Ostravská klubová noc táhla i napotřetí. Mezi dvěma desítkami kapel pendlovalo rekordních 1200 lidí

Dění na festivalových scénách se rozběhlo už po šesté hodině večerní, kdy začali hrát souběžně Ptakustik v klubu Barrák a kapela s velmi svérázným názvem Sækədʒəwiːə v klubu Marley. Obě kapely, které v minulosti zaznamenaly úspěchy v regionálních hudebních soutěžích, předvedly standardní výkon, jaký se od nich očekával, ale obě přilákaly jen několik desítek fanoušků – Ptakustik možná o něco více.

Frontman kapely Sækədʒəwiːə. Mat Vašíček. (Foto: Aleš Honus)

Velmi příjemným překvapením byl set ostravské skupiny Easy Steps v klubu Marley. Kapela na sebe dříve upoutala třeba na soutěži Boom Cup, kde ale příliš vysoko nepostoupila, ovšem od té doby udělala velký krok dopředu a zapracovala na aranžích i na pódiovém projevu. Její písně dostaly jasnější poprockovou strukturu, české texty a své udělala nejspíš i spolupráce s Evženem Hofmannem, jinak kytaristou kapely Kryštof. V jeho studiu ve Velké Polomi kapela nahrála novou kolekci písní, která bude vydána již velmi brzy a z níž měl autor těchto řádků možnost vyslechnout velmi zdařilou ochutnávku s několika potenciálními hity, které zazněly také na koncertu v klubu Marley. A nutno říct, že nové nahrávky asi vzbudí velkou pozornost.

Vystoupení Easy Steps bylo velmi přesvědčivé. (Foto: Aleš Honus)

Skoro ve stejnou dobu se v klubu Dock představila Vladivojna La Chia, která si na pódium kromě svého dvorního spolupracovníka a kytaristy Aleše Bajgera přizvala další dvě výrazné ostravské muzikantky, zpěvačku Sylvii Bee a violoncellistku Terezu Kovalovou. Zde se poprvé ukázal velký handicap festivalu Pendl, kterým jsou prostory jednotlivých klubů, z nichž Dock patří k těm nejmenším. Mnoho fanoušků se totiž dovnitř vůbec nedostalo, a tak museli dění pozorovat přes okno z ulice. Vladivojna přitom nabídla doslova strhující, v závěru až démonicky pojatý koncert a ukázala, že její hlas je velmi působivý ve všech polohách, jak v té nejklidnější, tak i ve chvílích absolutního vypětí, kdy se mění v uhrančivou šelmu známou z jejího působení v avantgardní kapele Banana.

Vladivojna La Chia a její hosté. (Foto: Aleš Honus)

Pak už to šlo ráz na ráz. Kapela Prague Conspiracy, jež patřila spolu s Tata bojs k největším lákadlům Pendlu, předvedla naprosto profesionální vystoupení, kterým jasně odpověděla na otázku, proč patří k nejžádanějším tuzemským festivalovým atrakcím. Kromě velmi schopných muzikantů je to zásluha zejména výborné a charismatické zpěvačky.

Z koncertu Prague Conspiracy. (Foto: Aleš Honus)

V klubu Cooltour měl původně vystoupit písničkář Sebastian, známá česká teeneagerská hvězda, ovšem kvůli nemoci festival nabídl žánrově srovnatelnou náhradu v podobě slovenského zpěváka Martina Haricha. Mladičký písničkář známý nejen ze slovenských televizních talentových soutěží předvedl jak vlastní písně, pohybující se bohužel na hraně až za hranou kýče, tak například coververzi skladby U2 With Or Without You, která ovšem v jeho afektovaném projevu nabyla bohužel až vlezlých rozměrů.

Martin Harich v klubu Cooltour. (Foto: Aleš Honus)

Krátce poté v klubu Marley zahrála ostravská kapela Jeseter v čele se zpěvákem Davidem Tobiaszem a kytaristou, skladatelem a mozkem kapely Janem Gajdicou. Kapela hraje rozsáhlé skladby mající kořeny v nejslavnější éře art rocku a nedávno vydala konceptuálně pojaté album Siddhartha. Kapele nelze upřít vysoké aranžérsko-instrumentální kvality, a přestože rozhodně nejde o tvorbu, která by měla potenciál zanechat zásadní stopu v tuzemském rocku, je dobře, že i takové „progresivně-rockové“ kapely dnes existují a mají svou základnu fanoušků, byť není a asi ani v dnešní době nemůže být příliš početná.

