pravdou, že v menších městech je publikum jiné než třeba v Praze. Ale myslím si, že k ceně mi paradoxně nejvíc pomohla Jenůfa. Po úspěšném uvedení Její pastorkyně ve Stavovském divadle přišlo na vedení divadla mnoho pochvalných a děkovných dopisů a reakcí od publika. Zdá se, že mezi nimi byli i čtenáři Opery Plus. Jinak si tento úspěch nedokážu vysvětlit.

Přineslo ti prvenství v anketě Opery plus šanci prosadit se v celorepublikovém spektru? Dostala jsi nějaké nabídky?

Kdo se chce prosadit v celorepublikovém spektru, určitě mu tento úspěch může pomoci. Ale já tyto ambice nemám. Mám rodinu a zvládat množství svěřených rolí je už samo o sobě tak náročné, že si mohu dovolit pouze hostování v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, které je na trase nejblíž. Zpívám tam v muzikálu Rebecca a moc mě ta práce těší a naplňuje.

Co si kromě operního a koncertního repertoáru dále ráda zazpíváš? Máš zkušenosti také z jiných hudebních žánrů?

Já mám moc ráda muzikál. Především klasický, pěvecký muzikál typu Bídníci, Evita, West Side Story, Miss Saigon, My Fair Lady…Láká mě spojení zpěvu, tance, herectví a mluveného slova.

Dvořákova Rusalka se vrací na prkna Slezského divadla v Opavě podeváté od roku 1945. Svědčí to o „dvořákovské“ tradici v Opavě?

Myslím si, že Dvořákova Rusalka patří k nejoblíbenějším českým operám, a to je hlavním důvodem při volbě repertoáru. Samozřejmě také silná hudba ve spojení s krásným příběhem… To vše bývá sázkou na jistotu, a ta se především u oblastních divadel velmi vyplácí.

V minulosti jsi v Rusalce zpívala První žínku. Existuje nějaké tajné pouto mezi tebou a touto operou, které tě katapultovalo k roli Rusalky?

Můj vztah k Rusalce je opravdu vřelý. Je to velmi krásná a náročná opera a odzpívat celý part stojí mnoho sil. Když jsem Rusalku zpívala poprvé, neuvědomovala jsem si tolik její náročnost. Dnes ji vnímám s velkým respektem a stejně tak k ní i přistupuji.

Dvořákova poslední opera Armida je také vrchovatě naplněna krásnou hudbou… čím to je, že se tak málo hraje?

Armida je bezesporu hudebně vynikající dílo, ovšem tato opera je tak pěvecky náročná, že si v oblastních divadlech musíme, jak se říká, nechat zajít chuť.

Sleduješ nejnovější nastudování Rusalky v operních metropolích? Jak hodnotíš poslední inscenaci Rusalky v Metropolitní opeře v New Yorku?

Ano, sleduji a musím říct, že sama u sebe cítím rozpor ve vnímání různých inscenací této u nás tak známe opery. Já mám Rusalku v představách jako pohádku, která je plná lásky, naděje, čistoty, lidské vášně, ale i zrady, pomluv a odmítnutí. Prostě dobro a zlo, které najdete snad v každé pohádce. Ale každé dobro a zlo má mnoho podob.

Máš svou interpretku Rusalky, která je pro tebe prostě „top“?

Mezi mé nejoblíbenější představitelky Rusalek řadím Miladu Šubrtovou a Evu Dřízgovou. Ovšem Miladu Šubrtovou bohužel pouze z poslechu LP desek, Evu Dřízgovou jsem několikrát viděla v ostravské inscenaci Rusalky.

Jak bys pozvala čtenáře Ostravanu na premiéru známého Dvořákova díla, jehož režie se ujme ředitel Slezského divadla v Opavě Ilja Racek?

Ráda bych čtenáře a všechny milovníky Rusalky pozvala především na Dvořákovu hudbu, která Rusalce vdechla život a určitě stojí za poslech a zhlédnutí. Ať už se divákům trefíme do jejich představ, nebo ne, Rusalka bude žít dál.