Krokadýl Pavel Gejguš a štajgr Jiří Zahuta aneb několik dojmů z nové talk show Inventura

Druhá inventura se v Absintovém klubu Les konala na sklonku uplynulého týdne. Literární vědec Pavel Hruška se třeba pustil do lehce umanuté přednášky o básníku Ivanu Divišovi, malířka Katarína Szanyi připomněla svůj čerstvý zážitek z opery Národního divadla v Brně a režisér Pavel Gejguš sklonil poklonu knize Prezydent Krokadýlů z pera Warrena Millera. V pauzách zněl folkový punk Jakuba Tichého, pilo se pivo a navzdory půstu se jedl vepřový bůček.

Majitel klubu Hudební bazar a mimořádný vypravěč Jiří Zahuta dokonce publikum přiměl k salvám smíchu, když zavzpomínal, jak rubal uhlí na šachtě nebo v dobách raného kapitalismu rozvážel knihy obskurního nakladatelství Salvo. „Na šachtě byl po koruně druhým hlavním platidlem rum. Nepil ho jen inženýr Jindřich Roman, za což mohla jeho zničená játra, nikoliv vlastní odhodlání,“ vyprávěl o své dávné roli štajgra v jedné z ostravských šachet. Autobiografický vstup vzal hodně zeširoka, ale jak se zdá, má nasbíráno na román. Jen ho sepsat.

Tvůrci pořadu Jakub Chrobák a Přemysl Bureš, kteří jsou zároveň jeho moderátory, zatím ještě hledají formát celého spektáklu čili večerní osvětové podívané. Sami říkají, že jde o neformální setkání přátel, kteří se v Inventuře svěřují s kulturními zážitky z minulých týdnů. Vzájemně se tak inspirují, kterým směrem v umění upřít zrak. Mohou si ale i postýskat nad tím, co je na poli umění podráždilo či rovnou zhnusilo.

Jakub Chrobák a Přemysl Bureš. (Foto: Ivan Mottýl)

Oba moderátoři pozvané osobnosti zpovídali sympaticky nemoderátorsky. Když je pozvali na podium, rozhodně je nedusili ve vlastní šťávě. Pokud zpovídaný z nějakých důvodů nebyl ochoten či schopen udělat inventuru svých kulturních dojmů z posledního měsíce a chtěl svůj výstup pojmout v širším časovém horizontu, Chrobák s Burešem mu v úkroku nebránili.

Napřed se sice zdálo, že moderátorská nedůslednost činí z Inventury úplně jiný pořad, než jak byl předem prezentován, postupně se ale zvláštní laxnost obou strůjců ukázala být správným kořením celé „lesní“ talk show. V podobně laděných pořadech v televizi či na klubové scéně se totiž málokdy stane, že konferenciér uprostřed interview náhle prohlásí: „Tak už si tady nějak řekni, jak to cítíš. Já si jdu zatím pro pivo.“

A právě takové dada prvky à la legendární kabaret Voltaire činí z Inventury program plný překvapení. V tomto smyslu nezklamal už úvodní výstup literárního teoretika Pavla Hrušky, o němž je známo, že v průběhu jediného týdne stačí navštívit několik výstav, literárních i diskusních večerů, přednášek, divadelních představení i koncertů. A k tomu spolknout dvě tři knihy poezie i nějakou tu novelu. Zdálo se, že Inventura nemůže mít lepšího hosta, nicméně Hruška téma pořadu ignoroval a svéhlavě uspořádal téměř půlhodinovou přednášku o básníku Ivanu Divišovi, přičemž přečetl i řadu ukázek z jeho díla.

Proč ne? Diviš je vynikající básník, no a divý Pavel Hruška se rozhodl chytit příležitost za pačesy a učinit osvětu, protože vždycky v sále sedí nějací nevědoucí, kteří zatím o Divišovi neslyšeli. A pokud po Inventuře zamířili do knihovny, je to možná cennější, než kdyby vyrazili na některou z aktuálních výstav, kterou by Hruška doporučil.

Už v minulé Inventuře mnozí zpovídaní vyprávěli hlavně o své práci, přičemž ostatní kulturní dění komentovali jen ve zlomku výstupu. V pořádku, i tohle může být pro diváka inspirující vjem. Před necelým měsícem takto Inventuru pojal třeba divadelní ředitel Jiří Nekvasil a režisér Radovan Lipus. Ve druhé Inventuře zvolil obdobný přístup umělecký šéf a režisér Staré Arény Pavel Gejguš, jenž vyprávěl třeba o aktuální dramatizaci kultovní americké novely Prezydent Krokadýlů z pera Warrena Millera.

Zleva Jakub Chrobák a Pavel Gejguš. (Foto: Ivan Mottýl)

Pavel Gejguš bilancoval šířeji než v horizontu měsíce. Podobně jako Jiří Zahuta shrnul celý dosavadní život. Odchod z Ostravy někdy před jedenácti lety, studium, kanadskou anabázi i návrat domů, kdy asi po třech dnech potkal známého ostravského hybatele kulturou Davida Mirka, jenž Gejguše vyzval: „Pojď dělat divadlo do Staré arény.“ A oslovený šel.

Punkový folkař Jakub Tichý vyprávěl o výstavě železničních modelů, načež vystřihl song Umyl jsem si vanu. A malířka Katarína Szanyi vtipně navázala, když vyprávěla o rekonstrukci koupelny. Zároveň ale provedla i skutečnou kulturní inventuru, když poctivě shrnula, co ji v posledních týdnech zaujalo. Například opera Láska na dálku v Národním divadle v Brně, což je první opera finské skladatelky Kaiji Saariahové na libreto libanonsko-francouzského spisovatele Amina Maaloufa. A velkou radost měla i z právě získaného českého státního občanství.

Jakub Chrobák, Katarína Szanyi a Přemysl Bureš. (Foto: Ivan Mottýl)

Inventura měla i svůj telefonní most, Přemysl Bureš ho vedl s dnes už pražským hercem Janem Hájkem. Posledním vystupujícím byla publicistka a pedagožka opavské Slezské univerzity Monika Horsáková. V Inventuře kritizovala, že ostravský magistrát nepodpořil grantem tradiční festival nové hudby Ostravské dny, přičemž kritiku obohatila zasvěceným pohledem do hrnce, v němž se granty vaří. A podala si kuchaře, šéfkuchaře i hosty téhle grantové restaurace.

Jakub Chrobák a Monika Horsáková. (Foto: Ivan Mottýl)

Horsákovou také před pár dny nadchl Jim Jarmusch a jeho poslední film Paterson, což je i pro autora tohoto textu fascinující sonda do duše básníka a jímavá až bolestná úvaha o smyslu tvůrčího psaní. Následující prezentace à la Pecha Kucha Night navíc prokázala, jak má Horsáková blízko k Jarmuschově poetice. Promítla tři mikrosnímky, které pod jejím vedením vznikly v rámci studijního oboru audiovizuální tvorba na Slezské univerzitě. K básním ze zlatého fondu české poezie totiž se studenty vytváří vizualizace s cílem dostat videa do škol. A prostě poutavými klipy znova přivést žáky a studenty ke čtení poezie. V Lese proto zazněl Egon Bondy, Jaroslav Seifert a Ivan Martin Jirous. Působivá tečka za dubnovou Inventurou.

*

Jaroslav Seifert
PÍSEŇ O LÁSCE

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struny nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
– ani strach, že přijde zklamání,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená