Ředitel Slezského divadla Ilja Racek ml. po půl roce ve funkci: Chceme zacílit na mladší publikum

Co jste považoval za nejdůležitější opatření ze strany ředitele Slezského divadla Opava po vašem nástupu do funkce?

Asi se to nemůže nazvat opatřením, ale především jsem se musel seznámit s chodem divadla, úrovní jeho inscenací, způsobem financování (a jeho možnostmi), prací marketingu směrem k divákům atd. Za naprosto nutné jsem považoval seznámit se s celým kulturním a společenským životem města a koneckonců i se vztahem zřizovatele divadla, magistrátu a zastupitelstva města vzhledem k naší organizaci. Není žádným tajemstvím, že v Opavě se už mnoho let diskutuje, jestli současná forma provozování divadla s činohrou a operou je adekvátní možnostem města. V této souvislosti se často hovoří o blízkosti operního ansámblu v Ostravě. V minulých letech došlo k redukci počtu zaměstnanců, což samozřejmě ovlivnilo možnosti divadla. Ale k tomu bych se ještě vrátil.

Máte velkou zkušenost s vedením divadla po dlouholetém působení na místě ředitele Národního divadla moravskoslezského. Je podle vás rozdíl mezi ostravským a opavským publikem?

To je jedna z klíčových věcí, se kterou musíme pracovat. Opavský divák je nejen podle mne konzervativnější než ostravský. Zřejmě je to i tím, že průměrný věk našeho diváka je hodně vysoký – změnit to nebo doplnit o mladší ročníky je samozřejmě naprosto prioritní úkol. Můžeme diskutovat o tom, proč tomu tak je: přitom historie opavského divadla např. v šedesátých letech minulého století vykazovala v opeře řadu titulů tehdejších soudobých autorů a nejsou zprávy o tom, že by diváci z divadla prchali… Pokud to mohu posoudit, ostravské divadlo bylo v posledních zhruba dvaceti letech přece jen v dramaturgii odvážnější a diváci si zvykli. V posledních letech je v operních titulech Ostrava hodně pokroková, což, když to trochu obrátím směrem k nám, má i své možné komparativní výhody. V hledišti našeho divadla potkávám často i známé operní diváky z Ostravy.

Budete jako ředitel vstupovat i do řízení uměleckého provozu, a pokud ano, jak? Jsou totiž ředitelé soustřeďující se zejména na manažerský rozměr vedení divadla, ale i tací, co mají ambice ovlivňovat uměleckou stránku svého divadla….  Kam byste zařadil sebe?

Řekl bych, že spíše k tomu manažerskému vedení. Očekávám, že vedení jednotlivých souborů ví, co činí, a jako ředitel bych měl reagovat na situace, kdy opakovaně dochází k příliš velkému rozchodu diváckého očekávání s produkcí jednotlivých souborů. Dnes už to považuji za veselé historky, ale v Ostravě jsme měli občas vášnivé diskuse o směřování dramaturgie činohry s tehdejším šéfem činohry Jurajem Deákem. Kdo zná jeho temperament, dokáže si to představit.

Jakou dramatiku, ptám se na činohru, byste viděl pro Slezské divadlo jako nejvhodnější?

Nejsme specializované divadlo činoherní. Naše produkce musí zasahovat širokou škálu dramatiky naší i světové. Jen co do zaměření věkového – hrajeme pro abonenty většinou starší, ale zároveň velkou část produkce směřujeme na děti menší, ale i na střední školy. A naše divadlo má zhruba 350 míst, nemůžeme pracovat jen pro divadelní „fajnšmekry“. Naše možnosti v činohře jsou omezeny i počtem herců v souboru – po již zmíněné redukci máme 12 členů. Musím říct za sebe, že smekám před herci, kteří v tomto počtu dokáží na vysoké úrovni naplnit role v tak žánrově rozdílném repertoáru. A ještě vystupují i v titulech hudebního divadla – mimochodem v poslední době jsou to divácky nejoblíbenější tituly. Ukazuje se také, že souboru by prospěl i nějaký studiový prostor jako býval před lety divadelní klub. Ten je pár let v havarijním stavu, pokoušíme se v tom něco udělat, ale je to momentálně otázka financí. Nicméně v Opavě je několik velmi zajímavých prostor, kde bychom tuto činnost mohli obnovit. Ze strany souboru je zájem a zacílení na mladší publikum by mělo velký význam. A naší velkou ambicí by měl být pokus o originální dramatický titul (tituly?), který by se vyrovnal s historií našeho regionu – je tak sama o sobě tak dramatická, že si o to říká. Našim regionem se přehnaly dějiny a obrazně i skutečně nenechaly kolikrát kámen na kameni. Jen kolikrát se tady změnily hranice a v podstatě se vyměnilo i obyvatelstvo. Dnes už o tom můžeme otevřeně hovořit, a tak bychom toho měli využít.

