Kapela J. H. Krchovského žhavila struny v podzemním Lese a nezapomněla ani na horníky z Paskova

Krch-off Band přijel na své moravské turné obstojně vyzbrojen. Přípravy sice zdržely začátek o celou půl hodinu, kdo ale přišel, nelitoval. Servírováno bylo osmnáct skladeb včetně dvou přídavků, starších, „novějších starších“ i těch nových z posledního alba Jakože vůbec nic (2015).

Kapela nastoupila bez zbytečných řečí a spustila o půl deváté Marche funebre, následovaly například Dráty, V nádražní hospodě, Klíšťata, Procházka urnovým hájem či Neděle smrtná, uvedená slovy, že jde o aktuální věc, protože neděle nás zanedlouho stejně nemine. Po delší pauze se na pódium přihnala Plyšová opice a zejména Tak už dnes? s ostravským akcentem, cílená na aktuální události kolem dolu Paskov. Spanilou jízdu ukončilo bombasticky virtuózně zvládnuté finále s neodmyslitelným Jarem. Poslední slovo však měla Kyselina. Diváci sice dávali vehementně najevo, že ještě nemají dost, dostalo se jim však přímočarého sdělení: „Teď se musíme věnovat nápojům.“

Z koncertu kapely Krch Off Band. (Foto: M. Jiroušek

Koncert měl dvě části i dvě polohy. Přípravnou a suverénní. Přestávka udělala své, stejně tak zvuk se usadil až ve druhé půli. Mezi lesní zvěří, jak se zdejším příchozím říká, nechyběli studenti ani veteráni z undergroundu. První řady spolehlivě obsadily dívky, nesměle se pohupující se založenýma rukama. Žádný divoký koncert  se nekonal,  i když měl k tomu ve druhé polovině slušně našlápnuto. K tanci přesto nevybídnul. Dvě tři skladby byly přitom odehrány tak démonicky, až se opravdu tavily struny a planuly klávesy. Nad vším se přitom tklivě linulo cello s neoblomnou basou a artilérií bicích.

Krchovský je magnet nejen svými verši vstupujícími do kalných vod zatím nepřekonané dekadentní vlny české Moderní revue. Pro mladou generaci je dostatečně sexy i se svými nekrofilními náladami. Chodí na něj například středoškolské studentky literatury, které riskovaly, že v pátek ráno dorazí pozdě do škamen.

Les se v ten večer díky rockové atmosféře téměř letně zpotil. Z podzemních spórů vyrazila charakteristická pachová stopa, která houstla navzdory improvizovanému větráku. Vzduch těžknul.

Měsíc autorského čtení, na kterém se tady básník loni v létě uvedl, to sice nebyl, přesto z něj skanula i sem tam příznačná hláška. „Je tady horko,“ konstatoval suše basák v druhé, napínavější části koncertu. „Tak se svlékněte…,“ kontrovalo publikum. „Já jsem ten poslední, kdo se tady bude svlékat, včera jsem bojoval s okapem obrostlým trním a tak vypadám jak svatý Šebestián. Ani izolepa nepomohla, budu muset vyrazit do OBI pro koleno,“ vysvětlil mistr Krchovský.

Podobné koncerty by se v Lese určitě viděly rády často, navíc v tak pohodově laděné bigbítové formě, kde sice zpočátku nejde zpěvu rozumět, pak se ale náhle jak mávnutím kouzelné kůstky vše naladí a ustáli v maximálně možné hladině. Ideální by bylo je propojit i s básnickým vystoupením, protože, marná sláva, J. H. Krchovský je mnohem lepší při dekadentně laděném přednesu než při rockovém zpěvu. V tomto spojení by tak funebrácký rock Krch-offu vytvořil kongeniální zážitek, ke kterému ten večer chybělo opravdu velmi málo.