Česká scéna stagnuje. I proto máme tolik finalistů z Polska, říká pořadatel soutěže Líheň Marek Slonina

O účast v soutěži byl i letos obrovský zájem, přihlásila se téměř tisícovka kapel. Abych byl upřímný, to číslo mi připadá tak trochu děsivé. Jsem daleko od pravdy, když se domnívám, že takový počet přihlášených už musí být zákonitě na úkor kvality?

Je pravdou, že zhruba třetina skupin nedosahovala takové úrovně, aby porota zvažovala jejich nasazení do základních kol. U zbývajících dvou třetin ale byla úroveň velmi vyrovnaná a jen díky faktu, že soutěžní nahrávky kapel poslouchalo více porotců, se snad do základních kol podařilo vybrat opravdu to nejlepší z přihlášených. Určitě by si zasloužilo bojovat o účast ve Velkém finále více kapel, ale prostor pro vystoupení ve čtyřech klubech v základních kolech byl technicky omezen na 72 z nich.

Jestli dobře počítám, tak při tisícovce přihlášených kapel a při průměrné čtyřminutové délce písničky musel porotce naposlouchat minimálně čtyři tisíce minut, což je více než šedesát hodin. To máte asi hodně trpělivé porotce… Anebo u některých kapel stačí poslechnout pár taktů, abyste si udělali obrázek?

U některých kapel opravdu stačilo jen pár prvních taktů, naopak zase u některých porotci poslouchali i více nahrávek, a tak to opravdu byla od porotců spousta volného času, který po večerech poslechu věnovali. Osobně jsem slyšel všechny soutěžní kapely a věnoval jsem tomu nejednu noc… Do klubů se ale díky této náročné „práci“ opravdu dostaly velmi zajímavé a kvalitní skupiny a umělci.

Účast kapel je i letos mezinárodní, ale předpokládám, že drtivá většina přihlášených kapel byla z České republiky. Loni přitom Líheň vyhráli Poláci a letos do finále postoupily dvě české a dvě polské kapely. Čím to je, že polské kapely představují pro ty domácí tak velkou konkurenci?

Bohužel si to uvědomujeme i my a je to bohužel dokladem stagnace mnoha českých muzikantů, kteří jsou svázaní tím, co se zrovna hraje v médiích. Mezi přihlášenými jsme našli spousty českých, ale i slovenských kapel, u nichž je po prvních tónech jasný odkaz na známé české či zahraniční kapely. Tento negativní trend je sice slyšet i u polských kapel, ale je zde citelnější snaha být originální a mít vlastní projev. Pro polskou scénu navíc hovoří i technická zdatnost a ochota více si zakládat na vlastním zvuku. Za poslední čtyři roky máme hned tři vítěze z Polska, tak uvidíme, jak to dopadne letos.

V minulosti se finále Líhně několikrát konalo v Ostravě, ať už v klubu Garage nebo ve vítkovickém Gongu. Před pár lety se ale závěrečný soutěžní koncert vrátil do Havířova. Proč? Ostrava se neosvědčila?

Koncerty v Ostravě byly nádherné, zejména ty, konané ve velkém sále klubu Garage v Martinově. Nicméně jsme se po letech rozhodli vrátit tam, odkud soutěž pochází a vzdát tím hold nejen havířovským fanouškům, ale i městu Havířov, které soutěž od jejího počátku podporuje. Naše pořádající agentura Viking Agency je také z Havířova, a tak jsme se jako správní patrioti prostě jen vrátili zpátky domů. Navíc fanoušci z Havířova a okolí jsou naprosto skvělí a spousta kapel nám je závidí, tak proč jim takto nepoděkovat?

Jaký scénář bude mít sobotní finále ve Stolárně? Dají se očekávat nějaké organizační novinky, anebo půjde vše ve starých kolejích a večer bude podobný jako dříve.

Systém Velkého finále je v podstatě prověřený posledními lety a myslím, že je zbytečné jej nějak zásadně měnit. Od čtvrté hodiny odpolední postupně uslyší hosté všechny čtyři finálové kapely. Poté bude porota přidělovat svá umístění. Po celkové kontrole hlasovacích lístků dojde k vyhlášení výsledků a odměnění těch nejlepších letošního ročníku a rovněž završíme letošní ročník soutěží pro fanoušky v klubech, když opět vyhlásíme soutěž PRIMrock. Zde mohli v jednotlivých kolech fanoušci tipovat výsledek a ze správných odpovědí byl vylosován majitel náramku z produkce značky PRIM Steel a dalších cen. Vše poté vyvrcholí koncertem Kamila Střihavky a kapely Leaders a poté rockotékou.

