Veronika Prášil Gidová před premiérou muzikálu Rebecca: Je to zatím moje nejtěžší role

Veroniko, pocházíte ze slovenského městečka Michalovce, ležícího ve Východoslovenské nížině. Setkávala jste se už tam s hudbou a herectvím?

Ano, jsem Východňárka ve všech ohledech. Od malinka jsem doma zpívala, posléze  navštěvovala ZUŠ v oborech klavír, balet, sborový a sólový zpěv. Takže především hudba mne provází od útlého dětství…

Pocházíte z uměleckého rodinného prostředí? Jaké jsou vlastně vaše kořeny?

Podle informací, které mám, se v naší rodině umění nevěnoval nikdo. Maminka nemá hudební sluch a je navíc celkem stydlivá povaha. Tatínek byl především velký srandista, trochu extrovert milující společnost, takže herecké nadání máme se sestrou asi po něm. Sestra Dominika vystudovala činoherní herectví na VŠMU a působila jako moderátorka v několika slovenských televizích, dnes se věnuje naplno roli maminky dvou krásných dětí.

Obor hudebně dramatické umění jste vystudovala na konzervatoři v Bratislavě. Už během studia jste však získávala zkušenosti přímo „na prknech, která znamenají svět“, je tomu tak?

Ano, měli jsme to štěstí a tři z našeho ročníku jsme dostali šanci zahrát si role Grácií v Kupci Benátském na Letních Shakespearovských slavnostech v režii Romana Poláka s hvězdným obsazením v čele s Bolkem Polívkou, Janem Přeučilem, Jankem Koleníkem či třeba úžasným, dnes bohužel již zesnulým hercem Mariánem Zednikovičem.

Na Janáčkově akademii múzických umění jste se učila muzikálovému herectví. V čem spatřujete největší přínos tohoto studia?

Byla to výborná průprava, zejména po taneční a technické stránce, každodenní dril od rána do večera, i když pravdou je, že nejvíce člověka stejně naučí samotná praxe…

Od počátku vaší kariéry se hudba prolíná s herectvím. Je vám konkrétní druh umění bližší, nebo je vnímáte jako spojité nádoby?

Herectví vnímám jako dominantní atribut všech žánrů, hudba je pro mne velkou nositelkou emocí a nálady… dobrá symbióza obojího vytváří jistou dokonalost projevu.

V Národním divadle moravskoslezském jste se dosud objevila v mnoha inscenacích. Která z nich je pro vás zatím ta „srdeční“?

Jsem vděčná za každou příležitost, ale jedna byla obzvlášť jedinečná, a to role Annette v muzikálu Marguerite.

Vy jste si zahrála také v televizi v seriálech V mene zákona a Rodinné prípady. V čem je podle vás televizní herectví proti tomu jevištnímu jiné?

Když točíte na kameru, je potřeba herecký minimalismus. Stačí pohled, který vypoví vše. Žádná velká gesta, o to více je vidět pravdivost situace. V divadle si herci často pomáhají předstíráním emocí zejména na velkých jevištích, kde mají pocit, že je divák nevidí. U kamery to nelze, tam se vše prozradí. Musím říct, že natáčení je pro mne vždy velká škola, zkušenost a také očista. Výhodou natáčení je, že se záběr dělá na více klapek, a tudíž je případně více možností něco opravit či vylepšit. Na pódiu během představení tato možnost neexistuje. Vše tedey má své výhody i nevýhody. Důležitá je u obou pravdivost a prožitek, a když tohle funguje, je jedno, jestli se jedná o jeviště či kameru.

Jste často na cestách, hostujete v Bratislavě, v Praze, Opavě, Košicích… Kterému městu vlastně říkáte „tady jsem doma“?

Ano, často cestuji za prací, i když je to někdy dosti únavné. Bohužel možnosti získat angažmá jsou zatím minimální. Ostrava je ale rozhodně již několik let mým krásným osobním i pracovním domovem.

Vaším manželem je mladý dirigent Marek Prášil. Jak se vám pracuje v inscenacích pod jeho taktovkou? Musí jit v tu chvíli rodina stranou?

