Psí slečna Dášeňka v Divadle loutek baví, těší i vychovává diváky všeho věku

Adaptace vychází z atmosféry doby, ve které Čapkova Dášenka vznikla. Byl to zlatý věk pražského kabaretu. Není tedy divu, že těžiště inscenace je v její hudební složce. Živý orchestr oblečený v černobíle pruhovaných vestách s názvem Foxtrotteriér Band tvoří herci Divadla loutek Edita Bandyová (housle, zpěv), Vladimíra Krakovková (klavír, zpěv), Ondřej Beseda (bicí, triangl, zpěv), Eva Štěpandová (kontrabas, zpěv), Lenka Pokorná Macharáčková (metalofon, kazoo, zpěv), Lukáš Červenka (kazoo, zpěv), Aleš Petrič (banjo, zpěv) a Martin Legerski (kazoo, zpěv).

Poslední tři jmenovaní pak vytvářejí hlavní herecké postavy, přátelskou trojici mužů, Karla, Slávka a Rudolfa, kterým do života nečekaně vstoupilo štěně a kteří se s tímto překvapením musí nějak vyrovnat. Loutku Dášeňky, jedinou v inscenaci,  vedou Lenka Pokorná Macharáčková a Eva Štěpandová, Hlas přírody napovídající mužům, co mají se štěnětem dělat, vytvářejí Vladimíra Krakovková a Ondřej Beseda.

Hudbu k inscenaci napsal Matěj Kroupa. Celý hudební part inscenace by zasluhoval vydání na vlastním hudebním nosiči a takové cédéčko by si s největší pravděpodobností zakoupilo mnoho milovníků a chovatelů psů. Orchestru dominují housle Edity Bandyové, ale všichni ostatní hrají a zpívají s velkou chutí a radostným nasazením, ke slyšení jsou unisona i vícehlasy a sólista Lukáš Červenka nezapře v sobě zpěváka velmi vysokých kvalit.

Režisér, autor scény, kostýmů i loutky Marek Zákostelecký stylizuje Foxtrotteriér Band do zvuku předválečných kabaretních orchestrů, a to včetně aranžmá jednotlivých písní a jejich provedení. Lukáš Červenka, který hraje Karla, má hlavní úkol jak v sólových partech písní, tak v rovině vypravěče.

Scény ze života (růstu) Dášenky střídají hudební a pěvecká čísla převážně sborového pojetí s jednotlivými sóly a do stínohry stylizované pohádky uváděné mírně parodovanou znělkou televizního Večerníčka, které Lukáš Červenka vypráví před usnutím Dášeňce a ve kterých účinkují ostatní. Živé reakce od nejmenších až po nejstarší diváky probouzejí okamžiky, ve kterých rukama tří přátel prochází maličká loutka právě narozeného štěněte, postupně rostoucí psí slečna uspokojující své potřeby, ale také již zmíněné parodie na figurku kresleného Večerníčka, které si v pohybu s papírovou čepicí na hlavě doslova užívají Aleš Petrič a Martin Legerski.

Inscenace je, jak se vyjádřila dramaturgyně Daniela Jirmanová v nedávném rozhovoru pro Ostravan.cz, určena milovníkům psů všeho věku. Je vedena v úsměvném a laskavém, mírně nostalgickém tónu. Její hlavní výpovědí je sdělení, že společná historie člověka a psa trvá tisíce let, ale každý, kdo se pro takový život rozhodne nebo je do situace pečovatele o psího kamaráda znenadání postaven, se musí naučit uspokojovat hlavně potřeby zvířete, a teprve pak může myslet na sebe.

Nejen v kouzlu divadla a jím okořeněného vyprávění, hravosti a fantazie, ale také v této výpovědi je hlavní síla inscenace, která bude s největší pravděpodobností dlouho patřit k nejoblíbenějším v repertoáru ostravského Divadla loutek.