Velkolepý rock‘n’rollový večírek v Cooltouru: Kapela Retro Jokers odehrála poslední koncert

Pódium pro Retro Jokers „zahřáli“ novojičínští The Black Tubes: kapela, o jejíž existenci všichni tak nějak tuší, ale nikdo ji vlastně reálně neslyšel. Výborná příležitost k seznámení.

The Black Tubes hrají styl, který bychom mohli nazvat inteligentním pop-rockem. V jejich hudbě se mísí tak akorát vtíravé, jednoduché melodie s vysokým muzikantstvím – všichni ostatně víme o kvalitách Mirka Krejsy (také Sylvos, The Loud’n’roll Band) či Martina Dorazila (EzyWay, Vintage Machine). Set The Black Tubes byl zábavný, přestože některé skladby působily až příliš popově podbízivě a přeslazeně.

The Black Tubes v Cooltouru. (Foto: Kristýna Trochtová)

Rozhodně je třeba ocenit práci s dynamikou a gradací, stejně tak občasné postpunkové záblesky v Dorazilových kytarových linkách. Ačkoli se The Black Tubes hudebně zasekli někde kolem roku 2005, jejich koncert byl příjemným startem večera. Navíc díky němu nyní vím o obrovském pěveckém talentu, který má v kraji velmi chabou, pokud vůbec nějakou, konkurenci. Pavel Balcárek je skutečným objevem, jehož další kariéru bude dobré sledovat.

Retro Jokers byli vždy známí pro své neuvěřitelně energické koncerty a schopnost roztancovat snad každého. A na tyto své vlohy ani po dvou letech od oficiálního rozpadu kapely bohudíky nezapomněli. Sotva zazněl první tón, v „kotli“ už to naplno vřelo, pogo si užívali nejen přítomní skalní fanoušci a návštěvníci z řad studentstva. Tak zapálení crowdsurfaři nebyli v Ostravě už dlouho k vidění, a to ani na hardcore punkových koncertech.

Retro Jokers v Cooltouru. (Foto: Kristýna Trochtová)

Adam Borový je rozeným frontmanem, s publikem to vždy uměl. „Chtěli jsme vás vidět zase pařit,“ řekl, aby ozřejmil důvod jednorázového koncertního návratu kapely, a publikum to vzalo jako osobní výzvu. Skutečně, zuřivé fanouškovství se tento večer přetavilo v atmosféru, která přerostla dokonce i tu ze křtu alba Lonely Runner’s Soul před čtyřmi lety na stejném místě. A to už je co říct – důkazy hledejte ve videoklipu k písni Killer Kid. Naplněnost sálu byla tentokrát sice poněkud méně slavná, o to výrazněji se ale návštěvníci projevovali.

Retro Jokers se na jevišti evidentně stále cítí jako doma. Kromě toho, že byli perfektně sehraní a své skladby odehráli tak, že bylo ve vzduchu cítit podezření, zdali neposloucháme reprodukovanou desku, se projevovali sebejistě a dokázali se takzvaně prodat. O důležitosti pódiové prezentace se po tomto večeru už není nutno přít.

Retro Jokers v Cooltouru. (Foto: Kristýna Trochtová)

Pozitivním zjištěním také bylo, že skladby jako This Is a Robbery, Lonnely Runner’s Soul, Where Is My Mind, Don’t Try nebo Shake, Play, Spin & Win mají stále stejnou sílu jako před lety. Že stále fungují. Na rozdíl od hrstky (studentských) kapel, které se po rozpadu Retro Jokers objevily na scéně a inspirovaly se u nich jak hudebně, tak vizuálně, a dnes už si na ně sotva někdo rozpomene.

Poslední koncert Retro Jokers se tedy naštěstí nenesl v duchu nostalgického vzpomínání na „staré dobré časy“, ale byl konečně oficiálním a upřímným završením jedné éry. Éry, kdy ostravským klubům vládl rock’n’roll a podlahy ulepené od piva. Dnes už jsme jinde, ale na zběsilé dupání Jana Lazara, pódiové kreace Jana Foltýna a Adama Tomáška a hecování Adama Borového beztak jen tak nezapomeneme. Bylo to všechno fajn, ale bez patosu je třeba jít dál.