Teď maluji planety, říká Michal Moučka, někdejší úspěšný herec Komorní scény Aréna

V Aréně nehrajete od roku 2012, opravdu to už dál nešlo?

Rok a devět měsíců jsem bral nějaká psychofarmaka, načež přišel ten úzkostný třes. S tím se opravdu hrát nedalo, na jevišti jsem se hrozně třásl. A tak jsem byl odejit.

A stal se galeristou, no a posléze malířem?

Galerie na rohu ulice U Tiskárny na přívozském náměstí už je na mě napsána patnáct let. Vystřídalo se tu více kurátorů, v létě roku 2014 jsem tady obnovil Galerii Nibiru, kterou už na stejném místě kdysi vedl malíř Stáňa Cigoš.

Ten zemřel v roce 2003 v pouhých osmačtyřiceti letech, a to poněkud záhadně na své chalupě v Jeseníkách. Co se vlastně stalo?

Stáňa Cigoš pro mě byl otcem. Já žádného tátu neměl, tak jsem vždycky hledal nějakou náhradní autoritu. Trenéry, režiséry, ale až Stáňa se pro mě stal opravdovým otcem. Jednou mi dal klíče od galerie s tím, že jede na týden na chalupu v Jeseníkách, a pak na půl roku do Mexika. Osm dní poté ho našli mrtvého na chalupě.

Jeho duše je tedy v Mexiku?

Spíš si myslím, že na planetě Nibiru, podle které také nazval tuhle galerii. Nibiru je fiktivní planeta, o níž v devadesátých letech vycházely celé studie.

Stáňa Cigoš by měl radost, že jste před více než rokem také začal malovat. V přívozské Galerii Nibiru vás v neděli v 16 hodin čeká vaše první vernisáž, proč jsou tématem vystaveného cyklu zrovna planety?

Mám snad malovat Sobotku nebo Zemana? Přišlo to samo. Je to něco transcendentního, co nás přesahuje. Navíc jsem neslyšel, že by už nějaký malíř zpracoval planety, ale možná je to jen moje hluboká neznalost. Jako první plátno jsem namaloval Venuši, ale to nevystavuji, protože jsem s ním nebyl úplně spokojen. Vyřadil jsem i Pluto.

Pohled do Galerie Nibiru. (Foto: Ivan Mottýl)

Jakýmsi patronem vašich neškolených malířských prací je malíř a profesor na Fakultě umění OU Daniel Balabán, který má bytostné pochopení pro umělce na okraji výtvarného provozu. Ctí nejrůznější insitní autory i svéhlavce a pábitele všeho druhu, konečně jeho pratetičkou byla slavná naivní malířka Natálie Schmidtová – Masliková. Do jaké škatulky řadíte vlastní dílo?

Já se nepovažuji za nic. První obraz jsem namaloval asi před osmnácti měsíci, na plátně byl velký černý kříž a sedm čaker. Vystavil jsem ho na fakultní akci Permutace v koupelnách Dolu Hlubina, kde jsem také předvedl i performanci. No a teď jsem dokončil cyklus planet. Pokud jde o Daniela Balabána, souhlasím, že je to výjimečný pedagog, který nelpí na výtvarných doktrínách, spíš v pracích svých žáků hledá nějaké jiné valéry nebo příběhy. Jeho názory jsou vždy velmi inspirativní a já jsem za ně vděčný.

Pojďme zpátky k planetám. Přiznám se, že v poslední době nad Vesmírem téměř nepřemýšlím. Dostatečně mě děsí to, co se děje na Zemi.

Právě proto, co se děje na Zemi, jsem utekl k planetám. Planetu Zemi jsem zatím ani nenamaloval.

Věříte na existenci života ve Vesmíru, třeba v jiné galaxii?

Jsem křesťansky vychovaný chlapec, do sedmé třídy jsem i ministroval. Řídím se prostě tím, co říká Bůh.

Nemůže mít tenhle Bůh na svědomí i stvoření života na nějaké pro nás zatím neznámé planetě v jiné galaxii?

Je to možné.

Michal Moučka s Jupiterem. (Foto: Ivan Mottýl)

Pracujete i na jiných malířských cyklech?

Ano, teď dělám ikony, svaté obrázky. Zrovna pracuji na Kristovi, který drží beránka, největší problém mi dělá Kristův obličej. Dalším obrazem bude Svatá Trojice, no a už brzy chci vyrazit do plenéru a zkusit malovat krajiny, jako Vincent van Gogh nebo spousta dalších malířů. Teď jen čekám, až mi pan  Václav Rodek spraví trojnožku, tedy polní malířský stojan.

Jaké krajiny se chystáte malovat?

Zajímají mě třeba kaliště před Karvinou, a vůbec celá tamní industriální krajina.

Nad těmi kalovými jezírky bude svítit Slunce, kolem něhož obíhají planety. Vy jste ale Slunce namaloval poněkud temně, jako změť jakýchsi chlupatých chapadel, vlastně je to pro mě ne úplně příjemný obraz. Co jste tím chtěl říci?

To jsou sluneční erupce. No, možná Slunce mohlo být jasnější…

Na vašem Marsu jsou patrny ostré žluté záblesky. Co znamenají?

Žlutá je dominantní hlavně na mém Jupiteru, což je obraz, který jsem daroval právě Danovi Balabánovi, a ten mi dal za pravdu, že Jupiter je takovým Kristem Sluneční soustavy. A že se mu líbí, že jsem to tak zalil žlutou.

Takže i ta žlutá na Marsu má něco s Kristem?

Ano.

Slunce a instalace. (Foto: Ivan Mottýl)

Mezi obrazy vystavujete i několik instalací. Starou přenosnou televizi, několik antén. Chápu to jako alegorii, člověk se sice nějak snaží zasáhnout do Vesmíru, ale to je směšné. Pár signálů, pár raket, lidská směšnost…

Jeden z těch objektů se jmenuje ufola(m)pač, je to příjemce signálů z výšin. Ale souhlasím s tím, že poměr lidí k Vesmíru je opravdu nicotný.

*

Michal Moučka: Space attack. Galerie Nibiru, vernisáž v neděli 26. března v 16 hodin.