No… (úsměv). Pracuje se mi s ním samozřejmě dobře i když to skýtá nemalé manželsko-pracovní hádky především v období korepetic a tvorby nových inscenací. Jako dirigenta si ho velice vážím a jsem na něj moc pyšná. Je to můj největší kritik. Má na mne mnohem vyšší nároky než na ostatní a málokdy mne pochválí. Když už se tak ale jednou za čas stane, vím, že v tu chvíli to bylo opravdu dobré.

Kdo je vaším největším idolem v muzikálovém světě?

Nemám žádný muzikálový idol ani vzor. Jsem ráda sama sebou. Mám oblíbené herce, na které se s obdivem a pokorou ráda dívám a kteří mne v mnoha ohledech inspirují. Jednou z nich je třeba Hanka Fialová.

Premiéra muzikálu Rebecca je za dveřmi: 9. března se tento opěvovaný muzikál rozezní v unikátní české premiéře. V roli nazvané „Já“ alternujete s Martinou Šnytovou. Proč je vaše postava pojmenována „Já“?

Tento muzikál byl napsán podle knihy Daphne Du Maurier Mrtvá a živá, kde celý příběh vypráví mladá holka v první osobě, její jméno není nikdy vysloveno, a proto se rozhodli i víděňští autoři pojmenovat hlavní ženskou postavu Ich – Já.

V konkurzu na Rebeccu jste musela předzpívat autorům muzikálu. Jaké to pro vás bylo?

Ta informace není úplně přesná. V Ostravě se konal konkurz do této inscenace, v komisi byl v podstatě celý inscenační tým projektu. Celý konkurz se natáčel na kameru a účastníci pak ve formě videí putovali do Vídně, kde videa zhlédli autoři muzikálu Kunze a Levay, kteří řekli své preference. Konkurz samotný byl samozřejmě hodně stresující. Jsem na volné noze a konkurzy tak trochu patří k mému životu. Musím ale říci, že radost, když jsem se dozvěděla, že si mně autoři z Vídně vybrali, byla obrovská. Je to splněný sen…

V čem spatřujete jedinečnost tohoto muzikálu? Hovoří se o důrazu na příběh, scénu… Nejsou to však atributy všech kvalitních muzikálů?

Určitě máte plnou pravdu, každý kvalitní muzikál by měl vycházet z dobrého přípěhu. Tento konkrétní je také trochu hororový, kriminální, ponurý, prostě se nejedná o typický muzikálový romantický příběh. Je to velké muzikálové drama.

Jak náročná je role vaší postavy „Já“? S čím se musí mladá žena ve velkolepém sídle Manderley vyrovnat?

Jedná se bezesporu o nejnáročnější roli, kterou jsem prozatím měla šanci hrát. Je nádherná, myslím, že to bude další srdcová záležitost po Annette. Vyrováná se vlastně tak trochu se vším. Mladá normální holka, která se náhle ocitne v prostředí vyšší společnosti, v obrovském panství, s manželem, který se chová velmi zvláštně, s bláznem na pláži… nechte se překvapit a rozhodně přijďte!

A co hudební stránka „Já“? Z jakého těsta skladatel Sylvester Levay muzikál uvařil? Nalezneme zde výrazné melodie, které se zaryjí do paměti?

Hudebně je vše napsáno na pomezí hrudního a hlavového rejstříku, což je celkem náročné. Musím konstatovat, že ani jedna píseň není pěvecky úplně jednoduchá. Hudebního materiálu má zrovna moje postava nejvíce, není lehké rozvrstvit síly a vydržet až do konce. Všechny písně mám uloženy hluboko, jelikož mi, ať chci nebo ne, hrají celé dny i noci v hlavě! Myslím, že některé z nich si diváci budou po cestě z představení rozhodně prozpěvovat.

Maté nějaké talismany, které vám pomáhají zvládat hektický umělecký život?

Mým talismanem je můj manžel, rodina a přátelé.

První a druhá premiéra muzikálu Rebecca se uskuteční v Divadle Jiřího Myrona ve dnech 9. a 11. března 2017. V roli postavy pojmenované Já bude spolu s Veronikou Prášil Gidovou alternovat Martina Šnytová.