Zemřela ostravská spisovatelka Božena Klímová, spřízněná duše Alana Marshalla

Božena Klímová, rozená Foltýnová, se narodila 13. prosince 1948 v Malých Heralticích u Opavy. Pochází z rodiny, v níž se po generace objevují literáti, hudebníci a výtvarníci. Malá vesnice s „nejmenším hřbitovem na světě“ se jí neodmyslitelně vepsala do paměti. V Ostravě Božena Klímová vystudovala střední školu, bydlela nejprve na hulváckém kopci a následně celý život v Hrabůvce. Do literatury vstoupila – ačkoli básně časopisecky publikovala od 14 let – opožděně v roce 1990 sbírkou Diagnóza život. Básnická prvotina autorky je prostoupena otevřeností a upřímností výpovědi – syrovým záznamem pocitů člověka, který ví, že už nikdy nebude dobře chodit a snaží se vyslovit své pocity strachu, nejistoty a osamění mezi čtyřmi stěnami i zobrazit svůj zápas o život s mužem a dítětem.

Ve své tvorbě se Božena Klímová navracela k tematice dětství, mateřství, nemoci, životu v Ostravě a víře. Nikdy nerezignovala na „pouhou“ kontemplativní rovinu, její poezie je duchaplným přemýšlením, nalézáním neotřelých metafor a myšlenek. Autorčin básnický rukopis byl hladký a přirozený jako základní lidské potřeby. Jediný spisovatelčin syn Lukáš Klíma je známý jako vynikající šachista, který v Ostravě založil a pořádal uznávaný šachový turnaj Ostravský koník. Za kmotra neměl Lukáš nikoho menšího než slavného Alana Marshalla.

Sbírka Jabloňová panna se vyrovnává s předčasným odchodem autorčiny maminky Anežky Foltýnové, která „dokázala být maminkou až za hranici vlastní smrti.“ Kromě řady dalších básnických sbírek vstoupila Božena Klímová do povědomí veřejnosti také vtipně pábitelskými povídkovými knihami Všichni krásní blázni, Baví mne svět a Miláčkové, v nichž nechala nahlédnout do svérázného světa svého dětství a rodiny.

Božena Klímová vedla celoživotní korespondenci s australským spisovatelem Alanem Marshallem, který vstoupil do českého kontextu hlavně autobiografickou novelou Už zase skáču přes kaluže. Kniha byla jedinečným způsobem zfilmována v roce 1970 režisérem Karlem Kachyňou, dětskou roli chlapce postiženého neodvratnou obrnou vytvořil úžasným způsobem Vladimír Dlouhý. S Marshallem se Božena Klímová osobně také několikrát setkala v České republice a jejich vzájemná korespondence, naplněná zvláštním přísvitem platonické lásky, je uložena v australské národní knihovně v Canberře. Božena Klímová často spolupracovala s Českým rozhlasem, kde přirozeným, civilním způsobem recitovala své verše. Byla také členkou Obce spisovatelů, úzce spolupracovala s Knihovnou Petra Bezruče v Opavě, účastnila se kulturního života v Ostravě i v jiných městech Moravskoslezského kraje.

Božena Klímová byla vždy pozornou a laskavou maminkou, manželkou, sestrou i tetou. Nikdy nezapomněla poslat svým blízkým báseň k narozeninám a s vlídností sledovala první básnické kroky svého synovce Davida Bátora, jemuž pomáhala vstoupit do literatury. David Bátor své tetě věnoval svou první sbírku Kukly slov. Její poezie je vzácným příkladem člověka, který i přes neustálé fyzické utrpení hledal v životě světlo a naději, aniž by sklouznul k sentimentu či patosu.

Tož, teto, přeji ti z celého srdce, ať se v tom nebi setkáš s manželem a rodinou. Přeji, ať se tam shledáš i se svým Alanem Marshallem. Konečně si spolu zaskáčete bez bolestí přes kaluže. Snad strejda nebude moc žárlit.

Tvůj synovec Milan Bátor

*

Z DÍLA BOŽENY KLÍMOVÉ

V koupelně

V koupelně jsem na chvíli
žena s prošlou záruční lhůtou
Povolnou kůži přehodím přes věšák na ručníky
Maso samo napadá do jícnu vany
Až vykřikne arniková pěna
Řídké kosti neposlušných nohou
Vytvoří na víku automatické pračky
Pyramidu

Jenom oči na šňůrce nosu hlídají u dveří
Kdybys přece jenom vešel

V skulině času bloudí báseň

no ovšem
Ráno má začínat probuzením
A tak havířské patro panelové věže
Ve čtyři hodiny sfárá výtahem do přízemí
A rozeřve motory aut
Ve skulině času bloudí báseň
Je třeba nastartovat srdce
Přivolat myšlenku
Která ještě pořád stojí u maminčina hrobu
na nejmenším hřbitově světa
Ano ovšem
Ráno má začínat probuzením
Budíky mají napínat krční svaly
Ženy mají zavěsit úsměvy na tváře dětí
Aby den vypukl jako jaro a slova nikoho neminula
Ve skulině času bloudí báseň
Ale to není báseň
To je život

Těším se na neděli

V pondělí byl obyčejný den
Nepřišel mi dopis od syna
V úterý svítilo slunce
A já jsem se cítila na umření

Ve středu pršelo
A zase nepřišel dopis od syna
Ve čtvrtek jsem si postěžovala lékaři
Že bych si přála aby mě někdo vyměnil
A on se smál
A v pátek volala přítelkyně
A vzlykala do sluchátka že ji podvádí manžel
A dlouho není doma
A ona že se zabije
(a já jsem nedostala dopis od syna)
V sobotu volala znovu
Že se jí manžel vrátil a prý si zpíval
(a já jsem nedostala dopis od syna)
Ale nechci na to myslet
Těším se na neděli
Těším se na neděli
Protože zrovna kvetou kaštany

Báseň pro starého pána
(Alanu Marshallovi)

Jsi tady
Anebo jenom stékáš po kůži mých snů?
Chceš mě políbit
Vstanu a zavěsím se na berle
Hrůzou vykřikneš a lítost zmapuje peřiny
Krutá radost v mém srdci víří
Krutá radost
Jsi mrtvý
Chtěl jsi mne jenom oklamat