S Igorem Chmelou o chystané premiéře Poručíka z Inishmoru v Domě kultury Akord

Nebývá tomu často, aby se premiéry inscenací odehrávaly mimo domovskou scénu divadla. Prý ale „bojujete“ s Divadlem Verze o vhodné prostory a navíc Ostrava je vašemu srdci více než blízká, předpokládám, že právě proto jste se rozhodli pro premiéru v Akordu?

Ano, po delší době se nám podařilo zakotvit, a sice v pražském Divadle Komedie společně s Divadlem na Zábradlí, které tam bude mít přechodnou scénu do doby, než zrekonstruují budovu Zábradlí. A protože Komedie se ještě taky opravuje a my máme rozezkoušeno, rádi jsme uvítali možnost Poručíka z Inishmoru poprvé uvést v ostravském Akordu.

Jak se daří Divadlu Verze? 

Nechci to zakřiknout, ale daří se mu výtečně. Dokončujeme v pořadí už šestý titul, což je pro nás sice provozně trochu náročné, ale stále nás to baví a bavíme sami sebe i diváky.

Divadlu Verze se v Akordu líbí natolik, že už v něm odehrálo většinu svých inscenací – Jméno, Mesiáše i hit Úča musí pryč. Zdá se tedy, že otázka nové premiéry v Ostravě byla jednoznačně na spadnutí…

V Ostravě vystupujeme rádi všichni, (nejen já, který jsem se tu narodil a mám tu rodinu), a to hlavně proto, že ostravské publikum je výborné, je cítit, že lidi tu chodí do divadel ne kvůli snobským potřebám, ale pro divadelní zážitky.

Pamatujete si ještě na vaši úplně první „premiéru“ v Akordu? První zájezd s vaší inscenací a jak došlo ke spolupráci právě s Akordem?

Myslím, že první věc, kterou jsme tu hráli, byly Tři verze života, ale vzhledem k tomu, že v Akordu jsem hrál už mnohokrát, nevzpomenu si na to, kdy to bylo poprvé.

V čem vidíte specifika tohoto místa na co si jako herci musíte „dát pozor“?

Akord je víceúčelový prostor, ze začátku jsem se trochu obával akustiky sálu, ale zbytečně. Vždy mne taky uklidní požární hlídka, která v případě Poručíka z Ishmoru může být taky klidná, protože půjde o nekuřáckou inscenaci s jednou imitací nehořlavého ohniště.

Znal jste tento kulturní dům ještě za vašich časů v Ostravě? Možná jste v něm byl na nějakém školním představení?

Když jsem žil ještě v Ostravě, tedy do mých 14ti let, do divadla jsem ještě nechodil.

Co to pro divadlo vlastně znamená, když se rozhodne uspořádat premiéru mimo domovskou scénu? Na kolik je to šité právě na míru Akordu a sejdete se tady až těsně před samotnou premiérou Poručíka?

Budeme mít generálky v Praze, před ostravskou premiérou ještě jednu generálku v Akordu.

Protože hodně jezdíme zájezdy, jsou naše inscenace variabilně přizpůsobené mnoha divadelním prostorám, tedy i Akordu. Spočívá to především v úsporné scénografii. O to větší důraz klademe na  hereckou akci.

Jak vás napadlo uvést právě  McDonagha? Byl to čistě vklad režiséra Thomase Zielinského?

Myslím, že s návrhem tohoto titulu přišla Jana. Je to kvalitní text, který vyhovoval Divadlu Verze jak umělecky, tak i našim produkčním možnostem.

Nakolik je vám blízký McDonaghův styl sarkasmu, grotesky, černého humoru? Nezdá se vám být drastický?

McDonaghovy hry mám rád a jejich humor je mi blízký. Podobně sarkastických drsných textů  byla od 90. let uvedena na českých jevištích spousta. Drastičnost v nich obsažená je obrazem doby, ve které žijeme, grotesknost je jedním z divadelních prostředků, jak všechnu tu absurdní brutalitu naservírovat divákovi tak, aby se nepozvracel..Smích je katarzní.

Máte vztah k Irsku? K vesnici? Vesničanům?  A není z vašeho pohledu Ostrava právě takovou „vesnicí“?

Jako posluchač DAMU jsem navštívil Irsko. Cestovali jsme stopem, dojeli až na Achill Island. Je to krásná země. V Inishmoru, kde se odehrává děj Poručíka, jsem nebyl, taky to bude hezký ostrov, ale žít bych tam asi nechtěl. Naproti tomu Ostrava je město, které sice nemá tolik přírodních krás, ale život v ní je určitě zábavnější.

Režisér inscenace Thomas Zielinski říká, že Poručík je nejen skvělou příležitostí pro herce, ale nadto poukazuje na aktuální otázku terorismu. Souhlasíte s ním?

Ano, hra ukazuje jak absurdní je počínání teroristů, konkrétně těch, kteří se „snaží“ už několik desetiletí osvobodit Irsko, vtipným způsobem poukazuje, jak vykloubené jsou jejich ideály, kterým stojí v cestě lidské životy, a nakolik je smrt jejich kocoura důležitější než smrt vlastního otce.

Můžete prozradit, koho uvidíme v klíčových postavách a které role se zhostíte vy? Čím je vám blízká a kde k ní hledáte klíč?

Titulní postavu hraje Láďa Hampl, který v produkci Divadla Verze exceluje už ve hře Sudí. Saša Minajev hraje jednu z jeho obětí a zároveň jeho teroristického protivníka z IRA, čili se ukáže v dvojroli. Linda Rybová hraje nadějnou začínající teroristku zamilovanou do titulního hrdiny. Honza Dolanský jejího bratra, který rád jezdí na bicyklu, a já jeho kamaráda, který je otcem hlavní postavy a na rozdíl od ostatních aktérů má ke kočkám poněkud vlažný vztah. Klíč k postavě Donnyho jsem našel v jeho vztahu ke kočkám a alkoholu.