Nová deska je inspirovaná teorií mnoha světů, říkají Outsiders a zvou na sobotní křest
3.3.2017 00:00 Kristýna Trochtová Hudba Rozhovor
„Vydám se směrem vlastním / Projdu mrazem i tmou / Ať už najdu nebo ztratím / Půjdu cestou svou,“ tak zní příznačná slova refrénu skladby Svou cestou ostravské kapely Outsiders, která v těchto dnech vydává nové EP s názvem MWI. Outsiders skutečně vždy šli vlastní cestou – neohlíželi se na aktuální trendy, nezajímaly je žebříčky popularity, vždy pro ně bylo nejdůležitější tvořit hudbu, za níž si stáli a která jim nakonec vydobyla slušné postavení na regionální hudební scéně. Když se rozhodli udělat zásadní proměnu a z alternativního rocku přesedlat na elektronikou ovlivněný pop, byla to jen jedna z možných cest. Ovšem nakonec ta vůbec nejvíce autentická a – jak se zdá – také správná. Deník Ostravan.cz si povídal se členy kapely o nové nahrávce i jejím sobotním křtu v klubu U Krokodýlího ocasu.
Kapela Outsiders na selfíčku ze studia.
Foto: Archiv kapely
Proč nahrávání MWI nakonec trvalo tak dlouho? Vzpomínám si, že to bylo snad před pěti lety, kdy jste mi tvrdili, že na tom začínáte pracovat…
Michael: Hlavně proto, že se zásadně změnily naše osobní životy. Začali jsme pracovat, někteří z nás založili rodiny, takže už nebylo tolik času se naplno věnovat kapele.
Tomáš: Mně to leželo dva roky v kompu nesmíchané.
Michael: Ano, vždycky jsme měli období, kdy jsme na tom zapracovali, a pak to několik měsíců leželo ladem a skladem.
Vaše předchozí deska Pros’n’Cons z roku 2011 byla výrazně kytarová. Jak vás napadlo začít koketovat s elektronikou?
Michael: Myslím, že zlomem bylo, když z kapely odešla Barča Svrčinová, to bylo na podzim roku 2011. My jsme pak začali řešit, jakým směrem se vydat. Měli jsme dvě možnosti: buď pokračovat v kytarové cestě, nebo – když už nastala ta velká změna – udělat pořádnou výhybku. Nakonec tedy vyhrála ta druhá možnost.
Tomáš: A taky jsme nikdy neměli pořádného kytaristu. Všichni nám vždycky říkali, že ty kytary nezní dobře, tak jsme se rozhodli udělat koncept bez jediné kytary. Aranžérsky to bylo náročné, ale myslím, že se to podařilo.
Vaše nové EP představíte na dvou křtech v Havířově a Ostravě…
Michael: Oficiální křest je jen ten ostravský koncert.
Kristýna: Ano, křest bude jenom jeden, v Ostravě – v Havířově se spíše o den dříve jen rozehrajeme, bude to taková veřejná zkouška (smích). Přeci jen je to delší doba, co jsme spolu naposledy hráli živě.
Odehrajete celou desku?
Michael: Zahrajeme polovinu desky. Ta druhá polovina je hodně těžce realizovatelná naživo.
Čili zazní i starší věci?
Michael: Ano, takové best of z posledních deseti let, takže písničky z desek Out of Sight z roku 2007 a Pros’n‘Cons z roku 2011. Kromě toho zazní taky skladba Volný pád, kterou se letos chystáme nahrát, a ještě skladba Too Much Information, která se nedostala na MWI. Je skvělá, máme ji všichni rádi, ale na desku moc nesedla, bude mít spíše rockovější kabát.
Má MWI nějakého kmotra?
Michael: Má, ale ještě o tom neví (smích). Ještě si to chvíli necháme pro sebe a kmotr se to včas dozví.
Hostem křtu v klubu U Krokodýlího ocasu bude progrocková kapela FTA. Proč padla volba zrovna na ni?
Michael: Jsou to naše spřízněné duše, lidsky jsou to skvělí chlapi. My jsme pořád v kontaktu, i když spolu nehrajeme. Když jedna z kapel plánuje koncert, vždycky si vzpomene na tu druhou, a pak si voláme, jestli nedáme do kupy nějaké společné hraní. Přišlo nám, že FTA budou parádní parťáci na křest.
