Hranice v hudbě nectím, říká Alesh AD, označovaný za českého Trenta Reznora

Jaký moment rozhodl, že jsi svůj život zasvětil hudbě?

Dnes je tomu už více než třicet let, co mně muzika jako taková učarovala. Vzpomínám si dodnes přesně na ten moment, kdy jsem poprvé slyšel album Piece of Mind od Iron Maiden. To naprosto rozhodlo o tom, že muzika bude zásadní součást mého života. Ve svých deseti letech jsem začínal pomalu a nevinně koketovat s kytarou, pokoušel se o první krůčky, co se týká skládání vlastních skladeb, a cítil jsem, že muzika je láska na celý život. Postupně jsem objevoval další a další kapely, desky, nahrávky a muzice naprosto propadl. Vůbec toho nelituju.

To si dokážu představit… Vybavíš si tedy vůbec nějaký den, kdy ses nezabýval svými hudebními projekty? Je to vůbec možné? Anebo tě tvé hudební aktivity zaměstnávají 365 dnů v roce?

No podívej se, jsou období, kdy se hudbě věnuji naplno, a jsou období, kdy si užívám klidu od veškerého hudebního dění a soustředím se na svůj osobní život. Nic se nemá přehánět a lámat přes koleno.

Tak, či onak, kapel (projektů), v nichž působíš nebo jsi působil, případně ses zapojil do nahrávání jejich alb, je celá řada. Jmenujme například Terror, Root, The Squirm, Gallery Of Dead Batteries, Illegal Illusion, Entrails, BigBoss, Cales, Insight, Knedle, Projektil, November Session atd. Unikátní na tomto výčtu je jeho žánrové rozpětí, od black metalu přes různě alternativně-rockové formace až třeba po folk-rock. Víš vůbec o nějakém dalším muzikantovi (třeba i ve světě), který by v rámci své hudební kariéry vstřebával tak (na první pohled) rozličné žánry?

Neřeším to. Muzika je buď dobrá, nebo špatná, na žánru nezáleží. Charakterizoval bych to jako přirozený hudební vývoj mé osobnosti, který vykrystalizoval do dnešní podoby, ve které mám možnost a zároveň schopnost ventilovat emoce. Hranice v hudbě nectím. Vždycky se snažím být osobitý a zachovat svůj skladatelský rukopis. Myslím si, že na planetě určitě někdo podobný existuje. Donedávna to byl určitě fenomenální David Bowie.

Myslíš si, že ti tato otevřenost a nezaujatost, co se týká hudby, pomáhá i v civilním životě? Pro mnohé lidi je totiž stále mnohem jednodušší a pohodlnější uzavírat se do svých vlastních názorových přesvědčení, neustále omílat stejné fráze, které byly aktuální třeba před x lety, a přitom nepřijímat stanoviska druhých osob … Takže se není čemu divit, že je obtížné s nimi komunikovat a následně se s nimi domluvit …

Ano, to je pravda. Někteří lidé svým životem jen tak proplouvají a stává se tak pro ně pohodlnější a jednodušší přetrvávat ve svých konzervativních názorech. Ale na druhou stranu jsou i tací, kteří si přirozeně vytvoří pohled na věc a jsou nakloněni novým a čerstvým směrům. V mém případě, jak říkáš, „otevřenost a nezaujatost“ funguje přirozeně, nepřemýšlím nad tím.

Co se týká tvého one-man projektu The Squirm, tak zde kombinuješ mimo jiné metal, rock, elektroniku, ambient, drum‘n‘bass, ethno atd. Co všechno musí podle tebe skladba i přes svou žánrovou pestrost obsahovat, abys s ní byl spokojený a nejednalo se jen o galimatyáš různorodých stylů?

