S ostravským režisérem Ivanem Krejčím o přípravách inscenace Čaj u pana senátora v Těšínském divadle

Můžete přiblížit, o čem je příběh této veselohry?

Manželka majitele pohřebního ústavu vymyslí svému partnerovi kariéru, že se stane politikem. Je to chlap, který miluje svůj vlastní klid. Chce všechno v pohodě a nechat běžet čas, ale ona mu do toho vpadne a s ní přicházejí více či méně obskurní postavičky. Pohřebák se nakonec opravdu stane senátorem a je to krásný příběh, který má skoro gogolovské kontury.

Tento titul jste si vybral sám?

Nabídli mi jeho režii a mně se ten text hned zalíbil. Je to mé první hostování v Těšínském divadle, přestože s ředitelem Těšínského divadla Karolem Suszkou a Milošem Čížkem se na hostování domlouváme už pět let – a hned taková pěkná hra.

Čím vás tedy tato hra oslovila?

Je to dobře napsaná hra, poučená Gogolem, má téma a má humor.

Jak dobře znáte těšínský soubor a jak se vám s ním pracuje?

Některé herce znám z jejich ostravského působení, třeba ty, co prošli Divadlem Petra Bezruče, jako jsou Vítězslav Kryške nebo Miloš Čížek. Na ty jsme chodili ještě do Bezručů. S Lenkou Waclawiecovou jsem dělal v Opavě Kočku na kolejích a byla skvělá. A práce je to dobrá, protože všichni chtějí zkoušet a něco říct.

Kdo se na inscenaci podílí? Přibral jste si s sebou tým z Komorní scény Arény?

Ano, na inscenování se v tomto případě podílí můj klasický tým, tedy dramaturg Tomáš Vůjtek, kostýmy dělá Marta Rozskopfová, scénu Milan David a hudbu složil Ondřej Švandrlík.

Předloha má označení veselohra, ale z vyprávění je jasné, že je tady souvislost spíše s gogolovským světem grotesky. Bude to ve vašem pojetí něco jako satirická groteska?

Nevím, zda satirická, nemám rád satirické divadlo, spíše mi je bližší pojem ironická nebo černá groteska.

Bude hra zasazena do současnosti?

Podobně jako ve Hráčích, které uvádíme v Aréně, nejde o vystižení doby, ale o charakterizování problému. Takže ne. Jde o dramatický prostor, nikoliv o dobu. Jan Kačer mi jednou vyprávěl krásnou historku, jak mu Dočekal nabízel režii Revizora. Kačerovi, který sám udělal jednoho z nejkrásnějších Revizorů, vysvětloval, jak je to aktuální, a pan Kačer mi říkal: – Čím déle mi to vysvětloval, tím méně se mi to chtělo dělat. A když mi nakonec řekl, že ten hejtman, to je jako Paroubek, tak jsem utíkal. Chápu to dobře, protože když se to řekne na plnou hubu, takhle aktuálně, tak už tady není žádné tajemství. Je přece lepší, aby si každý dosadil, jestli je to nebo ten. Pak je to právě ta dobová satira, nikoliv obraz společnosti.

Co vaše zkušenost s politikou? Byla vám při tvoření divadla ku prospěchu?

Už ji dlouho nedělám, ale byla to pro mě strašně cenná zkušenost, pochopit ten princip fungování. Stejně jako mi vojna řekla hodně o fungování času u Becketta. Moje inscenace Gogolových Hráčů nebo Hamlet by vypadaly jinak bez této mé zkušenosti z politiky.

Jak dalece vás tento svět politiky inspiroval?

Nikdy to není napřímo, ale všechny tyto věci nasáváte, a pak se objeví text, kde tu zkušenost můžete zúročit a protože to znám zevnitř, tak to člověk dělá s hlubokou znalostí zákonitostí i psychologie politiky. A pak, politika je také divadlo svého druhu.

Jan Kačer chtěl také vstoupit do politiky…

Myslím, že to bylo v jiné, porevoluční době a kromě toho, já jsem ale reálně politiku nikdy nedělal, jenom stínového ministra kultury. Zdálo se mi tehdy, že po těch až groteskních ministrech kultury, by bylo potřeba zkusit něco udělat a ne jen kritizovat.

Čím si myslíte, že Čaj u pana senátora může publikum na těšínské scéně zaujmout především?

Jsou tam krásné role a je to komedie. A pokud se nám to povede, pak se možná zasmějí i nad tou galérkou, která ve hře tvoří takzvaně vybranou společnost. A pokud by se jim zdálo, že už je někdy potkali, pak je to podobnost čistě náhodná.