Malíř Pavel Šmíd: V divadlech je příliš mnoho slimáků na jednu kapustičku
15.1.2017 18:35 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Rozhovor
Galerie současné malby v Divadle Antonína Dvořáka uvede v pondělí dílo Pavla Šmída. Tedy jednoho ze zakladatelů dnes už legendami opředené umělecké skupiny Přirození z konce osmdesátých let, k níž vedle Šmída patřili třeba Jan a Daniel Balabánovi nebo Zdeněk Janošec Benda. Vernisáž výstavy s názvem Spiklenci zahájí kurátor Martin Klimeš (16. ledna v 18.00). A Pavel Šmíd, jenž dnes žije v Praze, odpověděl před vernisáží deníku Ostravan.cz na několik krajně nemalířských dotazů.
Pavel Šmíd u svého obrazu s názvem Otto Dix.
Foto: Ivan Mottýl
Už jste někdy vystavoval v divadle? A má podle vás divadelní publikum vůbec náladu nechat se o přestávkách rozptylovat jiným druhem umění?
Samostatnou výstavu v divadle jsem měl díky Janu Balabánovi v Divadle hudby v Olomouci, to bylo někdy v devadesátých letech. Je to strašně dávno a už si proto skoro nic nepamatuju. Jen to, že pokud někdo přišel, tak kvůli Honzovi, který měl na vernisáži čtení.
Kdy jste byl naposledy v Divadle Antonína Dvořáka (dříve Divadlo Zdeňka Nejedlého)? A pamatujete si, jaké se zrovna hrálo představení?
V Divadle Zdeňka Nejedlého vystavovala hned po revoluci naše umělecká skupina Přirození. Díla jsme instalovali na plotové pletivo někde ve foyer, no a hrála se Filosofská historie, která nás srala. My už byli dál, neboli naivita nám dala křídla.
Jste doma v Praze častým návštěvníkem divadel? A uhranulo vás v poslední době nějaké představení tak, že byste ho doporučil i Ostravákům, kteří kvůli němu stráví sedm hodin ve vlacích?
Ačkoliv jsem v divadle jako kulisák pracoval, a na rozdíl od filmu k němu lnu láskou, tak moje návštěvy divadelních představení, no to vyjádřeno dvěma slovy: Nic moc.
V Ostravě se herci nikdy příliš nestýkali s malíři a s dalšími vizuálními umělci, i když v poslední době se to trochu změnilo díky klubu Les, který vede herec Přemysl Bureš. Proč jsou si tahle dvě prostředí o tolik vzdálenější než třeba svět malířů se světem literátů?
Já mám vztahy k divadelníkům vřelé a spolupracoval jsem i na několika divadelních projektech, a to především díky Ctiboru Turbovi. Dokonce i nějaké ceny byly. A užaslé publikum v Japonsku atd.
Chtěl byste mít někdy možnost navrhnout pro Národní divadlo moravskoslezské či jiné divadlo scénu k některému z představení?
Pochopitelně bych pro divadlo pracoval rád. Dělal jsem například pro Národní divadlo v Praze Příhody Lišky bystroušky, ale zdá se mi, že je tam velký nával. Absolventů scénografie je mnoho, divadel omezeně, o penězích nemluvě. Neboli příliš mnoho slimáků na jednu kapustičku. Ale když už, tak rozhodně by mě bavila práce na opeře.
Pozzo v Godotovi říká: „Pořád ještě nemáte dost svých stupidních otázek?“ Nevadí vám moje stupidní otázky, v nichž se vůbec neptám na vaše dílo a vaši pondělní vernisáž v Divadle Antonína Dvořáka?
No, sám už stejně nezplodím žádné chytřejší odpovědi. Hezký večer.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.