Vždy mne fascinovalo vše, co mělo nádech tesklivé, potemnělé, melancholické nálady a nemuselo jít čistě jen o hudbu. Kytara je mým hlavním výrazovým prostředkem a jejím prostřednictvím vznikají veškeré mé nápady. Většinou mám jasno už od počáteční fáze komponování skladby, jakou má mít atmosféru a jak má ve finální podobě znít. Motiv se mi musí líbit i s odstupem času. Pokud skladba dostane šanci spatřit světlo světa a navíc osloví i fanoušky, pak jsem velice spokojený. V opačném případě putuje nekompromisně do koše.

Mimochodem vzhledem ke svým hudebním aktivitám sis vysloužil přirovnání „český Trent Reznor“… Jak se ti tato přirovnání zamlouvá?

Hehehe… je to velmi lichotivé. Trent Reznor je bez pochyb fenomenální osobnost hudební scény. Jeho tvorbu a Nine Inch Nails mám moc rád.

V současné době působíš v brněnské metalové legendě Root, jejíž členem jsi byl už v minulosti. Co tě vedlo k návratu do této kapely?

Byl to velice zvláštní a vzrušující pocit vrátit se po šestnácti letech zpátky do Root. BigBossovu nabídku jsem bez dlouhého zvažování přijal a na podzim 2014 jsem plynule vystřídal kytaristu Ashoka (stal se členem světově respektovaných Cradle of Filth – pozn. autora). Stejně tak, jako on, vystřídal u Root v minulosti mne. Takový „návrat ztraceného syna Aleshe AD“. (smích) Root jsou rodina a tato kapela bude vždycky zásadní součást mého života.

Je možné porovnat tato dvě období? Jak se změnila za tu dobu atmosféra v kapele? Jaké vidíš rozdíly na hudební scéně? Ať už mezi fanoušky, tak třeba mezi skupinami… 

Určitě. Tehdy kapelu tvořili zcela jiní členové a atmosféra uvnitř kapely byla taková všelijaká a mnohdy dost vypjatá. Čas plyne a věci se mění. Metamorfózy předchozích sestav až do současné, která je pro mne osobně tou nejsilnější. Root jsou dnes již metalovou legendou, uznávanou a žádanou po celém světě. Kapela, která si za ta léta vybudovala respekt a obrovskou fanouškovskou základnu.

Ať je to, jak chce, tak přestože Root stále nahrává nové desky a třeba loni vydal povedené album Kärgeräs – Return From Oblivion, tak mnozí fanoušci budou stále vyžadovat na koncertech písně z alb, která vyšla v devadesátých letech… Není tento fakt pro muzikanta ubíjející, nebo je tato skutečnost pro tebe motivující s tím, že věříš, že se ti přece jenom podaří složit skladbu, jež by při vystoupeních měla stejný ohlas jako Píseň pro Satana nebo 666?

Nikterak ubíjející to pro muzikanta není. Osobně si myslím, že na každém albu Root se najde několik oblíbených šlágrů, které mají stejný úspěch na koncertech jako skladby, které právě zmiňuješ. (smích) Debutové album Zjevení, které vyšlo v roce 1990, se stalo pro velkou spoustu metalových přívrženců kultem, a proto evergreeny jako Hřbitov, Píseň pro Satana nebo 666 patří k neodmyslitelným kouskům při koncertních vystoupeních.

Když jsme nakousli onu názorovou otevřenost, tak nelze nezmínit jednu poměrně smutnou a do jisté míry i nebezpečnou záležitost… Mám na mysli zrušený koncert ve Valašských Kloboucích, kde jste měli vloni v listopadu vystupovat společně s kapelou Törr. Můžeš těm, kteří o této kauze ještě neslyšeli, objasnit, o co přesně šlo? Je docela nešťasné, že se sedmadvacet let po sametové revoluci plete politika opět do hudby…

Nerad bych se už k této kauze vracel. Bylo o tom všem napsáno více než dost. Ze svého pohledu si dovolím říct, že to celé byla zbytečně nafouklá záležitost. To, že byl koncert ve Valašských Kloboukách zrušen, je velká škoda pro naše fanoušky!!! Je to smutné, ale je to tak. Je zarážející, že se něco takového může stát ještě v dnešní době. Zákaz? Proč? Každý se dnes ohání demokracií, která zase až tak demokratická nebude! O politiku v tomto případě pravděpodobně nešlo. Více to komentovat nemá smysl.

