Ondřej Durczak o výstavě v Divadle Jiřího Myrona: Průmyslovou krajinu mám spojenu s dětstvím

Od vydání vaší knihy fotografií Ostrava v důchodu uplynuly téměř dva roky. Co se u vás za tu dobu změnilo?

Na projektu Ostrava v důchodu svým způsobem pracuji dále, časem bych rád udělal i druhý díl, ale ta práce už je pozvolnější. Už v době, kdy byla ta kniha vydána, tedy na podzim roku 2015, jsem si dělal průzkum oblasti Karvinska a cítil jsem podobně jako u Ostravy, že se začne rychle proměňovat, což se také v posledních letech hodně děje. Soustředil jsem se hlavně na městskou část Karviná II – Doly. Dříve tam bylo centrum Karviné se službami, obchody, bydlením a podobně. Vytipoval jsem si místa, která bych rád navštívil. Začal jsem fotografovat na začátku roku 2015 a už nyní, po dvou letech, pozoruji výrazné změny, kterými ta krajina prošla. Některé kolonie byly zrušeny, a to i takové, kde lidé ještě nedávno bydleli. Stejně jako u projektu Ostravy v podstatě zůstávám na stejném tématu, kterým je průmyslová krajina. Pojímám ji více subjektivně, není to jen informace o místě, ale je tam více vloženo mé osobní vnímání. Ostravu znám poměrně dobře a prošel jsem ji pěšky dost podrobně, ale okres Karviná je velice rozsáhlý, takže projít jej celý nebylo úplně možné. Vytvářel jsem spíš útržky, o to více je ten obraz osobitý.

Z výstavy v Galerii Opera.

V Galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona vystavujete fotografie z projektu „Ostravsko-Karvinsko“. Jak projekt vznikl?

Já tam vlastně vystavuji dva soubory. Zatímco ve spodním patře je výběr z projektu Ostrava v důchodu, v horním podlaží je projekt Karvinsko. Není to tedy cyklus Ostravsko-Karvinsko, ale dva různé. Oba projekty vznikly jako závěrečné práce na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ostrava v důchodu byla mou bakalářskou prací, na jejímž základě vznikla kniha, a Karvinsko byla praktická práce ukončující navazující magisterské studium.

Ondřej Durczak na vernisáži. (Foto: David Machač)

Co vás tak fascinuje na pomíjivosti a zacházející slávě průmyslové tradice našeho regionu?

Ostravu i Karvinou mám tak nějak spojenou s dětstvím. Paradoxně mě to přitahovalo už tehdy, ta monumentalita staveb, až takových bezútěšných. Většinou děti navštěvují s rodiči spíš parky a zábavné akce, kulturní střediska, mě zase přitahovala průmyslová architektura a krajina, fascinovala mě a zároveň jsem se jí trochu bál. Člověk při pohledu na tuto architekturu a krajinu pociťuje až jakési vzrušení. Bylo přirozené, že jsem před několika lety začal cítit potřebu se na tato místa vracet s fotoaparátem. Myslím si, že obě města, Ostrava i Karviná, jsou s průmyslem propojena, alespoň co se historie týká, i když to není už tolik znát. Na Karvinsku jsem pociťoval i takovou větší úzkost, protože prostředí na mě působilo prázdným a skličujícím dojmem. Nejraději chodím fotografovat v lednu až březenu, kdy ještě neroste vegetace, ale je to psychicky náročnější.

Lišil se váš tvůrčí přístup při práci na zmíměných dvou sériích?

Na rozdíl od předchozího projektu, kdy jsem pracoval s reálnými motivy, chodil po Ostravě a fotografoval architekturu a městskou krajinu, jsem v případě Karvinska postupoval trochu jinak, pracoval jsem hodně v ateliéru a s archivními fotografiemi. Projekt je rozdělen na tři zhruba rovnoměrné částí, které kombinuji fotografie krajin, nalezená zátiší a také inscenovaná zátiší. Na výstavě je klíčových pět černobílých fotografií, které vznikaly velkoformátovým fotoaparátem, jednou z nich je například kahan v lahvi.

Jedna z vystavených fotografií s motivem hornictví.

Jeden panel na výstavě věnujete i proměně tramvajových a železničních tratí. Zobrazuje provoz a zánik jedné takové tratě. Popíšete stručně její příběh?

Z Ostravy do Karviné vedla úzkorozchodná trať, tuším, že byla zavedena začátkem 20. století a v polovině sedmdesátých lety byla zrušena. I tohle je motiv, který je pro mě fascinující. Podle starých map jsem zjišťoval, kudy ta trať vedla, a potom jsem si ji procházel a zaznamenával její zbytky.

Jeden z panelů umístěných v divadle.

Výstavou se prolíná také motiv víry – kostely, kříže. Co tím vyjadřujete ve vztahu k tématu?

Náboženská víra byla s tématem hornictví hodně propojená, zejména v předtotalitní době. Bylo to dáno i charakterem práce, která byla náročná a nebezpečná. V projektu jsem se snažil zachytit i to, že při výbuších zahynulo mnoho horníků.

Nechybí ani náboženská tematika.

Budete v práci na těchto tématech ještě pokračovat?

Ano, Ostrava ani Karvinsko zatím nejsou uzavřenými projekty. I v případě Karvinska bych chtěl udělat knihu, ale chtěl bych ji pojmout jinak než Ostravu. Vydání knih bylo vlastně primárním cílem obou souborů. Pro mě je knižní publikace více vypovídající, protože výstava má jen dočasný charakter, kdežto kniha zde zůstane napořád. A já mám knihy rád, obzvlášť ty obrazové.

Výstava Ondřeje Durczaka ve foyer Divadla Jiřího Myrona potrvá do 1. května 2017 a lze ji vidět vždy hodinu před každým představením.