Přijďte se podívat, jak se smějí Japonci, říká pořadatel Japonských dnů Jan Kudla

Přehlídka japonské kultury Japonské dny v Ostravě se poprvé konala v roce 2015, kdy byla dokonce organizátory velkoryse prohlášena za největší festival japonského umění v Evropě. Jak je to letos, jak budete velcí?

Celý festival Japonské dny je akcí, která představuje Japonsko a jeho kulturu obecně. Letos jsme však dílčí akce pojmuli tematicky. První část je zaměřená spíše na cestování do Japonska a po Japonsku. Přiblížíme praktické rady, postřehy a zážitky lidí, kteří Japonsko navštívili, a samozřejmě nabídneme kousek ochutnávky jeho kultury, aby zájemci měli možnost rozhodnout se, zda je Japonsko pro ně zajímavé či nikoliv. Prohlášení o velikosti festivalu bylo z míst nejpovolanějších, a to z Velvyslanectví Japonska v ČR. Toto označení bychom si sami rozhodně nepřiřkli. Letos nám nejde o velikost. Chceme nabídnout něco, co ještě v Ostravě nebylo, a udělat festival jiný. Na pěti dílčích akcích v průběhu celého roku se budeme zaměřovat na určité oblasti a návštěvníkům nabízet maximální zážitky.

V programu máte avizovány přednášky, výstavu, exhibice, tanec, wadaiko, workshopy a japonskou kavárnu. Můžete být konkrétnější v souvislosti s kulturním programem? Na čem bude založen?

Přednášky budou vždy zaměřeny na téma dílčí akce. Část na Černé louce bude o cestování. Přednášky budou tedy zaměřeny na praktické rady, například jak cestovat do Japonska, přinesou zážitky a postřehy lidí, kteří Japonsko navštívili, a samozřejmě pár obecných témat o historii a fenoménu Japonska, kterým je čaj. V rámci filmové části Eiga-sai proběhnou přednášky na téma humoru a smíchu v Japonsku, o japonských komicích, o humoru v animé. Japonská kavárna nabídne ochutnávku originálních japonských piv a saké, tradiční koláčky mochi a samozřejmě pravý japonský čaj a kávu, kterou si dopřávají Japonci. Ke každému festivalu patří i ochutnávky kulturního bohatství. Letos bude tedy opět k vidění japonský tanec, exhibice bojových umění, japonské divadlo Kjógen. V rámci výstavy JapanDo mohou návštěvníci nahlédnout do ulic měst Tokyo, Kyoto, Nara, Osaka nebo Kamakura. Výstava je komentovaná, a tak zajímavý příběh ke každé fotografii podtrhne celkový dojem. V rámci výstavy představíme také skvosty, které jsme při poslední návštěvě Japonska dovezli.

Jaké osobnosti do Ostravy zavítají a co od nich publikum může očekávat?

Co se týče osobností, kteří navštíví letos v rámci festivalu Ostravu, nerad bych vyzrazoval všechna překvapení, ale za zmínku stojí jistě japanolog Ondřej Hýbl, umělecký vedoucí Divadla Kjógen, který žije převážně v Japonsku, kde pracuje pro japonskou televizi. Pan Hýbl přijede nejen se svými Kjógeny, ale také přednášet o japonském humoru. Těšit se můžeme také na Robina Heřmana, ředitele festivalu Eiga-sai, který představí jednotlivé filmy promítané v Ostravě. Nerad bych zapomněl na kaligrafku Maki Vlček, na kterou čeká poměrně veliká skupina zájemců, kteří propadli umění kaligrafie při minulém ročníku festivalu Japonské dny. Osobností se v Ostravě vystřídá celkem patnáct. Wadaiko, tedy tradiční japonské bubny, do Ostravy přijede představit fenomenální bubeník Ivo Batoušek. V rámci workshopu si pak budou moci zájemci vyzkoušet také hru na tento pozoruhodný nástroj a pochopí, že mistrovské ovládnutí wadaiko je bojovým uměním.

Jak je to s tím cestováním, na kolik vyjde nejkomornější návštěva Země vycházejícího slunce?

Otázka ceny cesty a pobytu v Japonsku je velmi široká. V rámci jedné z přednášek na Černé louce se ji pokusíme zodpovědět. Obecně se říká, že je Japonsko velmi drahé. Toto tvrzení není až tak pravdivé. Dokážeme omylnost toho výroku. Lidé si musí uvědomit jednu podstatnou věc – dovolená v Japonsku se nedá srovnávat s dovolenou v Chorvatsku ve stanu s vlastní stravou.

Festival je zvláštně rozložen do dvou částí, mohlo by jít dokonce o dva festivaly, mám na mysli jeho filmovou část, která bude samostatná. I když i tady se očekávají přesahy třeba do oblasti divadla.

