Jaké knihy číst o Vánocích? Čtenářům Ostravanu radí literáti, publicisté i výtvarníci

Petr Hruška (básník): Sbírku povídek amerického spisovatele Dona DeLilla Anděl Esmeralda. Vydalo Argo ve skvělém překladu Petra Onufera. Je to čtení neslitovně vzrušující a může podstatně zredukovat tradiční vánoční obžerství. Ten, kdo se začte, nepomyslí pravděpodobně dlouho na mísy cukroví a laviny bramborového salátu, které budou bezmocně osychat kdesi v bytě, zatímco čtenář bude dál odplouvat od bezpečných konzumních břehů, unášen zvláštním smutkem a touhou postav pokusit se navzájem se dotknout…

Jiří Surůvka (perfomer a výtvarný umělec): Koupil jsem knihu Příběh civilizace (Vzestup a pád stavitelů pyramid) našeho předního egyptologa Miroslava Bárty. A proč? Pro poučení, jak sám autor pravil, podle všech podobností se starým Egyptem, je naše civilizace u konce. No a taky proto, že osoba mi momentálně blízká si tu knihu přála. Je v tom i naděje na nový  začátek.

Martin Froulík (výtvarný umělec): Malířské rozpravy Mnicha Okurky. A Friedrich Nietzsche – Tak pravil Zarathustra. Kniha pro všechny a pro nikoho.

Jaroslav Erik Frič (básník a vydavatel): Ladislav Heryán: Exotem na této zemi. Je  v ní život, krása, dobro, naděje.

Radovan Jursa (kardiochirurg a básník): Znova vyšla Teorie spolehlivosti od Ivana Diviše. Tu by ovšem moje spřízněná duše už dávno měla, takže Deník Witolda Gombrowicze, no a pokud by nebyl na poslední chvíli k sehnání, pak Celý život od Jana Zábrany, to je jasné. Trochu se ty knihy podobají, že?

Ladislav Vrchovský (divadelní recenzent a literát): Jan Skácel: Básně I, Básně II, Básně pro děti. Vydalo nakladatelství Blok. Soubor tří svazků básnického díla jednoho z největších básníků obsahuje sbírky vydané v letech 1957 až 1991 a tři sbírky básní určených dětem. Krása a síla Skácelových veršů potěší každého, kdo má rád poezii, a jeho tvorba pro děti daleko přesahuje většinu toho, co se dnes na knižních pultech v tomto žánru nabízí. A protože jsou Vánoce hlavně o poezii a kráse, považuji tento knižní dárek za jeden z nejvhodnějších.

Vít Slíva (básník): Miloš Doležal: Krok do tmavé noci. Příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a číhošťského zázraku, se zprávami archeologa, antropologů a soudního lékaře o exhumaci a identifikaci těla P. Josefa Toufara (Nezávislý podmelechovský spolek, vročení 2015, vyšlo v únoru 2016.) Drtivá svědectví o zločinnosti komunistického režimu…

Ilona Rozehnalová (majitelka Antikvariátu a klubu Fiducia): Doporučuji knihu Podvolení francouzského spisovatele Michela Houellebecqua. V anotacích ke knížce jsem se dočetla, že jde o varování před islámským státem, respektive román o tom, jak ze z Francie stane islámský stát. Překvapilo mě proto, že kniha je naopak kritikou evropské civilizace a jejího vyprázdnění. Opravdu zajímavá a výborně napsaná kniha.

Petr Pavlán (výtvarník): Mám knižní tipy jen pro děti. Letos vyšla krásná kniha v nakladatelství HOST – krásně a podrobně ilustrovaný atlas světa Mapy (Aleksandra a Daniel Mizielińští). Nejen v dětech probudí zájem o rozmanitost tohoto světa, touhu vycestovat a poznat. Já to jako dárek ještě kombinuji se sbírkou mincí z různých koutů světa.

