Časopis ostravských bohemistů za pivo aneb listování novým číslem literární revue Nereální⁵

Druhé číslo studentského literárního časopisu Nereální⁵, které vzniklo v ostravské Reální ulici č.p. 5 pod šéfredaktorským žezlem básníka Romana Polácha, kontinuálně navazuje na to první. Už to je dobrá zpráva, neboť první čísla podobných projektů bývají často nabitá kvalitními příspěvky i energií, zatímco ta další jsou zklamáním, přičemž nadšení redakce míří k bodu nula.

I Nereální⁵ už má ztráty, s redakcí se rozloučil literát Matěj Antoš. Naštěstí i bez něho se časopis udržel v jakostní kvalitě. Dost možná také proto, že Roman Polách nedodržel slibovanou periodicitu, neboť časopis měl podle jeho slov vycházet každý semestr. Revue se zrodila loni v dubnu, na podzim však redakce „bulala“ a dvojka vychází až nyní, na počátku jarního semestru.

Pokud bylo zdržení způsobeno pochybnostmi, zda má dvojka dostatek dobrých příspěvků, lze tvůrce pro jednou omluvit. Proměnit však časopis trvale jen na výroční almanach, to si časopis Nereální⁵ nezasluhuje. Naopak, slušela by mu kvartální periodicita. Když už je předplatné za pivo, tak čtenáři jen uvítají, když to bude „list pro kvartální pijáky“, nikoliv jen pivní ročenka.

Tož nahlédněme dovnitř. Pardon, podstatná je i obálka, která určuje témata čísla: Maskulinita, mačismus a masochismus. „Mamama maminismus“ čili náhledy do vlastního nitra a do problémů generace plus minus kolem dvaceti až třiceti let. Skulina, čas a mus. Číslo věnované generaci agresivně nejisté i generaci nejistě agresivní. „Obecně na mě z tohoto čísla padá spíš jakási nejistota, jež číší z té vší siláckosti nejenom jednání, ale vůbec ze siláckosti tohoto světa,“ píše v úvodníku šéfredaktor a básník Roman Polách.

Zatímco první číslo Nereální⁵ přineslo rozhovor s Emilem Haklem, tentokrát dostal slovo Stanislav Komárek, jenž k rozhovoru ještě přidal studii Bolest a sadomasochismus. A nejistotu také pořádně prohloubil, takže pátá, šestá, sedmá, osmá a devátá stránka časopisu se tak stala příkopem, který není lehké přeskočit. Především pro feministky, ovšem chlap se zase musí zeptat, zda není mačistou, když ho potěší následující otázka i Komárkova odpověď.

Otázka: Pro militantní feministky se v substandardní češtině vžilo označení „feministická kráva“, přitom zrovna samice tura domácího se běžně nijak agresivně vůči opačnému pohlaví neprojevuje (pokud je nám známo). Dala by se vůbec najít v přírodě nějaká kuriózní, možná i bizarní „analogie“ militantního feminismu (kromě obecně známého případu „kudlanka“)?

Odpověď: Zcela určitě samičky hyen, které jsou neobyčejně dominantní a samcům vládnou železnou prackou, ale to je informace tak politicky nekorektní, že psssst!

Následuje ženská poezie z pera aktivních feministek, ale opět spíše vyprávějící hlavně o nejistotě.

MARTINA MALINOVÁ

Celý svět se ptá jestli je násilí nedemokratické
Protože vysoce postavený nácek dostal pěstí
Ležím v posteli už osmnáct hodin
A mám chuť si rozbít hlavu o stěnu pokaždé
Když někdo napíše „demokracie“
Ale nemohu
Protože to vyplývá z diskuse

Dosti ukázek, protože takto bychom Nereální⁵ vzali čtenáře. Důležité je, že maskulinně mačistická redakce si nad vší okolní nejistotou udržuje zdravý až masochistický nadhled. Podstatnější než nejistě pochybovat o světě vezdejším je prostě někdy lepší otevřít dveře do neznáma. Třeba do baru U Waldemara, což učinil Standa Drastík v rubrice F. X. Kalba. Ano, Walda. To je ten „malý bar u rozhlasu“, v němž Jaromír Nohavica kdysi potkal „mladičkou básnířku“.

Chybět nemohou recenze, studie a referáty. S provoláním literární skupiny Harakiri Czurakami, která vznikla z iniciativy studentů bohemistiky, redakce asi ne úplně souhlasí. Nechce ovšem cenzurovat nebo pohrdat tím málem, co na katedře spontánně vzniká, takže došlo na tradiční české řešení à la nažraný vlk a celá koza.

Manifest skupiny Harakiri Czurakami sice Nereální⁵ otiskla, nicméně s redakčními poznámkami typu: „Ještě jednou si ve spojení s Ostravou přečteme někde slovo razovita, tak fakt už nevíme.“ Svérázná polemika, jeden je teď docela zvědav na reakci z Harakiri Czurakami. A snad se jí dočkáme už v podzimním semestru, kdy vyjde třetí číslo Nereální⁵, protože otálet s trojkou až na jaro, to se nemusí vyplatit. Znáte přece tu píseň: „My čekali jaro, a zatím přišel mráz…“