Hudba pravdy před velikonočními svátky rozsvítila oči i srdce posluchačů

Ač je převážně slavíme dobýváním supermarketů, mlsáním čokoládových zajíců či plastovými ozdobami beránků, je nutné si přiznat, že Velikonoce jsou zvláštním fenoménem. Poslední dny Ježíše Krista jsou svědectvím naprosto neuvěřitelné vnitřní koncentrace, zkomprimované energie a vůle změnit setrvalý stav, vymknout se kánonům, předpisům a šablonám a vykonat něco, co změní podstatu bytí. Zkusme se vydat po stopách, které tuto cestu následovaly, inspirovány slovem, skutky a osobností Jana Amose Komenského…

K Hudbě pravdy, koncertní sérii, která po Jasenné a Havířově ukončila svou pouť v Ostravě, byli povoláni folklorní zpěváci Jan Zaviačič, Magdalena Múčková a Klára Blažková. Instrumentální doprovod vytvořili hudebníci ze souboru Ensemble Flair, který rozšířili interpreti znalí historicky poučené interpretace staré hudby. Proto se v programu objevilo také speciální spojení Ensemble Flair Baroque.

Z koncertu Hudba pravdy v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

První písně Ach, člověče hříšný a Umučení našeho proběhly v meditativním pásmu, v němž se představili všichni tři zpěváci za podmanivého improvizování cimbalisty Jana Rokyty a dalších muzikantů. Jan Rokyta také provázel večer kultivovaným mluveným slovem, které se obratně vyhýbalo školometství, apelům, ale vedlo přinejmenším dialog s naším vlastním obrazem Velikonoc, jejich chápáním a prožíváním.

Následovaly písně Aj, otevrené dveře, Svítila ně hvězda a Souputnice. Vzácně koherentní kvalita vokálů všech tří zpěváků přinesla zajímavé barvy a netušené souvislosti: bylo úchvatné vnímat neskutečně svěží, jasně zvonivý vokál Magdaleny Múčkové, zralý, vytříbený projev Kláry Blažkové (Obručové) a dynamicky a citem překypující hlas Jana Zaviačiče. Konfrontace zpěvních projevů byla ve své vroucnosti, oddanosti a pokoře k slovu a hudbě ukázkou trojjedinosti, trojího provedení se stejně hlubokým vyzněním.

Zpěvačka Magdalena Múčková. (Foto: Ivan Korč)

Nezklamal ani projev Richarda Piskaly, jenž byl jako vedoucí programu Českého rozhlasu Ostrava vyzván k několika slovům a větám. Piskala projevil rozhodné přesvědčení, že právě takovéto hudební projekty mají v dnešních i budoucích dobách smysl a vyjádřil přání, aby oslovily co nejvíc lidí. Mluvené slovo se decentně prolínalo s hudbou, která potěšila nádhernými písněmi Spi malé poupě, Na vrch Javoříčka či Poslyš, cérko žalostivá. Kromě lidových melodií, nápěvů a textů Jana Ámose Komenského zazněla také autorská tvorba: zachmuřená, obnažující i palčivá zpověď písně Mineme se v podání Kláry Blažkové zdařile souzněla s hudební atmosférou večera. Závěrečnou Aby nás Pánbůh miloval si návštěvníci koncertu mohli zazpívat společně s interprety.

Jan Zaviačič během koncertu Hudba pravdy. (Foto: Ivan Korč)

Hudební doprovod souboru Ensemble Flair rozšířeného o barokní specialisty byl nádherně modelován s ohledem na dobovou praxi. Non vibrato, táhlé, avšak energické pohyby smyčců, lkavé i čarovné mámení klarinetu, jistý a rytmicky precizní kontrabas…vše znělo v příjemné nástrojové sazbě a výrazu. Pěvecký projev všech tří interpretů se nesl v duchu přesných, koncentrovaných výkonů, které v mnohém zdobil nádech osobní, naléhavé a upřímné výpovědi.

Z ostravského koncertu Hudba pravdy. (Foto: Ivan Korč)

Jsem rád, že se večer obloukem vyhnul mentorování, poučování, že rozsvítil světlo v srdcích lidí. Proč si v sobě schovávat zlo, proč doutnat nenávistí, když právě kvetou první stromy, když každé vlídné slovo a pomocná ruka má stokrát větší sílu a energii než zlý skutek? Hudba pravdy vnesla do srdcí svých posluchačů pokoj, mluvené slovo s myšlenkami Jana Ámose Komenského jim dalo možnost konfrontace s vlastními idejemi, názory a duševním obzorem.

Z koncertu Hudba pravdy v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Není špatné občas se nad sebou zamyslet a položit si otázku: Je v mém životě všechno v pořádku? Dělám to tak správně? Když jsem v závěru zaslechnul dětský hlásek za zády, který se rozechvěle vypínal do výšin při zpěvu písně Aby nás Pánbůh miloval, cítil jsem radost. Koncerty, které dokáží vyvolat radost, se sluší tesat do kamene. Ne pro to, že by oplývaly euforií, nýbrž že přinesly vše, co je k dobré hudbě zapotřebí. A tak to má být.