Organizátor Festivalu ProTibet Petr Ďásek: Našli jsme si své místo na slunci

Ve kterých městech Moravskoslezského kraje se letošní ročník festivalu koná?

V letošním roce se Festival ProTibet v našem kraji koná v Ostravě, Opavě, Havířově a Novém Jičíně, obecně se zapojují organizace, kde probíhá kulturní dění, například knihovny nebo čajovny, ale i různá komunitní centra či školy.

Jsou místa každoročně stejná, anebo je mezi nimi i nějaký nováček? Jak se festival v tomto směru mění?

Počet festivalových měst a míst v našem kraji je poměrně ustálený, nejvíc festivalových akcí v celé ČR probíhá tradičně v Ostravě, místě vzniku festivalu. Samozřejmě se v kraji v březnu koná i spousta drobnějších akcí mimo festival, za což jsme rádi

Čím se letošní ročník odlišuje od těch minulých?

V posledních několika ročnících festivalu se snažíme, aby se akcemi jako červená nit vinulo jedno nosné téma – např. nomádi, tibetské děti, staří lidé. Letos dáváme důraz na ženský element v tibetském buddhismu. Je to logické pokračování naší několikaměsíční výstavy velkoplošných fotografií Francouze Oliviera Adama v Národní galerii s názvem Buddhovy dcery. Akce se konala pod záštitou Jeho Svatosti dalajlámy a dokumentovala život mnišek v Himálaji. O jejich životě se dozvíte na několika besedách festivalu.

Jaké jsou letos nejzajímavější části programu?

Významná je pro nás návštěva buddhistického mnicha Pemy Samdupa, který už léta organizuje stavbu ženského kláštera v údolí Spiti blízko tibetských hranic. V březnu jezdí po různých místech ČR a beseduje o svých zkušenostech se zájemci. Také bude sypat pískovou mandalu v Praze a Olomouci. Jak můžete zjistit, není to pouze umístění miliónů barevných zrníček písku do složité geometrické struktury, je to hlavně duchovní obřad.

Jaké osobnosti na festival letos přijedou a s čím se představí?

O svých bezprostředních zkušenostech s buddhistickými mniškami v Tibetu či Nepálu budou v Ostravě besedovat tibetoložka Zuzana Ondomišiová a Jana Ježíková. Hodně zajímavá bude také přednáška s provokativním názvem „Tibetské hoaxy“. Přední slovenský tibetolog a sinolog z Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě Martin Slobodník bude povídat o fenoménu naší doby – cílených dezinformacích. Přednášející rozebere nejčastější polopravdy a smyšlenky o Tibetu, které se občas šíří na sociálních sítích.

Jak hodnotíte současné veřejné povědomí o festivalu a jeho místo ve společnosti.

Festival probíhá již šestnáctým rokem. Některé ročníky byly opravdu velmi bohaté, jen v Ostravě se během března konalo až 30 akcí. Se změnou priorit a strategie neziskové organizace MOST festival v místě svého vzniku zeštíhlel a rozšířil se do mnoha míst Čech a Moravy. Dá se říci, že náš festival již má svoje „místo na slunci“. V naší zemi je pár festivalů, které se zabývají kulturou a životem určitých zemí či regionů, méně už je takových, které upozorňují na lidská práva. Festival ProTibet je průnikem těchto dvou témat. O jeho místě ve společnosti nejlépe vypovídá každoroční zájem o festivalové balíčky.

Myslíte, že se díky festivalu ProTibet mění mínění současné české společnosti? Jsou nějaké konkrétní výstupy?

Co se týká konkrétních výstupů, naše neziskovka nemá žádné PR oddělení, mnozí lidé ale mají rádi konkrétní čísla, takže můžu například sdělit, že máme přes 6600 stálých příznivců na Facebooku. Mnohem důležitější číslo je 535 podporovatelů, kteří pravidelně přispívají na konkrétního člověka, ať již na studium malého utečence v Indii či starého Tibeťana, který odešel ze své země v první vlně v 60. letech minulého století. Mnohdy posílají finance rodiče, kteří sami mají malé děti, takže o změně uvažování určitě hovořit lze.

Zajímá širší veřejnost, co se v minulosti dělo v Tibetu a jaká je jeho současná situace? Jaké o tom mají mladí lidé povědomí?

Pochopitelně největší vlna zájmu o Tibet je okolo 10. března. V tento den se symbolicky připomíná největší tragédii tibetského národa v jeho dějinách (rok 1959). Lidé na příkladu tohoto malého národa vidí, že i na počátku třetího tisíciletí může mít brutální síla navrch. Někteří jsou však nejistí, přečtou si na sociálních sítích či „alternativních webech“ pár polopravd či sofistikovaně podaných lží, a nevyznají se v těchto informacích. Pokud mají zájem, doporučíme literaturu, informace tibetologů a sinologů, podělíme se o vlastní zkušenosti či získané kontakty s tibetským exilem v Indii.

Jsou v tomto směru nějaké rezervy, co třeba festivalu chybí?

Na naše akce chodí zájemci všech generací, organizujeme setkání na akademické půdě, v kinech, divadlech, klubech, čajovnách. Co víc si přát? Můžeme pochopitelně žehrat na nedostatek financí, můžeme si postesknout, že 11. března se všude sundají tibetské vlajky a pozornost médií i lidí se upře úplně jinam. Ale takový je současný stav světa. Pro naši neziskovku ukončením festivalu začíná aktivnější část roku – kontakt s tibetským exilem, od tibetské vlády až po nejzapadlejší vesničku na indických hranicích s Tibetem.

Stalo se vám v minulosti, že program nemohl konat z politických důvodů v některých místech, kde byl naplánován?

Zajímavá otázka. Ano, stalo se to. Kdo trochu sleduje čínské PR aktivity, tak ví, že tlaky v této oblasti jsou už léta. Ať už přímé nebo, což je ještě smutnější autocenzurní. Nechceme však „soudit“ u nás na regionální úrovni, když ryba smrdí od hlavy. A v poslední době hodně…

Jak se vůbec k přehlídce staví současná regionální politická scéna? Pomáhají vám, nebo jsou spíše opatrní? Vliv pročínsky orientovaných politiků v naší zemi obecně stoupá. Jak se s tím vyrovnáváte?

V rámci centrálního městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, kde probíhá většina ostravských akcí, je festival již roky pravidelně podporován. V rámci města se ale více politikaří, což se odráží i při akci Vlajka pro Tibet. Té se město Ostrava bohužel ani letos nezúčastní. Je to paradox, protože právě v třetím největším městě v republice funguje neziskovka, která poskytuje nejrozsáhlejší českou pomoc Tibeťanům, letos je to již 20 miliónů korun. Zda stoupá vliv pročínsky orientovaných politiků, si netroufáme tvrdit. Pokud se budeme bavit o pragmaticích, kteří se kvůli zisku pružně přikloní k libovolné straně, pak ano. V dané chvíli jich hodně upírá zrak k jedné z nejsilnějších ekonomik světa. Otázkou je, zda růst ekonomiky je to nejdůležitější, co nás má naplňovat. S touto otázkou se musí vyrovnat každý sám.