Nové CD Starý smutek bluesmana Bužmy: Pepa Streichl by byl spokojen

V Bužmově stylu se mísí vlivy tří bluesových inspirací: Delta blues, Piedmont blues a Atlanta blues, některé písně jsou také zřetelně ovlivněny spirituálem či modernějším gospelem. Sám Bužma k tomuto tématu dodává: „Velkou inspirací jsou mi poslední dobou Corey Harris, skvělý bluesrockový kytarista Alvin Youngblood Hart a americký písničkář Eric Bibb.“

Na albu se sešly jak písně autorské (Kobersky zajic, Břidličná), tak převzaté věci (např. Zvedni oči k nebi sám). Vlastní Bužmova tvorba vychází z reálných zážitků. Například Kobersky zajic byl inspirován rozhovorem v hněvošické hospůdce: píseň s fingerpickingovým doprovodem a přiléhavou basovou linkou Františka Komárka sděluje realitu vesnického prostředí, v němž se dodržují pracovní zvyklosti, rituály a rodinná hierarchie je neotřesitelná. Onen Kobersky zajic, který utíká před mladým zeťem, jehož vyhnala v sobotu ráno po flámu tchýně „orač, kopač, ryč“, má jediný problém: „…že ho střelu se neboji, enem nechce pogrcany byť.

Literární narace Bužmových textů dokáže prostřednictvím skloubení jazykových dialektů, vulgarismů a poetismů vyprávět neotřele i zábavně. V některých písních (Starý smutek, Kužely světel) naopak jeho texty obsahují mužnou poetiku s verši: „myslel jsi, že je to dávno, zapomenutý sen, za obzorem čeká ráno, po dlouhé noci přichází den.“ Song Dlouhá štreka zase chlapsky vyzývá: „Tak pojď sem, milé dítě, sedni na tátův klín, já chtěl bych říct jen pár slov, na srdci černý stín.“ Dlouhá štreka je jedna z písní nahrávky, která má rockovější sound.

Na albu se podílejí kromě basisty Františka Komárka také všichni tři Bužmovi synové. Kytarista Jan, flétnista Přemysl a bubeník Vašek. Všichni tři mladí Khýrové se na otcově prvním CD projevují jako talentovaní muzikanti – sólové vstupy Jana i Přemka mají tu správnou bluesovou šťávu, perkuse Vaška k tomu přidávají také výborné rytmické cítění. Přesvědčivé houslové linky nahrál Mario Illeš.Většina, většina písní je však plně v Bužmově režii: během hry na kytaru se sám doprovází na stompbox, tamburínu nebo foukací harmoniku. A v této linii lze spatřovat jeho největší osobitost, kterou už ocenili také posluchači na velkém polském jazzovém a bluesovém festivalu Toruń Blues Meeting.

Album Starý smutek je podle slov Bužmy poctou a vzpomínkou na ostravskou bluesovou legendu Pepu Streichla. Proto se na titulní straně alba nachází Streichlova fotografie. Sympatické a skromné gesto bluesmana Bužmy je jen nenápadným atributem tohoto hráče, jehož muzika je osobitým prolnutím tradic regionu se zásadními hudebními žánry. Z této fúze nevznikl žádný galimatyáš, ale CD naplněné poctivě šlapající bluesovou muzikou a texty, které ani na vteřinu nenudí.

Výhrady by se daly uvést k Bužmově zpěvu, který místy neschová intonační nejistotu. Některé hlasové polohy Bužmovi prostě nesedí, jiné mu zase vyhovují a jsou přesvědčivé. A tak je to v blues se vším. Nic v něm není černobílé, naškrobené nebo pozlacené. Vše zahaluje starý smutek, který je v případě Bužmy sakramentsky mladistvý. A tak to v blues prostě má být.