Kopřivnický promotér Marek Horyna: Na malém městě se musíš víc snažit a postupně si vychovávat publikum

V Mandale díky tobě koncertují hudebníci z celého světa i nejvýznamnější jména česko-slovenské nezávislé scény. Co tě vede k tomu, že ve svém volném čase děláš takovou činnost? Je v tom čistě tvé fanouškovství?

Koncerty a akce dělám od roku 2008 a motivace je úplně stejná jako tenkrát, když jsem s kamarádem Markem seděl v prváku v Olomouci na koleji a stěžoval si na to, že není na co zajít, že nikdo nedělá věci, které by mě bavily. Před devíti lety jsme to řešili tak, že jsme sehnali kontakt na frajera, který zvučil v jednom sklepě v centru Olomouce, a udělali koncert kapelám, které nás nejvíc ovlivnily. Zahráli Vas Szuszanne, Gospel of the Future a My Dead Cat, přišlo asi padesát lidí a naše kocovina na druhý den byla tak velká, že by se za ni nemusel stydět ani Oldřich Nový. A co mě k tomu vede? Hlavně nadšení a chuť něco dělat. Všude kolem je svobodný prostor, do kterého může každý vstoupit a uplatnit v něm nové myšlenky a svou kreativitu. Určitá pravidla jako „neptej se, co můžou ostatní udělat pro tebe, ale co můžeš udělat pro ně“ jsou neotřesitelná…

Proč ses z olomoucké scény později nadobro vytratil? Aktuálně tam funguje třeba SF Crew, se kterou by se jistě dala navázat plodná spolupráce.

Olomouc byla jedna etapa mého života, která se pojila především s tím, že jsem tam osm let studoval na univerzitě. Je to skvělé město, ale tu etapu jsem ukončil se státnicemi a s tím, že jsem pak odjel na rok do zahraničí. Když jsem se vrátil po roce zpátky domů, našel jsem si práci, zamiloval se a vzal si tu nejlepší ženu mého života. SF Crew fungují v Olomouci a dělají pozoruhodné věci. Jsou to blázni do skateboardingu a super kámoši. Marek (druhá polovina Dialog Crew) mi šel třeba za svědka a beru ho v podstatě jako bráchu, i když už se tak často nevídáme. Moje místo je ale tady. Beskydy jsou Beskydy. A věci, které tě baví, můžeš dělat kdekoliv.

Jaké jsou hlavní rozdíly v pořádání koncertů na maloměstě a v univerzitní hanácké metropoli?

Hlavní rozdíl je v tom, že v Olomouci máš univerzitu a studenty. Všechno je mnohem jednodušší, cílové publikum máš na jednom místě a hraje ti do karet i to, že v samotném městě žije o sto tisíc lidí víc než v Kopřivnici, takže se nemusíš bát toho, že na koncert přijde pět lidí. Na malém městě se musíš mnohem víc snažit a postupně si své publikum vychovávat, vytvářet si vztahy a důvěru. Je to dlouhodobější proces a příběh, který nikdy nekončí. A taky mnohem větší zábava.

Bývají akce, které pořádáš, často prodělečné?

Je to tak padesát na padesát. Někdy uděláš super koncert, na který přijde dvanáct platících, a proděláš takovým způsobem, že pak děláš s tátou přesčasy ve fabrice. Většina koncertů ale končí naštěstí na nule, což je ideální stav. Více než prodělek mě mrzí to, že ty skvělé momenty nemůžeš sdílet s více lidmi, že jim to uniklo, že to nezažili. Třeba na mystické šamany Timber Rattle přišlo před dvěma týdny patnáct lidí. Tu očišťující katarzi bych přál zažít každému.

Co říkáš na to, že na tvé koncerty dojíždějí lidé z okolních, třeba i výrazně větších měst? Svědčí to o tom, že v kraji vymírají kvalitní promotéři?

Je to určitě zajímavý fenomén a upřímně si těchto borců strašně moc vážím. Jezdit skoro pravidelně a někdy i uprostřed týdne v dešti a mrazu na koncerty k nám do Mandaly, pak zase zpátky, a brzo ráno vstávat do práce nebo do školy si zaslouží obrovský respekt. A vymírající promotéři? Blbost. Mrkni třeba na program Cheak Chaaku anebo na věci, které dělá legenda Martin Valášek v rožnovském T-Klubu. Nevěřím, že by sis nevybrala…

Kopřivnice byla v nedávné minulosti líhní zajímavých kapel, které posléze začaly vydávat pod hlavičkou labelu Piper Records. Jak vzpomínáš na Kauflant, Nieriku nebo Milano?

Bylo mi přesně patnáct, když vyšly první desky Nieriky, LU a Milano.  Dobře si pamatuju, jak mě to tehdy zasáhlo. Zlatá éra sicilská. Kapely kolem Piper Records mě vždycky bavily. Nejvíc asi ta žánrová pestrost, kde vedle syrové EBM elektroniky Gavora vyšla deska Miou-Miou, indierockových LU nebo matematických madebythefire. Piper Records ale ještě zdaleka neřekli poslední slovo. Myslím, že to není tajné, ale vypadá to, že na podzim vyjde další album.

Mají dnes tyto kapely nějaké podobně ambiciózní nástupce?

Nevím, jestli ambiciózní, ale určitě se pořád něco děje. Znáš to, lidi, kteří hráli, mají zatím díkybohu stále chuť dál něco dělat, ale kromě toho vznikají i nové kapely a projekty. Dobrým důkazem je třeba duo Neurit anebo elektronický Nekola. Noisemetalovým Drutty nedávno vyšla nová deska, a co vím, tak na podzim bude mít koncertní premiéru i zbrusu nová kapela, která je složená z členů Murky Ajar a Milano. Cítím dým.

Kromě pořádání koncertů se věnuješ vydavatelským aktivitám v rámci kolektivu Dialog Crew. Jednoduchá otázka: co se chystá? Váš poslední release – kazetový split Pacina a Sky to Speak – vyšel už téměř před rokem…

Vydavatelské aktivity se točí především kolem mě, takže se o kolektivu nedá moc mluvit, ale pokud všechno klapne, tak by ještě letos měla vyjít ve striktně limitovaném počtu na kazetě nová deska Strangers in the City, na kterou bohužel nebudou navazovat žádné koncerty. Marketingová sebevražda… Ale co máš dělat, když jsou ty jejich nové písničky tak dobré, že jo?