Dirigentský mág Lubomír Mátl se v Ostravě dočkal knihy plné vzpomínek

Pane Herodesi, jste blízký přítel Lubomíra Mátla. Jak byste tuto osobnost v několika větách charakterizoval?

Je to člověk, který celý svůj dosavadní život zasvětil hudbě, a to hlavně práci s pěveckými tělesy ať profesionálními, či amatérskými. Jeho schopnost nadchnout byla nepřekonatelná. K nácviku nových skladeb přistupoval s nadhledem, nic nebylo nemožné. Jeho humor, vyvážený autoritou, je pro pana dirigenta typický. Laskavost, obětavost, poctivost, pracovitost, cílevědomost, profesionalita – to jsou snad slova, která Lubomíra Mátla charakterizují nejlépe.

Lubomír Mátl měl v Ostravě vždy plné ruce práce. Kde vlastně začít, když se jedná o jeho sbormistrovské aktivity v tomto městě?

Museli bychom se vrátit do 70. let minulého století, kdy se ujal vedení Ostravského filharmonického sboru po dirigentovi Ladislavu Vrtalovi. Pod jeho vedením dosáhl sbor velmi vysokých pěveckých kvalit a v Ostravě mohla zaznít světová vokální díla, jako například Janáčkova Glagolská mše, Beethovenova Symfonie č. 9, d moll, Válečné requiem B. Brittena aj. Na Lubomíra Mátla také rádi vzpomínají jeho studenti na ostravské konzervatoři, pro které byly hodiny intonace nezapomenutelné. Do Ostravy se pan dirigent opět vrátil v roce 1997, kdy začal pracovat s nově vzniklým pěveckým tělesem – Moravským komorním sborem. Tento sbor se velmi brzy pod jeho vedením dostal nejen do povědomí ostravského publika, ale také daleko za hranice regionu. Po jedenácti letech spolupráce předal svou pomyslnou taktovku Jiřímu Šimáčkovi, který navázal se sborem na započaté úspěchy.

Patrně nejzásadnějším tělesem, které pan profesor Mátl vedl, bylo Pěvecké sdružení moravských učitelů. V čem spatřujete jeho umělecký přínos tomuto jedinečnému mužskému sboru?

„Sdružení“ bylo bezesporu v dirigentské činnosti pana dirigenta Mátla těleso s výjimečným postavením. Jednak svou historií zaujímal sbor zajímavé místo mezi ostatními mužskými sbory, a to hlavně spojením se světově uznávaným hudebním skladatelem Leošem Janáčkem. Toto spojení se stalo osudným i panu dirigentu Lubomíru Mátlovi. Interpretace Janáčkových sborů byla nedílnou součástí koncertních programů PSMU, obzvlášť v době, kdy „Sdružení“ čítalo až 70 zpěváků. Dokonalé pochopení skladby dirigentem a profesionální nácvik vedl následně k perfektní interpretaci zpěváky.

Pan profesor Mátl se předloni s PSMU rozloučil na tradičním nedělním matiné v Domě kultury města Ostravy. Pokud se pamatuji, vyvolalo to velké překvapení nejen u posluchačů, ale i u samotného Lubomíra Mátla. Mohl byste nastínit proč?

Pan dirigent Mátl již od roku 2014 s PSMU nespolupracuje, i když jeho představa o způsobu ukončení své dirigentské éry v tomto tělese byla trochu jiná. V čele „Sdružení“ stál 40 let a pod jeho vedením dosáhlo PSMU nejvyšších met. Jako svého nástupce doporučil svého studenta Jiřího Najvara, se kterým se chtěl podělit o své zkušenosti při vedení tohoto pěveckého tělesa, ale k plánované spolupráci již nedošlo.

Lubomír Mátl během koncertu. (Foto: Archiv)

Jak se podle vás PSMU daří pod novým uměleckým vedoucím Jiřím  Najvarem a jeho kolegou Jiřím Šimáčkem?