Líheň je docela unikátní v tom, že porota finálového večera je opravdu velmi početná a čítá až několik desítek porotců. Kolik jich bude letos?

Zatím nejpočetnější porota naší soutěže měla tuším pětatřicet členů, nicméně ani letos by neměla být o moc menší. Zatím máme přislíbeno asi třicet porotců, jak z řady těch, kdo už v porotě byli, tak z nových členů včetně patrona soutěže Kamila Střihavky. Porota bude tradičně doplněna zejména o lidi z hudební branže, ať už hudebníky, či pořadatele festivalů. Nejednou se nám stalo, že si na finále vybrali produkční festivalů účinkující i z těch, kdo lidově řečeno nestáli na stupních vítězů.

Můžeš pro pořádek krátce představit jednotlivé kapely, které zahrají ve finále? Nejdříve ty české….

Čtyřkolovým výběrem se z jednoho z prvních míst v hodnocení až do Velkého finále probojovala swing-punková skupina Šoulet z Prahy. Zajímavé a paradoxní je zejména její nástrojové obsazení, když uslyšíte nejen trombón suplující basu, ale i ukulele, housle, či hoboj! Z pozice náhradníka se pak až do finále probojoval Penzistor z Přerova. Parta vyhraných hudebníků naopak staví na klasickém českém hardrocku doplněném o komické vystoupení svých členů, kteří si dělají legraci ze svého „pokročilejšího“ věku.“

A teď ty polské…

Polsko budou reprezentovat dvě kapely, a to Folya z města Kielce a Backstage Pass z Krakova. Prvně jmenovaná míchá energický hardrock s vlivy grunge a dalších stylů, a i když nastoupila v některých koncertech jen ve trojici, nabídla neskutečnou energii a show. Vyhraní hudebníci si svá vystoupení opravdu užívají a určitě si je užijí i fanoušci. Skupina Backstage Pass je složená z věkově mladších hudebníků, nicméně i jejich energická rokenrolová show už rozhýbala nejeden klub, kterým tato parta prošla. Fanoušci se opravdu mají tento večer nač těšit.

Jaká je letos hlavní cena?

Cen máme pro nejlepší kapely celou řadu od vystoupení na velkých festivalech včetně Masters of Rock až po takzvané banbuildingové aktivity, které by měly dát možnost kapelám se setkat i na jiných místech, než ve zkušebnách či na festivalech. Vítězná kapela například pojede do italského letoviska Gargano, další pak například na vodu… Samozřejmostí je již tradiční zajištění hudebních studií a dalších cen od partnerů soutěže.

Zkus se na závěr ohlédnout za historií soutěže a vypíchnout dvě nebo tři kapely, které považuješ za to nejlepší, čím se může vaše soutěž pochlubit…

Za šestnáct let jsme už slyšeli tisíce nahrávek a fyzicky viděli stovky koncertů a každý z nich měl své kouzlo. Myslím, že alespoň touto cestou pomáháme „amatérským“ kapelám v jejich růstu. Mnoho kapel se opravdu v jednotlivých ročnících zlepšovalo z kola na kolo a našlo mnoho nové inspirace u konkurenčních soutěžících. Také mezi sebou členové kapel navázali spoustu nových přátelství, která se ještě utužovala na společných výměnných koncertech. Těžko říct, kdo byl v historii lepší nebo horší. Kapely dostaly možnost se představit publiku v městech a místech, kam by se jinak těžko dostávaly, a my věříme, že tato cesta má smysl, což nám ostatně i kapely zpětně potvrzují. Z mých favoritů však mezi nejlepšími asi opravdu musím jmenovat vítěze posledních dvou ročníků – polské party Eleanor Gray a Blant.

A úplná tečka – myslíš, že mezi letošními finalisty je nějaká kapela, která se s nimi může kvalitou měřit?

Ve Velkém finále se nám tradičně setkávají skupiny různých žánrů a různé kvality. Nicméně se nám díky odborné porotě v klubech už mnoho let nestalo, abychom měli na závěrečném koncertě nějakou kapelu, o které bychom nebyli přesvědčeni, že si postup zaslouží, či svou kvalitou na finálovou čtyřku nedosahuje. Vyhrát tedy může kterákoliv z finálových kapel a ať už to dopadne jakkoliv, určitě bude vítěz důstojným zástupcem naší soutěže.