Holubí letka vyžírá vernisážové rauty i v Ostravě. Malířka Elen Thiemlová jí vyhlásila válku

Holubí letka je pojem, který už si vysloužil slovníkové heslo ve Wikipedii: „Holubova letka (nebo též Holubí letka, holubovci, či holubi) je označení pro skupinu lidí v důchodovém věku rekrutujících se zejména z řad bývalých novinářů, kteří obcházejí tiskové konference a obdobné společenské akce za účelem konzumace zde nabízeného občerstvení a získání propagačních předmětů.“

Bizarní společenství dostalo jméno po někdejším pražském novináři Miroslavu Holubovi, časem se ale pojmenování stalo obecným názvem pro podobné partičky ve všech velkých městech v republice. A protože Ostrava se v posledních deseti patnácti letech proměnila v město galerií, zdejší letka má spadeno také na vernisáže.

Benevolentní až přátelský vztah k diverzním akcím vyhladovělých členů ostravské letky mají celá léta provozovatelé Galerie Fiducia, zatímco Galerie Beseda se s pomocí osobních pozvánek snaží holubovce eliminovat již u vstupních dveří. Shovívavý postoj k letce měl dosud i šéf městské Galerie PLATO Marek Pokorný. Do odlehlé Dolní oblasti ve Vítkovicích se těžkým ostravským terénem dokázali probojovat jen ti nejzkušenější a fyzicky zdatní nájezdníci.

I autor tohoto textu má s Holubí letkou bohaté zkušenosti. Třeba v roli kurátora Galerie Rubrum ale vyžírání plných stolů pragmaticky bránil zpoplatněním nabízeného občerstvení. Když v průběhu slavnostního otevření výstavy musí návštěvníci platit 40 korun za hovězí guláš, 20 korun za pivo a 15 korun za velkou štamprli rumu, Holubovci se vernisáži zaručeně vyhnou. Stejná opatření platí i v Galerii Jáma 10 a zkoušeli ho i jiní kurátoři. Hluboko do kapsy však má i leckterý skutečný umělec, což lze ošetřit například tak, že ti s prázdnou šrajtoflí mimořádně konzumují zdarma. A jejich útratu solidárně hradí šťastnější kamarádi ve formě rabatu a dýšek, které plynou do dočasné vernisážové pokladničky. Jedním pivem a vuřtem lze přitom obdarovat i zbloudilého člena Holubí letky, ten ovšem o takový dar většinou nestojí, neboť na jiných výstavách se během promluvy kurátorů obvykle cpe schwarzwaldskou šunkou, francouzskými sýry, řízečky, kapary a arménskými medovými dorty.

Thiemlová: Příště už raději bez rautu

Majitelce výtvarné společnosti Viridian Elen Thiemlové, která na komerční bázi zasvěcuje do základů výtvarné tvorby dospělé nadšence z celého Ostravska, ale nyní s holubovci opravdu došla trpělivost. Důvodem je obzvláště drzý nájezd letky na vernisáž spolkové výstavy, která na počátku února začala v Domě kultury města Ostravy. „Vernisáž byla opět terčem útoku Holubí letky. Ještě by jim člověk odpustil, že se cpou a nalévají už před tím, než vernisáž vůbec začne, ale to, že si jídlo házejí do tašek a doslova vybílí stůl, který pečlivě nachystáme, je nehoráznost,“ lamentuje Thiemlová.

Nebyl to přitom výjimečný útok, spíš dobře promyšlený nálet, který se každoročně opakuje. „S Holubí letkou se potýkáme dvacet let. Bohužel, marně. A navíc je čím dál mazanější a drzejší. Za dvacet let jsme nenašli způsob, jak tomu zabránit,“ stýská se zakladatelka Viridianu. Plánuje proto, že fotografie nejaktivnějších holubovců zavěsí na webové stránky. „Byla by to pomoc i dalším galeristům. Ať vědí, s kým mají tu čest. Členové letky se často vydávají za umělce, kunsthistoriky nebo významné osobnosti.“

Další vernisáž Viridianu proběhne bez rautu, podobně to už dělají i v ostravském Domě umění a v městské Výstavní síni Sokolská 26, kam už na vernisáže přicházejí jen zoufalí jednotlivci z letky, kterým postačí sklenice výčepního vína. „Vyhlašuji nekonzumační vernisáže, pouze pro potěchu ducha. Žádné jídlo, žádné pití, možná se nám podaří přistřihnout holubům křídla,“ popisuje Thiemlová podobu nejbližších vernisáží.

Zkusit to může, Holubí letka je ale samozřejmě nezničitelná. Vždycky se totiž najde dost snobských galeristů, kteří si zahájení výstavy bez bohatého rautu s lososovými chlebíčky nedokážou představit.