Zdeněk Kapl před opavskou premiérou opery Chytračka: Baví mě postavy s širokou škálou emocí
15.2.2017 06:00 Milan Bátor Divadlo Rozhovor
Slezské divadlo v Opavě se chystá na premiéru opery Carla Orffa Chytračka. O tom, že každá žena je někdy chytřejší než muž, se můžete přesvědčit osobně. Stačí mít odvahu a přijít do divadla. Chytračku bude v jednom večeru následovat baletní ztvárnění Orffovy slavné kantáty Carmina Burana. K rozhovoru před nedělní premiérou jsme si tentokrát pozvali sólistu Slezského divadla v Opavě a pedagoga opavské konzervatoře Zdeňka Kapla, který v Chytračce ztvární roli krále.
Barytonista Zdeněk Kapl na úterní zkoušce opery Chytračka.
Foto: Tomáš Ruta
Zdeňku, role králů je ti poslední dobou nějak souzena. Po loňské premiéře muzikálu Noc na Karlštejně budeš králem i v Orffově opeře Chytračka, jejíž premiéra je už v neděli 19. února. Čím to je, že je ti královský majestát na jevišti souzen?
Vůbec netuším. Myslím si, že to je shoda náhod. Sám si z toho dělám legraci, když říkám, že to je takzvaná „královská sezóna“. Musím říct, že s rolí krále v Chytračce se setkávám už podruhé. Poprvé jsem ji nastudoval na JAMU v roce 2000. Takže se k této postavě po 17 letech vracím a je to velice pěkné shledání. Dnes, když je člověk zkušenější, tak se na vše dívá trochu jinak.
Jak vyznívá bezprostřední srovnání obou inscenací? Mám na mysli tehdejší studentské na JAMU a současné chystané premiéry v Slezském divadle v Opavě?
Rozdíl je především v tom, že pan dirigent Richard Hein je výraznou osobností, na JAMU operu dirigoval méně zkušený kolega student. Pan Hein ví naprosto přesně, co chce, co očekává od orchestru i od zpěváků. V rámci interpretace vyžaduje přesnost i srozumitelnost. Jedná se o naprosto jiné pojetí, než jsem zažil na JAMU, kde byl děj přenesen do nacistického Německa. Tehdy jsem měl k dispozici dva tanečníky, kteří hráli krysy a pohybově podkreslovali dějovou situaci. Děj byl pojatý klasicky.
Máš na mysli srozumitelnost ve smyslu jazykovém?
Ano. Myslím si, že kvůli divákům je dobře, že opera zazní v českém překladu. Je to částečně komedie, ale jsou tam i velké mluvní celky, které budou srozumitelné.
V čem tkví zvláštnost hudby Carla Orffa? Jaká jsou její úskalí pro muzikanty a pro zpěváky?
U orchestru mě velice překvapila instrumentace. Na JAMU jsme tehdy dělali druhou verzi, která byla pro dva klavíry a bicí nástroje. Orchestrální verze je daleko barevnější, protože využívá širokou škálu nástrojů od kontrafagotu až po pikolu. Vyznění je zvukově pestré a i pro mne osobně velmi obohacující. Co se týče techniky zpěvu nebo výrazu, je Chytračka hodně o rytmu a intonaci. Důraz je někdy kladen na deklamaci jednoho tónu, o to větší pozornost musí zpěvák věnovat srozumitelnosti textu. Záležitost melodiky zde ustupuje rytmické složce.
Mohl bys čtenářům Ostravanu nastínit děj Chytračky?
Opera Chytračka vychází z pohádky o Chytré horákyni, v českém kontextu je známá také parafráze Jana Wericha Královna koloběžka. Král si pozve chytrou horákyni neboli Chytračku k sobě. Dá jí tři hádanky a poté, co je ona uhádne, zamiluje se do ní a vezme si ji. Musí respektovat královo nařízení, že nebude zasahovat do jeho rozhodování. Když zákaz poruší, je vyhnána. Může si však s sebou vzít, co je jí v domě nejmilejší. Chytračka si odnese krále, takže nakonec všechno dobře dopadne.
To zní opravdu pohádkově. Režisér opavské inscenace Lubor Cukr ale nezůstal jen u pohádky, že?