Martin Šenkypl (básník): Margo Rejmer – Budapešť. Prach a krev (Dokořán, 2015). Kniha Polky, která píše o Rumunsku, kde žila, je velmi poutavá. Nedá se o ní říci, že je úplně čistým cestopisem, byť takto bývá často prezentována.‎ Exkurz do historie rumunských dějin je vystavěn s precizností beletristickou. V kratších kapitolách Rejmer nádherně servíruje napětí, humor a reálná fakta. A hlavně příběhy obyčejných Rumunů, na nichž osten minulosti zanechal nejznatelnější stopu.  Dále Vladimir Sorokin: Den Opričnika. Byť jsem tuto jeho knihu zatím nečetl, tak svou stopáží může být ideálním seznámením s ruským znepokojivým autorem.‎ Můžete sáhnout po jakékoliv Sorokinově knize, neuděláte chybu. Rusko je pořád ústřední téma našeho světa, čili reflexe „zevnitř“, je velmi podnětná. A třetí doporučení: Primož Repar. Setkání s tímto slovinským básníkem a filozofem bylo na letošním Protimluv Festu jedním z nejkrásnějších. Věděli jste, že Slovinsko je velmocí v psaní haiku? Zmíněný autor je toho důkazem. Slovinsky Reparovi vyšlo více titulů, u nás ho vzalo pod svá křídla ostravské nakladatelství Protimluv.‎ Jeho český debut oplývá velmi přiléhavým překladem.

Oskar Mainx (literární vědec): Volil bych nový román Vratislava Maňáka Rubikova kostka. Proč? Vratislav Maňák je nositelem Ceny Jiřího Ortena za soubor povídek Šaty z igelitu. Hororové napětí, rozmanité divnosti a zvraty, postavy a jejich osudy trochu balabánovské, ale ústící do grotesky, černé absurdity, tím vším mě mladý autor v souboru povídek dost nadchnul. A proto bych doporučil jeho nedávno vydaný román.

David Bátor (básník): Mám tři tipy. Anna Malchárková: Grunt (Repronis, Ostrava 2012). Osudy hrdého selského rodu Rothů z Hlučínska nejprve poznamená vyřčená kletba matky zemřelého čeledína. Následně je čtenář doslova vtažen do víru historie. Nejprve fašismus. Potom komunismus. A právě období padesátých let je zde líčeno velmi pravdivě. Krutost a vypočítavost tehdejších mocipánů neznala mezí. Nasadili tehdy sedlákům takové normy, které nemohli za žádnou cenu splnit, a tím je zlikvidovali a zabrali jejich statky. Vše je psáno svěžím a neotřelým jazykem. Sama autorka Gruntu mi prozradila, že za ní chodili pamětníci oněch události, což knize rozhodně prospělo.

Steinar Bragi: Planina (Kniha Zlín, Zlín 2011). Tento román islandského spisovatele Steinara Bragiho mě doslova uhranul. Marně se zbavuji všech těch podivných stínů a nálad, určité vyprahlosti, prázdnoty i krvavých stop a otisků. Jedná se o psychologický thriller, který spojuje prvky islandských lidových pověstí s realitou. Příběh čtyř přátel, kteří podniknou výlet do nitra islandské přírody, je příběhem o vině a nevinnosti, ale i o překročení mezních hranic lidskosti. Více prozrazovat nebudu. To si prostě musí přečíst každý sám. Ale jedno vám předem zaručuji. K této knize se rozhodně budete vracet častěji.

Nejlepší české básně (Host, 2016). Ročenka mě mile překvapila otevřenosti a opravdovostí. Editoři Jakub Chrobák a Vít Slíva odvedli hodně dobrou práci. Povedlo se! Sešly se zde opravdu zajímavé básně. Některé jsem se okamžitě oblíbil. Zvláště pak ty od Petra Hrušky, Petra Hrbáče, J. H. Krchovského a Karla Šiktance.

Martin Jiroušek (publicista): Spřízněné duši bych daroval katalog k výstavě desetiletí, která je až do 15. ledna k vidění ve dvou patrech v Městské galerii v Plzni. Katalog i výstava, kterou sestavil kurátor Otto. M. Urban, nese autentický citát z díla francouzského autora, který zní: „Život je bolestný a přináší zklamání.“ Ač se to nezdá, tak výstava je i přes svou děsivou stránku optimistická.

Milan Bátor (publicista, hudební pedagog): Koupil bych jí Mráz od Thomase Bernharda, v němž rakouský mistr slova a vyvolavač temné stránky lidských duší prorocky píše : „Náš stát je směšný. A ke všemu se ještě vydává za muzikální. Maloměšťácká necudnost… pro mě až příliš odpuzující: horní, tukem obrostlá, naducaná vrstva, a dole všeobecné, všude se rozmáhající ohlupování obyvatelstva… nacházíme se ve stadiu absolutní zpustlosti. Náš stát je hotelem dvojsmyslnosti, skutečným hampejzem Evropy, ovšem s vynikající pověsti za mořem.“ Jak jasnozřivé!