Už mám jasněji v tom, jakou hudbu chci dělat, říká Elis Mraz a chystá nové album

Nedávno jste se vrátila z Londýna. Jaký byl cíl vaší cesty? 

Před nedávnem jsem začala spolupracovat s novou agenturou Nemoros. Díky ní jsem získala také britský management. Můj manažer rozeslal několik mých autorských skladeb, na základě kterých jsem pak byla oslovena ke spoluprácím s různými hudebními producenty a labely, které o mě projevily zájem, a to jak o zpěvačku, tak skladatelku.

Může být důvodem vašich častějších cest do Londýna i fakt, že byste se přece jenom chtěla více zaměřit na zahraničí, respektive anglicky mluvící země? S debutem jste v Česku docela uspěla, takže zahraničí se nabízí jako další meta… 

Není to o tom, že bych se chtěla více zaměřit na zahraničí. Dostala jsem nabídku zkusit to i za hranicemi a řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám. Navíc díky tomu cestuji a poznávám spousty zajímavých lidí, ke kterým bych jinak neměla šanci se dostat… Například před třemi týdny jsem měla schůzku s Chrisem Brigsem, který je jedním z hlavních mužů v britském Sony a minulý rok vyhrál cenu A&R Man of the Year… Byli jsme spolu asi hodinu a půl. Povídali jsme si o hudbě a taky mi vyprávěl různé historky například s Robbiem Williamsem nebo Christinou Aguilerou. Bylo to velmi záživné setkání.

Společně s Tiborem Židou jste ve druhé polovině března vydala coververzi Witchcraft od Franka Sinatry. Proč jste si vybrala ke spolupráci zrovna tohoto kytaristu a můžete ho trochu více jako muzikanta představit?

S Tiborem se znám už přes rok. Je to vynikající kytarista, který vám dokáže zahrát snad cokoliv rovnou z fleku. Důvod, proč jsem si ho vybrala, je, že je mi skvělým kamarádem a hlavně hraje styl hudby, který je mi nejbližší (jazz, soul, blues, ale také cikánské písně). V jeho hraní je znát, že hudbu miluje a hraje od srdce. Je to úžasný muzikant a člověk. Mít kolem sebe základnu takových lidí je vždy požehnáním, jelikož čas, který s nimi strávíte, je vždy naplněn radostí.

V jakém stádiu je momentálně vaše nové album?

Zatím ho dávám dokupy. Mám spousty napsaných skladeb. Jak svých, tak i ve spolupráci se zahraničními skladateli a producenty… Momentálně mě ještě čeká cesta do Spojených států, kde budu také pracovat na hudbě. Nechávám to tedy zatím otevřené, jelikož se mi vše pomalu začíná rýsovat samo… Další otázka, kterou řeším, je taky ta, jestli skladby ponechat v angličtině, nebo je přepsat pro české publikum do češtiny… Prioritně se teď tedy zaměřuji spíše na samotné singly než na celé album. Ostatně tak, jak jsem to udělala i se svým prvním albem Shubidu. První letní singl vyjde už v červnu.

Můžete upřesnit, co všechno vás ve Spojených státech čeká?

Je mi líto, ale bohužel to momentálně upřesnit nemohu. Detailní informace zatím ještě sama nemám. Rozpis aktivit bych měla dostat příští týden. Do Spojených států pojedu během dvou týdnů… To se pak můžeme domluvit na další rozhovor (smích) … 

Elis Mraz. (Foto: Archiv umělkyně)

Jedním z vašich spolupracovníků by měl být Don Mescall. Proč jste si ke spolupráci vybrala právě tohoto irského hudebníka a skladatele, který mimo jiné složil písně pro chlapecké kapely Backstreet Boys a Boyzone (i když ne v jejich nejslavnějších obdobích)? V čem vám byl nejvíce nápomocný a jak konkrétně tato spolupráce probíhala? 

Spolupráce vznikla na základě poslání jedné z mých skladeb. Don projevil zájem se se mnou setkat a zkusit něco složit společně. Spolupráce mu velmi vyhovovala, tak si mě do Londýna vyžádal znovu… Jela jsem za ním dvakrát a za tu dobu vznikly čtyři skladby. Nejvíce mi asi byl nápomocný, co se týká textů. Hledal témata z běžného rozhovoru, který si zapisoval. O čem jsem mluvila a taky jak jsem to řekla… Spolupráce probíhala tak, že jsme si o tématu nejdříve povídali, jaké to pro mě bylo, proč se to a to stalo, co jsem si z toho odnesla… Pak každý začal psát svůj text a postřehy. Následovně jsem sedla ke klavíru a začala hrát akordy a melodii a mou představu toho celého. A nakonec jsme s Donem dali textové nápady dohromady. Byli jsme schopni napsat jednu celou skladbu za den.

