Písničkář Mat vydal album Nevidím svět. Díky češtině se představuje v novém světle

Zatímco Gone Westward i Salt Hill byly desky, které se dotýkaly spíše obecnějších témat, Nevidím svět je v této rovině daleko intimnější a osobnější výpovědí. Mat (až na dvě výjimky) nově přešel z angličtiny na stále častěji preferovanou češtinu, která na písničkářské scéně opět nabývá na lesku. Žádný div, tento trend pozorujeme už několik let. Matovi tato změna prospěla v tom smyslu, že jeho tvorba už nepůsobí tolik odosobněně a nese si v sobě cosi opravdového. Nevidím svět je i proto mnohem uvěřitelnějším albem než jeho dva předchůdci; autor se rozhodl neskrývat se za „pohodlnou“ angličtinu, jakkoli v ní byl zběhlý, a šel takzvaně „s kůží na trh“, šel naproti domácímu publiku. Tato zcela zásadní proměna však také odhalila jeho výraznou slabinu, kterou je samotná textařská práce.

 

Orfeus má v srdci splín, tak zní název první skladby. Řecká mytologie kromě obskurních power a folkmetalových spolků patrně nikdy nikoho z hudební branže nezajímala. Z dobrých důvodů. Kromě archaizujících a v kruhu se točících veršů jako Celou studenou a smutnou / Že už není / Že drahý Orfeův zpěv náhle skončil / Ba skončil pro ni se dočkáme akorát patrně nejplytšího refrénu v dějinách českého písničkářství: To tedy ne / Má milá / Věř, že mně tě spravedlivý bůh Hádes vrátí / A budem zpívat / Tam v Thákii na lukách se budem líbat.

Vážnost, se kterou Vašíček tyto verše zpívá, je okouzlující, stejně jako odvaha, s níž si pro své alegorické vyjádření vybral právě řeckou mytickou postavu. Na albu jsou ale písně, které svými texty Orfea v banálnosti a naivitě ještě výrazně předčí: Na počátku bylo slovo / A to slovo bylo „bang“ / Pak zrodila se zvířata / A listy, oči včel. Můžeme tomu říkat třeba písničkářská zkratka, můžeme si nalhávat, že to vlastně není až tak špatné, ale ono je. Pak tlupa opic rozhodla / Že postaví si zpříma / Pak lovila, pak orala / K nebi se počla dívat. I proto je Matova cesta do „první písničkářské ligy“ ještě docela v nedohlednu.

Hudebně můžeme být spokojeni, Vašíčkovy nápady jsou nosné a mají potenciál, nelze však nevnímat tu propast v kvalitě textů, jež zeje mezi ním a interprety jako jsou Jakub Čermák nebo Dominik Zezula. Vím, co tajů skrývá svět / A chci je odtajnit hned teď / Ten impulz drží vteřinku / Neb rozbolím se za chvilku. Podobné texty bolí. A občas dokonce připomínají spíše práci generátoru náhodných slov:  Tak popadla dech / A vyplivla krev / pak překročila zub.

Po poslechu Matova čerstvého alba tak na jazyku zůstává ta stejná hořká pachuť, s níž bylo nutné se vypořádat před necelými dvěma lety – v době vydání Salt Hill. Přestože rozumím okolnostem jeho vzniku, přes všudypřítomné nánosy patosu a textové nedovařenosti se nedokážu přenést. Dodávám však, že čeština jako forma – když si zkusíme odmyslet plytký obsah, jímž ji naplnil – Vašíčkovi vlastně sedí daleko lépe. Jeho typický „nosový“ zpěv je nyní snesitelnější, stejně jako jeho absurdně evidentní inspirace Michaelem Stipem.

Pod produkcí desky Nevidím svět je podepsán samotný autor a dále jeho spoluhráči z kapely Sækədʒəwiːə Michael Gacek a Roman Zikán. Domnívám se, že by dopadla možná úplně jinak, kdyby se Mat svěřil do rukou skutečného producenta, který by ho nasměroval tam, kam podvědomě míří, ale kam ještě není schopen sám dojít. Usměrnit texty, ukočírovat jinak docela slušnou hudební stránku, dát tomu tvar, který by byl pevný a hlavně smysluplný. To jsou výzvy pro Mata Vašíčka, se kterými se, věřím, v budoucnu zdárně popere.