Dobrá, pojďme zase k jinému tématu… Patříš k muzikantům, kteří už mnoho let šíří svou vlastní tvorbu především „virtuálně“, bez jakéhokoliv vydávání na nosičích… Jaké máš s tím zkušenosti? Bereš tuto formu prezentace jako znouzecnost, nebo ti to takhle vyhovuje?

Ano, je to přesně tak. Ze své pozice to beru tak, že v současnosti je volné stahování ta nejspolehlivější forma, jak svoji tvorbu nejlépe prezentovat co největšímu počtu posluchačů. Osobně mě to nijak nepohoršuje. V minulosti byly vinyly a kazety vytlačeny CD nosiči. Přestože se vinyl opět dostává do módy a koupí si jej jen opravdoví fajnšmekři, tak internet, mp3 a další formáty mají nad fyzickými nosiči stále větší převahu. Kdo si chce stáhnout album do mobilu zdarma, tak si jej prostě stáhne, kdo za něj chce zaplatit symbolickou částkou, tak to udělá, kdo si chce koupit album v plnohodnotné kvalitě, tak si jej prostě koupí. Osobně mě to nijak nepohoršuje.

Na čem momentálně pracuješ, co aktuálně chystáš?

Jak již bylo před časem avizováno, tak u příležitosti významného výročí kapely Root se připravuje k vydání kniha, která bude podrobným zmapováním celé její 30leté existence. Myšlenka na vydání knihy nás napadla společně s vydavatelem Martinem Brzobohatým (Shindy Production). Podařilo se nashromáždit velké množství zajímavých materiálů a rozšířit archiv kapely. Půjde o plnohodnotnou knihu, obsahující spoustu zajímavých a dobových materiálů. Kniha nabídne velmi podrobnou biografii kapely, doplněnou výpověďmi některých bývalých, ale i současných členů, komentáře spřízněných osob okolo kapely, rozhovory a články z undergroundových i jiných tiskovin, fanziny fanklubu Root, podrobnou diskografii a texty ke všem deskám a pochopitelně velkou řadu fotografií. Bude to velice zajímavý textový a obrazový dokument. Na knize nás čeká ještě mnoho a mnoho práce. Pokud bude vše probíhat hladce a průběh nenaruší nečekané problémy, kniha by mohla vyjít v polovině roku 2017. Určitě se o všem včas dozvíte na webových stránkách Root.

To bychom měli Root, ale třeba nové album skupiny Terror tě neláká? Zvlášť když loni vyšel pod názvem Demoexhumace komplet s nahrávkami této kapely, přičemž jsi zde zařadil i nový song…

Co se týká skupiny Terror, tak to je už uzavřená kapitola. Nová skladba Věčná Temnota byla určena pouze pro 2CD Terror Demoexhumace, které vyšlo v limitovaném nákladu u Corpse Records. Můj projekt The Squirm jsem z časových důvodů uložil ke spánku. Root jsou priorita, které dávám maximum. Až nastane ta pravá chvíle, The Squirm zase probudím. Tohle je ovšem otázka budoucnosti. Letošní rok se ponese ve znamení oslav. Za prvé třicet let existence Root, za druhé pětašedesát let BigBosse a mých čtyřicet let. (smích) V únoru mě čeká nahrávání sólového alba BigBosse Sbírka černých růží, na které budu nahrávat některé kytarové party, samozřejmě koncertování s Root a pozvolna se začneme věnovat přípravě materiálu pro jedenácté album Root. Každopádně nudit se rozhodně nebudu.