Mám rád irskou přímočarost, říká David Vysloužil z kapely Acoustic Irish

Co tě vůbec drží při hraní písní s irským nádechem? Proč sis vybral zrovna tento žánr? 

Baví mě koncerty, při kterých vidím lidi chvíli zaposlouchané do zpívaných písní a potom za pár minut tančící nebo hopsající do roztrhání těla. Je to prostě prima a nabíjí mě to jako obrovský akumulátor. Tohle spojení mi třeba folkové koncerty nenabídnou, ač jsem na folku odkojený. Není tajemstvím, že tuhle kombinaci nabízejí i jiné žánry, jako například bluegrass, swing a jazz, ale líbí se mi bezprostřednost irské muziky a rovněž to, že v Irsku se skoro v každičkém pubu zpívá a hraje jejich tradiční „domácí“ muzika. Tahle hrdost nám doma poslední dobou, myslím, trošku chybí… Pomalu mizí muzikantské „jamy“. Všichni se tak moc snažíme působit jako profesionálové, až zapomínáme na podstatu toho, proč muziku děláme. Možná i proto ty naše Beskydy…

Máte ve svém repertoáru spíše vlastní písně, anebo preferujete převzaté skladby z irských luhů a hájů, které „pouze“ dotváříte a opatřujete svými texty?

Převládají spíš vlastní skladby a snažím se, aby to tak i nadále zůstalo. Naštěstí ještě během roku mám chvíle, kdy mě inspirace doslova zahltí tak, že si nápady nahrávám na diktafon. Jsou ovšem období, kdy jsem totálně bez nápadu a bez šance něco kloudného složit. Tady pak nepomůže nic, jen si počkat až mi slečna inspirace přisedne na klín a zašeptá: „Tento měsíc jsem jen tvoje.“ (smích)

Kromě irských prvků obohacujete své skladby o keltský nádech a také o atmosféru Beskyd. Jaký máš recept na to, aby z této trojkombinace nevznikl jen plytký galimatyáš? 

Recept rozhodně nemám a nedělal bych z toho až takovou vědu. Píseň se musí hlavně nejdříve napsat a složit… Přitom máš o ní nějakou představu. Někdy nakonec zjistíš, že je to prostě celé špatně a nic z toho nebude, tak jdeš od toho pryč. Jindy skládáš písničku a chceš, aby tuhle atmosféru v tobě probouzela, a povede se. Vzbuzuje v tobě vše, co si myslíš, že je potřeba. To ale neznamená, že každý, kdo si píseň pustí, to ucítí stejně… I to je na muzice fajn, že v každém člověku písnička funguje trošku jinak. Někde jsem řekl, že někdy je na našich koncertech těch „beskydských kopců“ více než irských plání.

Zkus vysvětlit…

Je to dané momentální náladou, místem koncertu či festivalu. Samozřejmě na koncertech okolo Dne svatého Patrika a podobně převažují v repertoáru spíš irské melodie. Ale na klubových prknech či multižánrových festivalech se velice rádi hudebně touláme. Tyhle výlety nás moc baví. Hrát instrumentální skladbu s irskými prvky a pak v koncertě pokračovat na swingové zpívané vlně je podle mne i pro posluchače fajn změna. Pravděpodobně se těmito výlety nezavděčíme všem, ale o to nám nejde. Toužíme se naší muzikou jednoduše bavit.

Prozatím máte na svém kontě dvě alba, a to Až budem kolíbat z roku 2010 a Ostravské nebe, které vyšlo o dva roky později. Nabízí se tedy otázka, zda už nechystáte nový počin?

Připravujeme novou placku a jsme ve fázi nahrávání… Zatím jsme na začátku. Točíme v Českém rozhlase a je to pro nás tak nějak velké, tajemné, příjemné a samozřejmě jsme plní očekávání, ale to asi každý muzikant, který jde se svou kůží na trh. Těšíme se, až bude hotovo a přitom nás baví fáze nahrávání… Vlastně ani nevím, jestli chci, aby to nahrávání skončilo… V Českém rozhlase se nám líbí přístup i prostor. Myslím si, že jsme se rozhodli dobře.

Můžeš tento připravovaný materiál ve stručnosti popsat? 

Na minulém albu jsme hodně vsadili na tvrdší zvuk. Převažovaly spíš instrumentální skladby v rockovějším hávu. Tohle vše chci na nové desce mít, ale v podstatě v obráceném hávu. Rád bych víc zpívaných písniček a instrumentální skladby jen jako zpestření. Mám pocit, že přišel čas udělat spíš poslechovou desku založenou na zpívaných věcech. Však na našich koncertech je pro skotačení a houpání prostor skoro vždycky…  Přeji si a doufám, že se nám snad podaří natočit pestrou desku s dobrým zvukem a atmosférou, na kterou budeme moci být pyšní.

Hrajete akusticky, nikoliv na elektrické nástroje. Máš pocit, že tě tato skutečnosti při tvoření nových písní spíše omezuje, anebo ti naopak pomáhá?