Je možné prozradit, se kterými dalšími zahraničními producenty byste měla spolupracovat?

Asi před rokem jsem spolupracovala na svém EP s vynikajícím hudebníkem a skladatelem Andrewem Murrayem, který má na kontě spolupráci například s Birdy, Emeli Sandé, Mary J. Blige a spoustou dalších. Byla to velmi záživná spolupráce a vznikly asi čtyři skladby.  Jedna z nich, a to I’m Gonna Love You, slaví malé úspěchy v britských rádiích. Dokonce byla vybrána do užšího výběru reprezentativních písní pro letošní Eurovizi.

Všeobecně ale platí, že si písně píšete sama… Co vás k tomu vede? Je to dáno třeba tím, že jiným skladatelům nevěříte, nebo vám nikdo žádné kvalitní písně nenabídl? 

Já si píšu úplně všechno… Zakládám si na tom! Zpívám o tom, co prožívám, nad čím přemýšlím. Vždycky to tak bylo. Začala jsem psát skladby ve dvanácti letech. Celá má první deska je stoprocentně autorská, jak hudba, melodie, tak texty. Na první desce jsem také dělala aranžmá, tedy ozvala jsem se hudebníkům, nahrála s nimi vše v domácím QQ Studiu v Ostravě a pak jsem si také dělala editace a předmix. Jediné, na čem jsem se nepodílela, byly mix a mastering. Co se týká nové desky, nemyslím si, že tam bude nějaká změna. Navíc momentálně píšu singly třem dalším zpěvákům a čekají mě schůzky ohledně zahraničního zastupování právě i v ohledu skladby pro zahraniční interprety v Německu, Nizozemsku a Británii. Skladby, které jsem napsala za poslední rok, se zatím setkaly v zahraničí s překvapivým úspěchem.

Elis Mraz. (Foto: Archiv umělkyně)

Rozhodně se nepoštěstí každému, obzvlášť zástupci české hudební scény, že by si jeho píseň vybral zahraniční muzikant, a navíc aby se daný song hrál v rádiu. Můžete doplnit nějaké podrobnosti, respektive přidat informace o tom, kdo jsou ti další interpreti, pro něž píšete singly?

Ohledně písně I’m Gonna Love You jsem už nějaké detaily zmínila. Co se týká zahraničí a zahraničních umělců, teprve řeším „publishing deal“ s více labely, takže též vám na tohle téma momentálně nedokážu odpovědět.

Každopádně kdo vám dělá jakéhosi hudebního oponenta? S kým skladby probíráte? Vždy se totiž vyplatí naslouchat i druhé straně… 

Mým největším hudebním oponentem mi vždy byla rodina, která si hudbu vyslechla, a říkala mi své názory. Brácha Dalibor Mráz, který mi do všech skladeb dělá bicí. Nebo hudebníci, se kterými spolupracuji. A nakonec kamarádi nebo hudební kolegové s různými hudebními preferencemi.

Zkuste vaše nové písně porovnat se skladbami z vašeho debutu… 

Na to bych vám strašně ráda odpověděla, ale sama moc nevím… Když nad tím tak přemýšlím, mému srdci byly vždy nejbližší černošské styly, jako například blues, soul, jazz, ale také reggae. Každá skladba, kterou jsem za poslední roky složila, je takovým mixem těchto stylů, jen někdy více inklinuje třeba k blues, soulu a jindy k reggae, dancehallu či sambě

V čem vidíte největší pokrok, který jste od debutu udělala? 

Svůj největší pokrok vidím asi v tom, že jsem dospělejší, zkušenější a o něco vyzrálejší, jak mentálně, tak hlasově. Zažila jsem si od té doby spousty různých věcí, které se odrážejí v tématech mých písní. Také si už trošku více uvědomuji, jakou hudbu bych chtěla dělat a co mě ve výsledku dělá a nedělá šťastnou. Naučila jsem se říkat „ne“ v mnohých věcech a více si vážím svého času na aktivity, které mě opravdu naplňují.