Zpěvák skupiny Jeseter David Tobiasz. (Foto: Aleš Honus)

Naprostým protipólem sofistikovaně vystavěných skladeb Jesetera bylo souběžně probíhající vystoupení ve Staré aréně. Pod názvem Lišaj zde vystoupil hudebník skloněný nad elektronickými přístroji vydávajícími monotónní psychedelické zvuky. Ty ovšem tvořily spíše jen kulisu, protože drtivá většina návštěvníků klubu se věnovala spíše hlasité konverzaci než poslechu této hudby, takže objevovat ve vyluzovaných hlucích a ruších nějaké hudební kvality bylo v tomto prostředí takřka nemožné.

O tom, že kapela Tata bojs byla největší hvězdou letošního Pendlu, není sporu. Parta z Hanspaulky, rozšířená o kopřivnického bubeníka Tomáše Neuwertha (ex Nierika), ukázala, že nežije jen ze svých starých hitů, ale i jejich novější tvorba má smysl. Klub Cooltour byl přitom plný už půl hodiny před jejím koncertem při zvukové zkoušce, kterou sledovalo více lidí než některé koncerty předchozích kapel. Když pak Tata bojs začali skutečně hrát, nebylo už v koncertním sále Cooltouru k hnutí, a tak pořadatelům nezbylo než prostor uzavřít pro další příchozí.

Z koncertu Tata bojs na Pendlu. (Foto: Aleš Honus)

Mnoho lidí i proto dalo přednost sousednímu klubu Marley, kde se dalo lépe dýchat a kde se ve stejnou dobu odehrála koncertní premiéra nové kapely Tamala, v níž se sešli tři známí ostravští muzikanti Lukáš Hradil, Tomáš Rossi a Honza Drozd se zpěvačkou Pavlou Gajdošíkovou. Publikum se dočkalo jak autorské tvorby, tak i dvou zhudebněných Shakespearových sonetů. I přes drobné kiksy a jeden zapomenutý text, kvůli kterému musela kapela jednu z písní opakovat, Tamala dala hlasitě najevo, že zřejmě nejde jen o jednorázový projekt, ale o formaci, s níž je třeba do budoucna počítat. Pavla Gajdošíková navíc ukázala, že je nejen vycházející hereckou hvězdou, ale i velmi schopnou a charismatickou zpěvačkou vybavenou nádherně sytým hlasem. Škoda jen velmi malého zájmu návštěvníků o tento zdařilý koncert. Pražské hvězdy prostě Ostravany táhnou více, to je realita.

Z koncertu kapely Tamala. (Foto: Aleš Honus)

Organizátor Pendlu Filip Košťálek krátce před půlnocí, kdy do konce festivalu zbývaly ještě asi dvě hodiny, neskrýval spokojenost s průběhem. „Ostrava po roce opět pendluje, kluby jsou plné, což považuji za úspěch. Jen mě mrzí drobné technické komplikace v klubu Gora, kde koncerty bohužel nabraly velké zpoždění. Propříště to musíme v tomto klubu doladit,“ řekl Filip.

Řada fanoušků mohla být podle něj zklamaná kvůli neúčasti písničkáře Sebastiana, který kvůli nemoci nemohl přijet. „Dva dny před koncertem nám zavolal, že má chřipku, ale naštěstí se nám na poslední chvíli podařilo zajistit účast Martina Haricha, který ho zastoupil. Je sice velmi vytížený a byla velká náhoda a štěstí, že měl volno. Mám radost z toho, že ho fanoušci přijali,“ dodal Filip Košťálek.

Vyjádřil se také ke steskům řady návštěvníků na některé přeplněné kluby. „Věděli jsme, že třeba Vladivojnu bude chtít vidět hodně lidí, ale zároveň jsme chtěli, aby každý klub měl nějakého headlinera, proto hrála právě v Docku. My jsme i proto lidi dopředu informovali, aby přišli do klubů raději s větším předstihem, pokud některého umělce chtějí vidět. Nejsme open air festival, ale klubová akce a kluby prostě mají určitou kapacitu, s tím prostě nic nenaděláme,“ dodal Košťálek.

Ať tak, či onak, festival Pendl, na kterém i letos zahrály na šesti scénách více než dvě desítky kapel, si po třech ročnících našel na kulturní mapě Ostravy své místo. Vlastně ho ani hledat nemusel – prostě zde bylo a říkalo si o zaplnění. Nezbývá, než se těšit na jeho další ročníky, které už by se mohly podle tvrzení organizátora postupně rozrůst do většího počtu klubů a třeba by se mohly i rozšířit do více dnů. Držme Pendlu palce.