K mladému dirigentu Jiřímu Najvarovi se přidal Jiří Šimáček, který měl s PSMU už dřívější dirigentskou zkušenost. Oba se společnými silami nyní podílejí na činnosti sboru. Oba dirigenti jsou pracovně vytíženi, takže rozdělení povinností vůči PSMU se zdá být rozumné. V současné době se PSMU potýká s počtem členů, protože došlo k úbytku v členské sestavě z důvodu pracovního vytížení zpěváků, někteří ukončili své členství z osobních důvodů, jiní vzhledem ke svému  zdravotnímu stavu, jiní z důvodu věku apod. Teď je na dirigentech, co nabídnou posluchačům a zda dokáží oslovit mladé a řady zpěváků rozšíří. Je třeba navnadit na nový repertoár, atraktivní dramaturgii a výjimečnost pospolitosti tohoto tělesa. Uvidíme, jak se jim bude práce dařit, vše ukáže čas.

Pojďme zpět k Lubomíru Mátlovi. V minulém roce oslavil krásné životní jubileum 75 let. Při této příležitosti jste se podílel na knize …Lubomír Mátl…dirigentský mág… Byl to váš nápad, potěšit pana profesora Mátla knihou?

Myšlenka vydat knihu o dirigentu Lubomíru Mátlovi mě pronásledovala dlouho. Přes nekonečné debaty o obsahu a formě vše dospělo ke zdárnému konci. A to, že byla dárkem k jeho životnímu jubileu, byla souhra náhod a okolností.

Jste uveden jako hlavní editor knihy. Jak moc bylo náročné dát to celé dohromady?

Za svůj profesní život dosáhl pan dirigent Mátl řadu úspěchů nejen u nás, ale i v zahraničí. Psalo se o něm v odborných časopisech, v novinách, kde se popisovaly jednotlivé úspěchy, ale sumárně neexistovalo nic. Jako dlouholetý člen PSMU jsem si takový soukromý archiv tvořil doma a myšlenka vydat vše knižně byla tady. Tato dlouholetá archivářská práce, shromažďování seznamů nahrávek PSMU (ale i jiných pěveckých sborů), sbírka koncertních programů, fotografií z různých akcí a setkání vyústila do podoby, která má nadčasový charakter a jednotlivými osobními příspěvky dirigentových známých, přátel a hudebních odborníků získala kniha rovněž lidský rozměr.

Obálka knihy.

Prozraďte čtenářům, jak je kniha koncipována. Co bylo pro vás nejnáročnější?

Kniha je rozdělena do sedmi kapitol, nechybí bohaté přílohy a citace a odkazy na literární zdroje. První kapitola obsahuje 42 příspěvků lidí, kteří mají k panu dirigentu Mátlovi osobní vztah, ať z pozice bývalých studentů, nebo kolegů, osobních přátel, zpěváků či hudebních odborníků. Je to kapitola plná osobních vyznání, která dodala knize mimořádný význam. Další oddíly knihy se zabývají přehledem koncertní činnosti s pěveckými tělesy (Brněnský akademický sbor Brno, Ostravský filharmonický sbor, Slovenský filharmonický sbor, Pražský filharmonický sbor), působením pana dirigenta na operních festivalech Pesaro (Itálie) a Wexford (Irsko) a spoluprací s dalšími pěveckými sbory (PSMU, Moravský komorní sbor, Mátlův akademický sbor, Camera Chabra), kde najdeme nejen charakteristiku jednotlivých těles, ale také jejich bohatou koncertní činnost. I když by se mohlo zdát, že kniha má encyklopedický charakter, nejde zdaleka o úplný výčet činností, to nebyl ani cíl. Je to jen ukázka toho, co může obsáhnout jeden mimořádný dirigentský profesní život. Pokud se ptáte na to, co bylo nejnáročnějším úkolem při vzniku knihy, dalo by se říct, že získání osobních příspěvků, protože ne všichni se rádi prezentují písemnou formou, raději své dojmy spontánně sdělují a prožívají. To podstatné se nakonec shromáždit podařilo.

Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi. Povězte nám něco o jejich autorech…

Kniha obsahuje fotografie z rodinného archivu pana dirigenta Mátla, dále fotky, které vznikaly mým fotoaparátem při cestách i společenských setkáních. Autorem mnohých koncertních záběrů je ostravský fotograf Werner Ullmann, použity jsou i fotky z archivu fotografa Františka Řezníčka. Pavel Vejnar a Jiří Barták poskytli fotky z působení pana dirigenta v brněnském regionu. Dalo by se říct, že nejtěžší nebylo sehnat podklady, ale naopak vybrat z velkého množství fotografického materiálu ty pravé a nejvýstižnější.

Kdo tvořil kolektiv, který vám pomáhal s přípravou knihy? V čem spočívala jejich úloha?

Kniha by nevznikla bez pomoci mých nejbližších – moje manželka dala knize formu, zpracovávala dodaný materiál, vytvořila přehledy koncertní činnosti, společně se Zdeňkem Kovalčíkem se podílela na korekturách textu. Přiznám, že v poslední fázi přípravy byla trochu i hnacím motorem, aby kniha spatřila světlo světa co nejdříve. S naším rodinným přítelem grafikem Milošem Miczkem jsme vedli nekonečné debaty o definitivní podobě knihy. Miloš připravil do tisku fotografie a navrhl obálku. Kniha by nevznikla bez pomoci jeho maminky, paní Evy Miczkové, která se postarala o profesionální přepis textu. Definitivní korektury textu dělala Eva Jeništová. O grafickou úpravu a sazbu se postaral Petr Pavlán. Nesmím opomenout, že záštitu s odbornými radami poskytl Jiří Macháček. Kniha by také nemohla vzniknout bez finanční podpory, kterou poskytlo Statutární město Ostrava.

Kniha je opatřena dvěma CD. Co mohou čtenáři na nahrávkách najít?

Jedná se o studiové nahrávky Pěveckého sdružení moravských učitelů a Moravského komorního sboru. Kromě skladeb Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka je na CD skladba Bohuslava Martinů Otvírání studánek s recitací herce Radovana Lukavského. Je to dnes už asi jeden z posledních záznamů jeho nezaměnitelného hlasu.

Jak reagoval pan profesor na takový dárek?

Pan dirigent o připravované knize samozřejmě věděl, protože jsme si nemohli dovolit vydat některé informace bez konzultace s ním. Do poslední chvíle však nevěděl, jakou formu bude kniha mít a co bude definitivním obsahem. Při křtu knihy nešetřil poděkováním a neskrýval dojetí.

Křest knihy …Lubomír Mátl…dirigentský mág… se stal velkou kulturní událostí…

Ano, oficiálního aktu křtu knihy v Kulturním domě Altán v Ostravě – Třebovicích se zúčastnilo kolem 250 lidí a pan dirigent strávil večer rozdáváním autogramů, kdy se snažil prohodit s každým alespoň pár vět. Byl potěšen všemi, kteří si udělali čas a na křest knihy dorazili. A byli to zástupci snad z celé republiky, byl zastoupen jak brněnský, tak i pražský region (samozřejmě včetně ostravského). Mezi gratulanty byli i zástupci města Ostravy Zbyněk Pražák a Ilja Racek.

Kde si mohou zájemci publikaci o sbormistru Lubomíru Mátlovi zakoupit?

Kniha byla vydána v nákladu 300 výtisků a k dispozici je už opravdu jen několik málo exemplářů. Informace případným zájemcům poskytneme na adrese janakarlik@centrum.cz.

Náročného úkolu editora jste se ujal se ctí. Co máte v plánu? Můžete prozradit, čím se zabýváte nyní?

Publikace …Lubomír Mátl…dirigentský mág… byla mojí první knihou v této podobě a rozsahu a přiznávám, že si teď dáme společně s „kolektivem“ trochu oddech. Nicméně, myšlenek je hodně, něco už je v šuplíku, ale zatím se nedostává času. Snad v důchodu dokončím publikaci o filozofii vývoje a významu psaní japonských znaků pro samouky (japonštinou jsem se začal zabývat zhruba před 20 lety a je to moje srdeční záležitost). Zatím ale zůstávám nohama na zemi.