Jaké režijní osobnosti budete vyhledávat?

Začnu z druhé strany – především by to měli být režiséři, kteří vědí, v jakém typu divadla a pro jaké publikum a region pracují. A kteří se budou vracet a budou všechny naše možnosti, především soubor, znát a budou mu přinášet zajímavé podněty opakovaně, to znamená, že budou pracovat s herci i na jejich profesionálním vývoji. Dokážou jim dávat adekvátní úkoly a pak je hodnotit.

Co v této chvíli jako ředitel řešíte?

Uplynulo půl roku od mého nástupu a je načase, abych dořešil klíčové otázky personálního vedení obou našich souborů. Před koncem roku jsem na posty šéfa opery a šéfa činohry vypsal výběrová řízení. Možná o něco jednodušší to bylo v činohře, zdá se, že tam jsme se na jednom jméně shodli a činíme první kroky k zahájení spolupráce. Předcházejícím vedením byla pověřena kolegyně dramaturgyně Alžběta Matoušková a ona se chce své profesi věnovat naplno. Pokud jde o operu, tam byla šéfováním pověřena dlouholetá režisérka divadla Jana Andělová Pletichová, která je už dnes nejznámější tváří naší opery a má za sebou velký kus práce. Nicméně podle konkurzního řádu pověření podléhá projití řádným konkurzem. Do něho se přihlásilo šest zájemců a komise mi doporučila několik jmen, se kterými právě probíhají další jednání. Nepovažuji tento konkurz jen za čistě personální záležitost. Podle mne se naše opera ocitá v situaci, kdy je třeba řešit řadu problémů zcela objektivních. Po redukcích souborů pracujeme např. s malým počtem sólistů a jsme závislí na hostech (při omezeném rozpočtu ovšem), doplňovat u větších titulů musíme i orchestr a sbor. A musím se vrátit i ke složení divácké obce, kde pociťuji nutnost systematičtější práce s diváky se zaměřením na mladší ročníky, v různých formách oslovení a spolupráce. Nabízí se i koncepčnější spolupráce se Slezskou univerzitou a hlavně s její katedrou kulturní dramaturgie, samozřejmě i se školami všech stupňů. Pociťuji i jistou uzavřenost divadla jak směrem ke městu – měli bychom častěji vystupovat i mimo divadlo, abychom byli více vidět, tak k českému i evropskému opernímu dění. (Upřesňujeme i myšlenku vzniku festivalu v žánru hudebního divadla.) Připravuji vstup do organizace Opera Europa a zadali jsme si grant do programu Creative Europe. Rád bych také dal příležitost operním režisérům mladších ročníků – školy jich vychovávají poměrně velký počet, ale až neúměrně dlouho pak čekají na svou příležitost.

Mohl byste na závěr našeho rozhovoru doporučit publiku tituly, které ještě do konce sezóny uvedete, dejme tomu stručnou charakteristikou toho, o co vám v nich  hlavně půjde? A to jak v činohře, opeře i baletu?

V opeře nás čekají do konce sezony tři premiéry. Cikánského barona nemusím myslím představovat, klasická opereta se stala na našem divadle v závěru sezony tradicí. Dvořákova Rusalka patří dnes již k titulům světovým, po dohodě s paní šéfovou se režie ujmu sám – chtěl jsem poznat divadlo takříkajíc zevnitř jeho chodu. Nejbližší premiéra je složena ze dvou titulů C. Orffa: opery Chytračka v režii Lubora Cukra a jevištní verze kantáty Carmina Burana za významné účasti našeho baletu v režii Valerie Globy a za účasti řady mladých i osvědčených umělců. Orffovo dílo je v posledních letech v centru zájmy operních domů, vzpomeňme loňskou premiéru v Národním divadle Praha (režie J. Nekvasil). Činohra připravuje komedii Neila Simona Řeči a poslední titul bude anglická novinka Moiri Buffini Večeře (premiéra ND Londýn 2002), anglický černý humor. Po těžších titulech doufám našeho diváka pobavíme. Dodal bych, že jsem do připravené sezony nezasahoval – divadlo si prošlo v posledním období tak častými změnami, že si zasluhovalo trochu klidu na předvedení svých schopností.

Osobně jsem přesvědčen po prvních měsících ve funkci, že opavské divadlo má velký umělecký potenciál. Mou ambicí je vytvořit takové podmínky, aby se mohl co nejlépe projevit. Rád bych v tomto duchu vytvořil i flexibilní tvůrčí tým vedení. To považuji za momentálně nejdůležitější úkol.