Minulý rok vydali novou desku s názvem Sounds Like Music. Dostala se k vám? Co na ni říkáte?
Tomáš: Vyměkli, no (smích).
Michael: Oni opravdu trošku měknou, ale podle mě dobrým směrem. Mají v sobě hrozně pěkné melodie, do popředí se najednou dostává písničkářství a jejich křehčí stránka. To se mi líbí.
Zajímavé je, že si ji celou nahráli sami. Inspirovali jste se v tomto u nich? Jak vlastně probíhalo nahrávání vašeho nového EP?
Tomáš: To bylo spíše opačně. Přijde mi, že to byli oni, kdo se inspiroval naším „homemade“ přístupem.
Michael: My si v podstatě odjakživa nahráváme desky sami. Maximálně jsme v minulosti šli natočit bicí do studia, ale jinak to bylo kompletně „homemade“, jak říká Tomáš.
Opět si nahrávku vydáte vlastním nákladem?
Michael: Určitě.
Tomáš: A bude online distribuce, takže iTunes, Spotify…
V roce 2013 jste vypustili velkolepý videoklip Monsters, Inc. s Annou Linhartovou v hlavní roli. Bude něco dalšího?
Michael: Určitě bude.
Prozradíš víc?
Michael: Chtěl jsem to udělat jako překvapení pro kapelu, ještě to není hotové.
Kristýna: Počkej, že bys sestříhal ta videa, co máš?
Michael: Přesně to jsem chtěl udělat. Mám tuny videí na harddiscích z posledních pěti let, z doby, kdy jsme nahrávali MWI. Chtěl jsem to dát Matovi Vašíčkovi, který se teď obul do stříhání, a nechat pro kapelu připravit takový sestřih ze vzniku MWI. Napadlo mě, že by to mohlo být na skladbu Calm Down, která je dost chytlavá a popová.
Vaše poslední deska byla zčásti v angličtině a zčásti v češtině. Rozhodli jste se tento model zopakovat; je MWI také bilingvní?
Tomáš: Je zčásti anglicky a zčásti instrumentální.
Michael: My jsme tuhle otázku hodně řešili a dokonce jsme složili pro jednu elektronickou píseň jeden text v češtině a jeden v angličtině. Shodli jsme se na ale tom, že k tomuto typu muziky se více hodí ta angličtina.
Kristýna: Ještě že má Míša tak dobrou paměť, tohle my už jsme dávno pozapomínali (smích).
Mimochodem, kdo je autorem textů?
Michael: Tom a já.
Mohl bys nastínit témata, kterým se na MWI věnujete?
Michael: Každá písníčka má svůj příběh. Budeme dělat vše pro to, ať se všechny dostanou k lidem, což znamená, že bychom k tomu EP chtěli vydat nějaký pamflet s příběhy těch skladeb… Jsem na ty texty opravdu pyšný. Titulní skladba MWI je inspirovaná teorií mnoha světů – fascinuje mě myšlenka, že když uděláš nějaké rozhodnutí a vydáš se nějakou cestou, zároveň se ten děj někde jinde odehrává s tou druhou volbou, kterou ty jsi nakonec neučinila. Dále je tam Calm Down, která je inspirovaná současným světem moderních technologií, kdy člověk sedí doma v obýváku a je v kontaktu se všemi svými přáteli, kvůli čemuž bohužel zapomíná na svůj osobní život. Potom je tam Reaching Far Behind pojednávající o vědkyni, která už je stará, ale je už blízko velkému objevu a potřebuje akorát čas, aby ho dotáhla do konce. Jde tam o to, že celý život je moc krátký na to, abychom dosáhli toho, čeho opravdu dosáhnout chceme. Celé MWI pak pojí myšlenka protikladu člověka a technologií. Třeba skladba Hope, kterou zrovna posloucháme, mi přijde úplně úžasná. Tu dělal celou Tom. Graduje tam ruch – civilizace, telefony, hluk – a nakonec to skončí tím, že to všechno zmizí a slyšíš jen zpěv ptáků. Celé to vyjadřuje návrat ke klidu, k přírodě.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.