Nevidím v tom výhodu ani nevýhodu… Beru to tak, že prostě komponuji pro akustické nástroje. Naše nástroje jsou hlavně elektroakustické, čili můžeme hrát jak akusticky, tak se i elektrifikovat. Je ale pravda, že čím dál více se mi líbí hrát a tvořit s akustickými nástroji, jako jsou třeba klavír, housle, kontrabas, akordeon. Mně se totiž tyto nástroje strašně moc líbí i na pohled!  Nějak to ve mně vzbuzuje pocit poctivé muziky. Dokonce i některé koncerty, pokud to prostor nabízí, si rádi vychutnáváme akusticky, třeba jen s přizvučením zpěvu. Zmínit můžu například vánoční koncert v klubu Hlubina… Tam jsme si to vysloveně užili.

Jakou bys měl odpověď pro ty, kteří by tvrdili, že žádný Čech nemůže hrát irské songy, protože to není autentické. Že je to stejné, jako kdyby Afričan v kroji zpíval moravské lidové písně…

Takový přístup se mi zdá poněkud omezený a zastaralý. V dnešní době se úspěšně bourají hranice mezi hudebními žánry, žijeme v multižánrové době. Lidé, kteří navštěvují festivaly, velice příjemně reagují na kapely, které jsou ve své tvorbě žánrově „otevřenější“. Viz nejlepší festival v republice Colours of Ostrava. Já zastávám názor, ať si každý hraje, co se mu líbí. Ono se nadarmo neříká: Kdo si hraje, nezlobí. (smích) Tak proč si nehrát? A když si ke své hudební radosti kapela najde své posluchače, tak je to přeci jen dobře. A co třeba takto? Když můžou muzikanti po celém světě hrát country, bluegrass, blues, swing a podobně, nevím proč mby se nemohli jiní inspirovat irskou, keltskou muzikou nebo třeba ruskými častuškami. A že to není autentické? No a co, hlavně to dělat s láskou a radostí, protože hudba je především radost.

S tím se nedá než souhlasit. Nicméně jak na vaši tvorbu vůbec reagují přímo Irové? Máte nějaké ohlasy? Berou to jako poctu, že se kapela z České republiky nechává inspirovat tamní hudbou, nebo naopak jste se setkali i s názory, že moc přirozeně nepůsobíte?

S Iry se většinou potkáváme jen na akcích, jako například na někdejším Irském kulturním festivalu, a také na klubových akcích v různých městech okolo Dne svatého Patrika. Tahle setkání jsou velice přátelská a milá. S irskými muzikanty po koncertě to často začíná u piva v nějaké hospůdce, s nástroji v pohotovostním režimu a končí brzo nad ránem… Pak jsme jako jedna velká muzikantská rodina

Jedním z charakteristických rysů vašich písní jsou výrazné instrumentální pasáže. Vnímáš i jako muzikant jejich podmanivost?  

Pokud někomu připadají podmanivé, tak díky za ty dary, jelikož tak je to správně a určitě tak jsme to chtěli. Je to pak pro nás to největší ocenění. Ta podmanivost musí z nějakého pocitu vzniknout, respektive vyrůst… Hlavní inspirací jsou bezpochyby osobní zážitky. Některé skladby mám rád více, jiné méně. Hraje v tom roli určitě i stáří písně a momentální rozpoložení. Často mě nejvíce baví hrát ty nejnovější věci. Muzika je pořád z obrovské části hlavně o pocitu. Když ji člověk na jevišti nežije a jen ji strojově odezpívá a odehraje, lidi to poznají.

Obecně vzato, které elementy vyžaduješ (melodičnost, emoce, chytlavost a podobně), aby měla každá skladba Acoustic Irish? 

Vyžaduji všechny prvky. Někdy se zadaří více, jindy méně. Písnička není jen zhudebněná báseň a instrumentální skladba není jen přeřvávání sólových nástrojů jeden přes druhého. Pokud má píseň příběh, ať už vyprávěn slovy, či právě nástroji, má melodii, emoce a velkou chytlavost, je to ta nejlepší varianta pro vznik hitu.

Která z typicky irských vlastností je ti nejsympatičtější?  

Syrovost a přímočarost. Mám rád přímočaré a férové jednání. Lidi, kteří zůstávají sami sebou i za cenu, že neplují s davem. Zůstat svůj a pevně stát, i tohle je v podstatě pro mě irská muzika.

Nejbližší vystoupení v Ostravě máte na Apríla, tedy 1. dubna, v klubu Pjetka… Bude tento koncert něčím výjimečný?  

Ano. Už jen proto, že je to na Apríla! Doufám, že to od dramaturgů není žádná nějaká stará indiánská pomsta a nejedná se o žádnou formu skryté války, jelikož se do Pjetky moc těšíme… V  Ostravě vyrostlo za poslední dva roky více takových klubů, které řídí mladí perspektivní lidé s vlastní hlavou. Jsme za to moc rádi. Jak jsem už řekl, v zimě jsme hráli v klubu Hlubina, který je moc příjemný, architektonicky pěkně řešený, a doufáme, že si to tam letos před Vánoci zopakujeme. Rozhodně chci pozvat všechny Ostraváky i mimoostravské, ať za námi dojdou pobavit se a poslechnout si naši muziku. Prostě aby neseděli doma a trošku žili. Myslím si, že klub Pjetka je moc příjemný prostor a ten večer si chceme užít. Všichni jste srdečně zváni!