Je to vrchol mé kariéry, říká 65letý Mendoš o debutovém CD, které mu nahrál kytarista kapely Kryštof

Na konci loňského roku vám vyšlo debutové album, a to v pětašedesáti letech. To je více než raritní počin… Víte o nějakém tuzemském, či zahraničním hudebníkovi, který vydal debut v tak pokročilém věku?

Podobného interpreta v takovém věku neznám. Představa celého alba se vyvinula postupně. Nejprve jsme s Evženem nahráli pouze tři skladby, a to Muzikantské nebe, Nejlepší baby a To nejsem já. Spolupráce se nám zalíbila, tak jsme průběžně přidávali další songy. Album …to jsem já tedy bereme jako vyústění naší tříleté spolupráce.

Když jste začal skládat písně, snil jste vůbec o vydání alba? Pokud ano, proč to trvalo tak dlouho a vaše první CD spatřilo světlo světa až nyní?

Na kytaru jsem začal hrát ve svých patnácti letech a hned jsem se pokoušel o vlastní písničky. Vždy jsem snil o vydání vlastního autorského CD, ale nikdy jsem nepotkal člověka, který by mi dal potřebný impulz k realizaci. S Evženem se situace změnila a měl jsem konečně pocit, že spolupráce může být úspěšná. Evžen navíc vlastní skvěle vybavené hudební studio Taurus Records, což byl další předpoklad ke zdárnému výsledku spolupráce.

Zkusím se zeptat i opačně, když se na věc podíváme z jiného úhlu… Neříkáte si nyní, když album vyšlo, že ty písně ztratily jistou autenticitu? Doposud mohly kolovat jen na různých pirátských záznamech, byly k vidění a slyšení maximálně na kanále Youtube, ale takhle už na nich je nálepka oficiálního počinu…

Naopak, právě nyní písně dostaly ten správný říz. Každá písnička je jiná, snažili jsme se o to, aby si každý na albu našel tu svou oblíbenou píseň. Dle skvělých reakcí od lidí, ale i od odborné veřejnosti se to povedlo, album se líbí a dokonce se skvěle prodává. K dnešnímu dni se prodalo více než 500 kusů CD a již v brzké době budeme znovu lisovat.

To je poměrně překvapivá, ale hlavně příjemná zpráva. Zvlášť v dnešní době, kdy se hudební nosiče příliš neprodávají a mnohé i zavedené kapely jsou rády, když 500 kusů svého alba prodají. Máte tedy nějaké vysvětlení, proč je o vaše album na české poměry takový zájem? V čem vidíte jeho neodolatelnost?

Ze zájmu o CD …to jsem já máme velkou radost, děkujeme všem, kteří si album zakoupili i díky těm, kteří si jej teprve chtějí zakoupit. CD možné objednat přes web www.mendos.cz. Jeho úspěch nás těší. Myslíme, že album může oslovit díky pečlivě vybraným rozdílným písničkám s chytlavou melodií, pak stojí za pozornost instrumentální výkony všech zúčastněných doplněné vhodnou aranží k jednotlivých písničkám a také hudební produkce s moderním zvukem. Chtěli jsme udělat pestrou desku jak stylově, tak i použitými nástroji, a navíc jsme chtěli, aby každá skladba byla rozdílná, měla svou emoci, byla originál.

Album jste nazval …to jsem já, zatímco jedna z písní se jmenuje To nejsem já, proto se nabízí otázka. Kdo tedy je (a není) Mendoš? 

V prvé řadě mám blízký vztah k Ostravě a Vítkovicím, kde jsem se narodil a pracoval po mnoho let. Texty pojednávají zejména o našem regionu a o lidech, kteří v něm žijí. Název alba …to jsem já jsem zvolil podle rockovějšího zvuku CD, protože jsem původem rocker. Vyrůstal jsem na kapelách Deep Purple, Led Zeppelin, Rolling Stones.

Také tato otázka musí přijít. Vzniklo by vaše album bez toho, že jste se seznámil s kytaristou kapely Kryštof Evženem Hofmannem? Čím jste si padli do noty? Jak se tato spolupráce vyvíjela a jaké byly jeho „přesvědčovací metody“, abyste začali spolupracovat?

Album …to jsem já by v této podobě nevzniklo, protože se na něm Evžen podílel svými kytarami, ale i dalším aranžérsko-producentským způsobem. Měl svou představu, jak by každá skladba měla znít a jak ji udělat, aby album bylo zajímavé zpracováním, stylově i finálním zvukem. I pro mne bylo pozitivním překvapením, kam posunul původní znění písniček a vystihl náladu každé skladby. Líbil se mi Evženův přístup, jeho preciznost, která mi už po několika hodinách nahrávání sice trochu vadila, ale po dokončení skladby jsem uznal, že jeho profesionální přístup stál za to.

