Divadlo Jiřího Myrona otevřelo nový prostor Dvanáctka přídavkem k shakespearovskému roku

Hru inspirovanou příběhem krále Leara ze stejnojmenné Shakespearovy tragédie přeložila do češtiny Dana Hábová pro scénickou skicu Viktorie Čermákové v cyklu 8@8 pražského Divadla Letí. Pro scénické čtení v podání členů činohry Národního divadla moravskoslezského a v režii Terezy Říhové text upravila Marie Špalová spolu s dramaturgyní Sylvií Rubenovou. Národní divadlo tímto počinem také pokračuje ve snaze uvádět inscenace v režiích čerstvých absolventů režijního oboru brněnské JAMU a pražské DAMU.

Jan Fišar a Tomáš Jirman. (Foto: Martin Kusyn)

Denis Kelly ve své hře popsal situaci vzniklou rezignací vůdčí osobnosti nadnárodní firmy na výkon funkce. Podobně jako v příběhu krále Leara se o nejvyšší post a výkon funkce porvou osoby pohybující se v okolí rezignujícího Colma (Jan Fišar) včetně Colmova syna Jimmyho (Robert Finta). Dalšími postavami vrhajícími se na pomyslnou kořist jsou členové správní rady Richard (Vít Roleček), Gavin (David Janošek), a Catherin (Lucie Končoková). Do děje vstupuje i manželka jednoho z členů správní rady Beth (Izabela Firlová), která má poměr s Jimmym. Postavou zdánlivě vyloučenou z hlavního děje je astroložka (Alena Sasínová-Polarczyk). Celek doplňují nejbližší spolupracovník Colma Castille (Tomáš Jirman) a v závěru se objevující neznámá Colmova dcera Barbara (Petra Lorencová).

Alena Sasínová Polarczyk. (Foto: Martin Kusyn)

Režisérka Tereza Říhová se rozhodla využít celého prostoru Dvanáctky (jde o bývalý obchod s levným spotřebním zbožím vedle předprodeje vstupenek NDM na ulici Čs. legií). Jednotlivé situace rozehrála vedle několika řad hlediště (místnost jednání správní rady a byt astroložky), v protilehlém koutě přímo před očima diváků (místo schůzek Jimmyho a Beth), na balkoně v prvním patře (střety o moc mezi členy správní rady i válečné bojiště) a také ve scénické metafoře sluje, ve které král Lear pozbyl zbytky zdravého rozumu a zešílel – zde se Colm uchýlí do tmavého kouta pod schody vedoucí do prvního patra.

David Janošek, Robert Finta a Vít Roleček. (Foto: M. Kusyn)

Žánr scénického čtení umožňuje široké spektrum nasazení hereckých prostředků. Někteří představitelé jednotlivých postav zůstávají u dramatického čtení a využívají až na velmi malé výjimky pouze způsob jednání slovem. Další, i když s listy scénáře v ruce, se pouštějí do herecké práce se vším všudy, tedy s pohybem v prostoru, s gestem i mimikou, s nonverbálním vyjadřováním i s velkým rejstříkem energie a dynamiky v projevu. Mezi všemi účinkujícími všechny herecké prostředky v nejvyšší míře nasazuje Robert Finta v roli Jimmyho. Fintovy dialogy s otcem Colmem a s milenkou Beth patří k vrcholům představení.

Izabela Firlová a Robert Finta. (Foto: Martin Kusyn)

Kellyho hra je hlavně o předčasném odchodu autorit do ústraní, o rezignaci na výkon povinností bez předchozí dlouhodobé výchovy a přípravy následovníků, navazujících na etické a morální principy starších generací, ale i pochybení rodičů a nefunkčnosti institucí včetně manželství a rodiny. Hra je také o penězích a o násilí, ale sám Dennis Kelly v rozhovoru o své hře říká: „Nemyslím, že peníze a násilí popisují náš svět.“

Scénické čtení v podání herců NDM jde dál: nabízí diagnózu příčin současného stavu světa. Podobně jako William Shakespeare varuje před vyklízením prostoru umožňujícím nástup lidských slabostí a nežádoucích jevů, které v konečném důsledku oslabují a ničí civilizaci.