Festival je rozložen do celkem pěti částí. Dvě jsem již zmínil, a to část Cestujeme do Japonska v rámci veletrhu Dovolená, region a lázeňství, a filmový festival Eiga-sai. Další částí je tradiční charitativní akce pro Nadaci policistů a hasičů Slavnosti bojových umění. Dvě nezmíněné bych si nechal prozatím jako malé překvapení.

Uvádíte, že letos budou mít návštěvníci festivalu mimořádnou příležitost seznámit se s japonskou kinematografií, to díky spolupráci mezinárodního filmového festivalu Eiga-sai. Ten se, předpokládám, koná výlučně v Praze. Jak se vám jej podařilo do Ostravy přilákat a proč teprve až nyní, když už se koná desátý ročník?

Filmový festival Eiga-sai je mezinárodního charakteru. Každý stát reprezentuje vždy jedno město. U nás je to pravidelně samozřejmě Praha. O tento festival jsme již usilovali i v minulých letech, ale získat práva k filmům je velmi obtížné, zvlášť když je nedostatek finančních prostředků. Po dlouhém vyjednávání s pořadateli festivalu, se nám podařilo získat práva k celkem čtyřem filmům. Jsme velice rádi, že právě v rámci jubilejního 10. ročníku bude festival Eiga-sai i v Ostravě.

Protože je tématem humor, zeptám se ve shodě s festivalovou linkou: Jak se smějí Japonci? Poznáme to díky filmovému umění?

Podtext letošního ročníku je „Jak se smění Japonci“ a toto téma je obsaženo v každém snímku. Japonská kinematografie je velmi pestrá a mnohdy spojuje nespojitelná témata, například horor a humor nebo drama a komedii. V rámci ostravské produkce se diváci mohou těšit na spojení akčního žánru s komedií nebo např. historickou fresku s humornými prvky.

Můžete doporučit některý z těch filmů? Jak jste je vybírali a jakou číst japonského humoru vlastně reprezentují?

Osobně bych doporučit nádherný film Plovoucí hrad (Nobō no shiro) režisérů SHINJI Higuchi a ISSHIN Inudō. Pokud jste o těchto umělcích ještě neslyšeli, jistě uslyšíte.

Je jasné, že už je dávno pryč doba japonské klasiky, jména jako Akira Kurosawa nebo Nagisa Oshima už mladému publiku nic neříkají. Má japonská kinematografie nějaká nová jména hodná pozornosti a zrovna od nich se na festivalu objeví tituly?

Doba, kdy Akiro Kurosava změnil pohled na kinematografii a svým dílem předběhl svou dobu, se zdá již být pryč. Když jsem ale sledoval filmy k výběru pro festival, došlo mi, že Kurosavů je v Japonsku více. aponská kinematografie má mnoho zvučných jmen, kterým se dostalo slávy i v Hollywoodu. Nerad bych vyzdvihoval konkrétní režiséry nebo herce. Japonský film není postaven na osobnosti jednoho člověka a nesnaží se podbízet divákovi lacinými triky nebo přehnanou pompézností. Přijdete, usednete, koukáte… a pochopíte.

Sympatická je účast neúnavného brněnského divadla Kjógen, s čím přijede tentokrát? Bude to opět tradiční japonská fraška, na jaké téma?

Jejich žánr je japonská fraška, tedy humor, a pokud chceme pochopit humor Japonců, musíme ho vidět z širší perspektivy. Tedy i té divadelní. Letos zahrají v Ostravě dvě frašky Busu (Lahodný jed) a Šimizu (Horský pramen). Tyto dvě hry jsme ještě v Ostravě neviděli.

A kdo bude přednášet o japonském humoru? Existuje v tomto směru nějaká základní orientace? Čemu dobré se v Japonsku zasmát a co je naopak tabu?

Japonský humor je velmi specifický, ale v mnohých ohledech nám blízký. Ostatně o tom nás přesvědčí v rámci své přednášky Ondřej Hýbl, který toho o humoru Japonců ví nejvíce. V Japonsku je mnoho témat tabu. Veřejně se nemluví o spoustě věcí, mnohdy ale s podivem sledujeme, kam až si dovolí japonští filmaři zajít a jak si dokážou udělat legraci z vážných témat. Tuto pomyslnou hranici ale překračují nejen filmaři. Již jsem byl svědkem toho, kdy zápasník sumo při rituálním obřadu před zápasem se svým vyzyvatelem sehrál vtipnou scénku… Ale Japonské dny v Ostravě tímto nekončí, festival teprve začíná. Po celý rok se budeme potkávat na dílčích akcích a vše vyvrcholí již 22. ročníkem Slavností bojových umění v měsíci říjnu.