Poručík z Inishmoru v zájezdové verzi Divadla Verze se musí vejít do jednoho auta a podle toho vypadá
10.2.2017 09:21 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Hru Martina McDonagha Poručík z Inismoru ostravský divák zná z inscenace Komorní scény Aréna v režii Michala Langa (premiéra 2007). Nyní se naskytla možnost srovnání. V Domě kultury Akord v rámci zdejší nabídky zájezdových představení, na která chodí publikum hlavně pro setkání s herci známými z televizní obrazovky, odehrálo tuto hru v předpremiéře pražské Divadlo Verze.
Igor Chmela v inscenaci Divadla Verze Poručík z Inishmoru.
Foto: Jaroslav Elfmark
Divadlo Verze vzniklo v březnu 2014. Založili je známí herci a divadelníci Linda Rybová, Jana Janěková ml, David Prachař, Igor Chmela, divadelní producentka Mirka Adamová a režisér Thomas Zielinski. Mezi herci účinkujícími v inscenacích Divadla Verze najdeme další známé tváře, například Kateřinu Winterovou, Petru Špalkovou, Petra Lněničku, Jana Dolanského a Ladislava Hampla. Většina z nich má stálé angažmá v renomovaných pražských divadlech a účinkování v inscenacích Divadla Verze je pro ně zřejmým přivýdělkem. Premiéra Poručíka z Inishmoru je na webových stránkách Divadla Verze anoncována na 28. února 2017, Ostrava tedy ve čtvrtek 9. února viděla předpremiéru. Hraje se ve výborném překladu Milana Lukeše.
Režisér Thomas Zielinski se vydal cestou zdůraznění groteskních rysů McDonaghovy černé tragigrotesky. V jeho pojetí je vidět naprostá rezignace na jakoukoliv pravděpodobnost scén odehrávajících se na jevišti. Hlavním cílem je snaha probouzet co nejčastěji v hledišti smích. Je to škoda, protože potenciál Poručíka z Inismoru je mnohem větší, než se inscenátorům z Divadla verze daří ze slavné, byť již poněkud ohrané a dnes už celkem neaktuální hry vytěžit. A tak jsou k vidění i neúměrně dlouhé groteskní scény čtvrcení mrtvol (naštěstí skrytých před očima diváka za gaučem), při kterém stříká krev tak dlouho a opakovaně, až se tomu diváci už skoro nesmějí.
Jde o zájezdové představení, a tak se na všem musí šetřit: nejlépe když se celá inscenace i s herci vejde do jednoho osobního auta. A tak se musí pět herců vypořádat s osmi postavami, což vede k úsměvnému zobrazení trojice z odštěpenecké frakce INLA (Irská národní osvobozenecká armáda, založená bývalými členy IRA – Irská republikánská armáda, pozn. aut.) Jména těchto tří postav (Christy, Brendan a Joey) divák nenajde ani na propagačním letáku k inscenaci a hrají je do směšných kostýmů pokud možno k nepoznání zakuklení představitelé důležitějších postav – Igor Chmela, který jinak hraje Donnyho, Saša Minajev – představitel Jamese a Linda Rybová hrající Maired. Pětici hlavních postav doplňují Jan Dolanský jako představitel Daveyho a Ladislav Hampl coby Paidrac.
Martin McDonagh si v Poručíkovi z Inishmoru dělá srandu z irských teroristů. Ti v jeho podání vypadají jako slabomyslní primitivové. Kromě postav spojených s terorismem jsou v příběhu točícím se kolem tří mrtvých koček a čtyř mrtvých lidí ještě Donny a Davey, prostí venkované, přičemž Donny je také otcem sadistického teroristického mučitele Paidreca a Davey je bratrem zmatené teenagerky Maidred vystřelující kravám oči vzduchovkou.
Všem účinkujícím nelze upřít výborné herectví. Nejpřirozeněji, nejvěrohodněji a také nejvíce srozumitelně hraje svoji postavu ostravský rodák Igor Chmela. Spolu s ním drží hereckou laťku nejvýše Ladislav Hampl. Hamplův dojemný nekrolog nad jeho domněle mrtvým milovaným kocourem Prcíkem Tomešem, ve kterém herec balancuje na hraně mezi groteskní nadsázkou a sentimentálním patosem, je vskutku mistrovským monologem. Jan Dolanský svého prosťáčka Daveyho místy příliš přehrává, naopak Linda Rybová díky herecky úspornému vedení postavy Maidred patří k dominující trojici hereckých představitelů.
Jak již bylo řečeno, toto představení má pokud možno co nejvíce pobavit publikum, i když v něm tečou potoky krve. Inscenovat Poručíka z Inismoru tak, aby se z obrovského potenciálu této mistrovské hry vytěžilo co nejvíce, je velmi obtížné. Cesta zdůraznění groteskních rysů však není ta nejlepší. Dokladem je již zmíněná Langova inscenace v Komorní scéně Aréna, ve které neubylo nic z komediálního a groteskního potenciálu, a přesto zde byly i scény věrohodné – a o to byl divácký zážitek silnější, než je tomu ve verzi Divadla Verze.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.