Mendoš s Evženem Hofmannem. (Foto: Archiv)

Skladeb jste během svého života složil spoustu. Podle jakých kritérií jste vybíral ty, které se na albu objeví a které ne?

Vybrali jsme dle našeho vědomí a svědomí ty nejlepší písničky, aby každá byla z jiného soudku. Prioritou byla chytlavá melodie, ale i nálada songu v kombinaci s vtipnými texty.

Celkově vzato, kolikaleté období zahrnují písně, které se nakonec na album dostaly? Nahrál jste i nějakou novou píseň, která by vznikla speciálně pro album?

První píseň na CD se jmenuje To mi nevadí a vznikla paradoxně jako poslední song v době, když jsme již dodělávali album. Další písničky jsou staršího data, dokonce některé i z osmdesátých let minulého století.

Když porovnáme některé původní podoby vašich písní s jejími aktuálními verzemi, které jsou na albu, tak mi občas přijde, že ty skladby poté, co dostaly nové aranžmá, poněkud „zpopovatěly“ a trochu z nich vyprchal nádech country a folku… Nemáte ten pocit? Neublížilo jim to podle vás? Neztratily určitou hospodskou syrovost? Anebo to byl záměr?

Naopak, myslím si, že podle názoru posluchačů a mne samého skladby tímto zpracováním dostaly nový kabát i energii. Cílem bylo udělat moderní album, které se bude vymykat klasickému folku.

Na obal alba jste umístil noční fotografii s osvětlenou ostravskou radnicí a řekou Ostravicí. Mají tyto motivy pro vás nějaký speciální význam? 

Obal, který se mnou vytvářel kamarád Aleš Plecháček, úzce souvisí se vztahem k Ostravě a myslím si, že radnice a řeka Ostravice jsou dominantami našeho města.

Od koho dostáváte nejvíce reakcí? Jsou to třeba vaši bývalí kolegové z vítkovické fabriky, kde jste pracoval, kamarádi z hospod, z dětství, folkoví nadšenci, rodinní příslušníci? Která reakce na vaši tvorbu, respektive na vaše album vás nejvíce překvapila?

Reakce dostáváme zejména z ostravského regionu, kterého se album bytostně týká, ale nejsou výjimkou ani kladné ohlasy až z Čech. Pro zajímavost před pár dny jsem posílal pár CD do Prahy, do Havlíčkova Brodu, do Mimoně atd. Nejvíce mne těší pozitivní zprávy od kamarádů, kteří mne znají pouze jako hráče s kytarou. Někdy to chvíli trvalo, než si k albu cestu našli, ale o to více si teď CD užívají. Evžena navíc potěšily také reakce jeho hudebních kolegů na album i dobrá recenze v Rock&Popu. Je toho více, těžko vypíchnout pouze jednu jedinou.

Vaší koncertní doménou jsou vystoupení v různých restauracích, putykách a podobně, přičemž často jste hrál například v Schönthalu. V čem je podle vás kouzlo těchto koncertů?

Koncerty v restauracích navštěvují kamarádi a lidé, kteří si mé písničky rádi poslechnou i zazpívají. Z takového vystoupení mám dobrý pocit, a to zejména tehdy, pokud si vynutí i přídavky. (smích)

Je docela zajímavé, že jste vydal dříve DVD než album. To nebývá obvyklé. Proč se tedy DVD Prešanův rarach v roce 2009 (záznam koncertu v restauraci U Chýlků) podařilo vydat a CD do loňského roku nikoliv?

Vydání DVD bylo na popud mých známých po vzpomínkovém koncertu na našeho kamaráda, který nás opustil a dostal se do muzikantského nebe.

Berete aktuální album jako zlatý hřeb vašich hudebních aktivit, nebo teprve začátek? Máte už v plánu další nahrávky? 

Desku …to jsem já považuji za vrchol své kariéry, ale pokud by se našly peníze pro další projekt, určitě bych se tomu nebránil. Materiálu pro další CD je dostatek, mám v zásobě více než 250 písní.

Otázka na závěr, jak se vám zamlouvá tvorba kapely Kryštof?

Jejich styl není zrovna můj šálek kávy, ale po zhlédnutí jednoho z koncertů v Ostravar Aréně v minulém roce jsem odcházel velmi spokojen. Provedení a profesionalita celé kapely se mi líbily a můžu říct, že tento koncert byl velkým zážitkem.

A odnesl jste si z toho koncertu i podněty, které můžete využít také ve vaší tvorbě? Mám na mysli právě onu profesionalitu nebo přístup k vlastní práci, respektive k fanouškům… To znamená, že hudebník (umělec) by se měl prezentovat vždy profesionálním přístupem, ať už hraje pro deset nebo deset tisíc fanoušků…

Zjistil jsem, že pokud se věci nedělají profesionálním přístupem, pak nemůžeme čekat kvalitní výsledek. V našem případě by tak dobře nedopadlo CD a ohlasy by nebyly zdaleka tak pozitivní, jaké jsou.