Opavská blues beatová kapela Expedice Apalucha dospěla. Nové album „5“ šťavnatě rockuje i hladí

Expedici Apalucha v současnosti tvoří Jura Bosák (zpěv, dobro), Tomáš Havranek (foukací harmonika, akustická kytara), Patrik Kuběj (elektrická kytara), Jiří Pater (baskytary, samply) a Vašek Žůrek (bicí, perkuse).

Podle kapely je nová kolekce jejich dosud nejvydřenějším, nejnáročnějším a nejnákladnějším počinem. Album obsahuje 13 songů, které jsou řazeny v kontrastním sledu. Po úvodní grungeově kopající Kousej, kterou uvozuje ostinátní melodie smyčcového kvarteta, přichází zasmušilá a melodicky neobyčejně působivá píseň Na spánku.

Song Jaro s sebou je naopak hudebním výbuchem radosti (čpí přeslazenou durovostí), kterému se bohužel nevyhnuly textové infantility (chtěl bych vodit jaro s sebou / a všude tam, kde cítím / budit loukám kvítí). Charismatický refrén a nakažlivá linka foukací harmoniky Tomáše Havranka však z písně nakonec vyabstrahují to potřebné.

Funkovou inspirací překypuje následující Z Marsu, tradiční bluesovou pohodou naopak dýchá Ke štěstí, která přináší silný refrén, jenž je harmonicky půvabně zosnován. Následující Buď skálou patří k vrcholům alba: grooveová sloka s expresivně vypjatým zpěvem Bosáka obsahuje nádherný kontrast, oděný do jazzového roucha s něžnějším výrazem. Píseň má i složitější formální stavbu, která má své opodstatnění a logiku.

Ruku v ruce s Buď skálou kráčí i píseň Dám se vést, utkaná rozvíjením drobného rytmicky-melodického motivu. Bosákův zpěv je uhrančivý a hedvábný: lyrické polohy jeho témbru svědčí nečekaně dobře. Písnička má neodolatelné subtilní kouzlo, nepostrádá však ani gradaci. Pokojem když kráčí déšť se hudebně přimyká k Jaro s sebou, radostná píseň dokládá Bosákovu téměř bezednou textařskou fantazii, která směle pracuje s bohatou paletou básnických prostředků, archaismů (srdce nám tlukou) a personifikací (pokojem, když kráčí déšť / je čísi vlahou rukou).

Priessnitzovská chandra čiší z následujícího kytarového intra v songu To chce zem, kde je vše laděno jaksi retrográdně. Fluidum písně, osobitý refrén a celkové hudební aranžmá však mají charakteristický rukopis Apaluchy. Bluesovou i funkovou náladou přetéká song Mízou, prokvetlý synkopami i textově nabíjejícím poselstvím. Tvrdší intro s opět funkovou rytmickou kytarou je doprovázeno následující Šetři světlem s poeticky nádherným Bosákovým textem. Další z jednoznačných vrcholů alba.

Song Neničit přináší klasickou hudební strukturu Apaluchy: rytmický model (čtyřtónová rozložená figura v kytaře) je rozvíjen harmonicky a ústí do akordicky plné sazby a ostřejšího zvuku s výbušným zpěvem ve vyšších polohách. Po všech stránkách působivá píseň. Song Když tě neznám je typickou demonstrací emocí Apaluchy: exprese, kontrasty, rockově-bluesové kořeny a koda s doznívajícím kvartetem, který vše strhává do kruhového principu a jakoby přírodního koloběhu. Může se poslouchat znovu!

Expedice Apalucha vytvořila vynikající album, které je doslova náloží kvalitní bluesrockové muziky, neotřelých textových výpovědí a většinou i zdařilých aranží. Lépe mohl být ošetřen zvuk smyčcového kvarteta, který je zejména v poslední písni dost nevkusný (zbytečně přehallovaný, místy intonačně kolísavý). Jura Bosák je výborný a originální zpěvák, přesto by místy mohl pohlídat lepší artikulaci.

Zásadní je koncepční rys alba, které je semknuté jako skála a přináší celou řadu působivých hudebních nálad od jemné lyriky přes euforické nálady až po drsnější pecky ve šlapajícím sledu, který mírně polevuje až v posledních dvou sonzích. Velkou dominantou jsou neotřelé texty a vyvážené instrumentální výkony všech členů kapely. Bosákův charismatický zpěv je výraznou konstantou kapely, muzikanti jeho výraznému rockovému šansonu propůjčují skvělé hudební zázemí vyzrálým interpretačním projevem.

Expedice Apalucha dokáže napsat chytlavé, snadno zapamatovatelné melodie, které díky dalším faktorům nikdy nesklouzávají k patosu či mělkému mainstreamu. Kapela vytvořila na nové desce neopakovatelnou, originální písničkovou tříšť, kterou stojí za to vypít do dna. A nejlépe vícekrát. Vypadá to, že popáté je to někdy nejlíp!