Sám Orff hledal nové cesty ztvárnění opery. Jsou zde hybatelé děje – tři pobudové, kteří mají převážně mluvené texty, ale mají i úžasné ansámblové zpívání. V této opeře není sbor. Sborová čísla nahrazují sólisté, jsou zde ansámbly (terceta, kvinteta apod.). Naše inscenace se neodehrává na zámku, ale v kabaretu. Pan režisér chtěl operu nově a originálně ztvárnit. Hrajeme divadlo na divadle, to znamená, že je tam scéna na scéně a tím pádem i král není králem, ale je šéfem kabaretu. Jde tu opravdu o hravost a o to, aby se diváci pobavili alespoň tak, jak se bavíme my.
Jaký má tvůj král charakter? Je to dobrý vladař?
Je to spíše negativní role. Je to člověk, který má pocit, že už má všechno za sebou. Je, jak se dnes s oblibou říká, vyhořelý. Už ho nic nemůže překvapit. Veškeré jeho emoce už nějakým způsobem prošly a jeho život stereotypně plyne den za dnem. Opavská inscenace dodržuje požadavek skladatele, aby král představoval opilce. Prostě hodně pije a díky tomu se dostává do problematických situací. Na jevišti je proti originálu přítomno jeho šest bývalých manželek, které jsou angažovány v kabaretu. Jedna z nich je například bývalá tanečnice, další jsou z jiných oblastí provozu. Role manželek jsou jen hrané a němé, o to větší zápletku v některých momentech přinášejí.
Jaké postavy se ti ztělesňují lépe?
Vždycky říkám, že u charakterní postavy je daleko těžší ji uchopit a přesvědčivě odehrát, jako například zmiňovaný král v Noci na Karlštejně. Většinou jsem zvyklý na to, že je postava buď komická, nebo vyloženě záporná. Takové role se mi hrají lépe, protože člověk má daleko větší prostor ukázat širokou škálu emocí a má možnost to víc „prodat“. U charakterní postavy je důležité nepřestřelit a nedělat něco jen na efekt, aby bylo vše uvěřitelné.
Jak na tebe působí Orffova hudba? Bude její nezvyklá barevnost a výrazná rytmika srozumitelná opavskému publiku?
Doufám, že bude. Hudební motivy, které v této opeře Orff vytvořil, jsou velice chytlavé. Komické je rovněž ansámblové zpívání pobudů, které u nás posouváme do roviny flámu. Je tam hodně humorných prvků a hudba je opravdu líbivá. Můžu zmínit například píseň oslaře, která je – dalo by se říct – na lidovou notu. Prostě hitovka.
V opeře se objeví také pro Opavu nové tváře a hlasy. Přinesou nový vítr do plachet opavského divadla?
Myslím, že ano. Kromě nás stabilních se tady objeví i hosté z jiných divadel (např. můj alternant P. Klečka) a studenti AMU, kteří budou debutovat na opavské scéně. To by mohli naši věrní diváci ocenit. Opavská scéna vždy dávala příležitost mladým umělcům. Je příjemné setkat se s někým, kdo je mladý, talentovaný a nadějný. Trojici pobudů hrají mladí kolegové z AMU (V. Šantora, V. Nosek, J. Kovačič), kteří jsou alternováni trojicí ostravsko-opavských kolegů (R. Medňanský, T. Suchánek, M. Blaževič). Každá trojice dává inscenaci trošku jiný náboj. Chytračky, které představují B. Řeřichová v alternaci s L. Vagenknechtovou, tomu taky dodávají svěží vítr. Člověk získá nové impulzy, jak se s rolí poprat. Všichni přicházejí s nápady a dobře se nám spolupracuje.
Opera je napsána podle pohádky bratří Grimmů, které končí často drsně. Jak to dopadne v opavské Chytračce?
Záleží na úhlu pohledu. Někdo může vnímat konec pesimisticky, jiný optimisticky. Podle mého všechno dobře dopadne. Ale názor nechám na divácích.
Jak bys pozval jednou větou čtenáře Ostravanu z našeho regionu na tuto zajímavou operu?
Přijďte se podívat na inscenaci, která vás určitě zaujme a která vám, aspoň doufám, zlepší náladu.
Premiéra dvojpředstavení Chytračka/Carmina Burana se uskuteční ve Slezském divadle v Opavě 19. února 2017
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.