Na hradě je ženská aneb Noc na Karlštejně v premiéře potvrdila, že půjde o návštěvnický hit

Na hradě je ženská!!! Nejznámější citát z legendární filmové adaptace, kterou natočil Zdeněk Podskalský v roce 1973, dodnes baví díky nezapomenutelnému pěveckému a hereckému podání Waldemara Matušky, Heleny Vondráčkové, Vlastimila Brodského a dalších. Opavská premiéra se drží filmových reálií poměrně přesně, přesto došlo k několika svižným proměnám postav, které dodaly nastudování spád.

Klasická dějová linie těží ze zákazu vstupu žen na hrad Karlštejn. Zápověď poruší královna Eliška Pomořanská (Tereza Kavecká) a nezávisle na ní také Alena (Veronika Prášil Gidová), neteř purkrabího na Karlštejně Ješka (Dalibor Hrda), která se vsadila se svým otcem, že pokud stráví noc na hradu, bude se moci vdát za Peška (Daniel Volný). Úvodní výjev představil slavnostní korunovaci Elišky, kterou zvýraznil sbor oblečený do mnišských hábitů se svíčkami v rukou.

Eliška nemůže dlouhé chvíle bez Karla IV. (Zdeněk Kapl) vydržet a proto se rozhodne navštívit Karlštejn tajně. Nic nezmůže ani důrazné varovní Ofky (Katarína Jorda), že zákaz vstupu žen na Karlštejn platí pro všechny – i pro královnu! Přítomnost dvou žen na Karlštejně neunikne pozornosti vévody Štepána (Martin Táborský) a krále Petra (Juraj Nociar). Hlavním hybatelem děje je však Arnošt z Pardubic (Libor Olma), první pražský arcibiskup a metropolita český, který se stal nejsympatičtější postavou opavské inscenace.

Z inscenace Noc na Karlštejně, v popředí Z. Kapl. (Foto: T. Ruta)

Výtvarník Jaroslav Milfajt a autor kostýmů Tomáš Kypta vsadili na praktičnost, funkčnost a výtvarnou atraktivitu scény: prostorové jádro pódia tvoří konstrukce v podobě schodiště s plošinou, děj se střídavě odehrává (zejména různé honičky, příchody a odchody postav) dole i nahoře, čímž se zabránilo časovým prostojům. Kostýmy Tomáše Kypty jsou barevně atraktivní a slušivé: Karel IV. je oděn do nebesky modrého pláště, Elišku zase v závěru smyslně zdůrazňují (kromě žlutočerného panošského přestrojení) krásné červené šaty.

Zděněk Kapl v roli Karla IV. vsadil na neokázalý, úsporný herecký projev, kterému ve správných momentech dal dramatickou přesvědčivost, aniž by sklouznul k patosu. Jeho Karel byl velice přesvědčivý ve všech výrazových polohách panovníka, manžela i člověka, který si je vědom vyššího řádu a smyslu pro spravedlnost. Tereza Kavecká se v roli Elišky Pomořanské prosadila s obvyklou senzitivní něžností, královně dokázala dát i patřičnou razanci v souboji či scéně pitím vína, kdy se patrně nešťastnou náhodou téměř celá polila. Její pěvecká interpretace hitu Lásko má, já stůňu se nesla v intencích decentního muzikálového výrazu, jenž prozradil jasný vzor ve filmové verzi s Helenou Vondráčkovou.

Katarína Jorda a Tereza Kavecká. (Foto: Tomáš Ruta)

Nejvýraznější postavou opavské inscenace byl Libor Olma v roli Arnošta z Pardubic. Olma ztvárnil Arnošta s neodolatelnou komikou, s nímž moduloval svůj hlasový projev a gestikulaci. Místy evokoval dokonce Luise de Funèse , kterého připomíná i tělesnými dispozicemi. Olma vnesl do nastudování přesně tu správnou odlehčenou polohu, jež účinně kontrastovala s vážností Karla IV.

Z dalších protagonistů se v dobrém světle představil tenorista Juraj Nociar jako král Petr. Jeho árie Do věží byla svěží, intonačně i dynamicky přesvědčivá. Herecky si Nociar vychutnal zejména dobývání polibku od Elišky s cynickým rošťáctvím.

Velice příjemným překvapením byl zpěv a herecký projev Veroniky Prášil Gidové v roli Alenky. Mladá zpěvačka nezbednou dívku vystihla s náruživostí a smyslnou koketností, výtečná byla rovněž pěvecky. Jejího partnera, herce Daniela Volného, diváci znají z činoherních představení opavského divadla.

Rudolf Medňanský a Dalibor Hrda. (Foto: Tomáš Ruta)

Volný také Peškovi propůjčil herecky brilantně podanou postavu zamilovaného mladíka, který vnitřně bojuje se smyslem pro poctivost. Škoda, že pěvecky byl Volný při první premiéře disponován hůře. S přehledem zvládli své postavy také Dalibor Hrda jako Ješek a také Rudolf Medňanský v roli dosti šíleného mnicha, který byl vedle Olmy druhou nejvýrazněji ztvárněnou figurou inscenace. Sestavu doplňovali Martin Táborský a Katarína Jorda, oba s velmi vkusným a potěšujícím výsledkem (oceňuji zejména závěrečnou hereckou etudu Kataríny Jordy v přestrojení za rytíře).

Sbor i balet Slezského divadla přesvědčil příjemnými výkony a zvládnutou pohybovou stránkou. Sborová čísla byla zazpívána s jistotou a potěšujícím zápalem. Za dobrými výsledky progresivní tendence opavských sboristů stojí práce Kremeny Pešakové. Choreografii velmi trefně vytvořil Martin Tomsa. Třešničkou představení byly šermířské souboje souboru SHŠ Durandal, který se specializuje na historické bojové interpretace.

Z inscenace Noc na Karlštejně v Opavě. (Foto: Tomáš Ruta)

Orchestr pod taktovkou Emy Mikeškové hrál výborně, hudební nastudování mělo patřičný lesk, popový drajv i ozvěny renesanční estetiky. Vyzdvihnout se sluší zejména vynikající žesťovou sekci, smyčce, barevně příjemný zvuk kytary a rytmicky perfektní bicí nástroje.

Režie Dagmar Hlubkové dokázala vnést do známého muzikálu smysl pro odstínění všech postav, které nebyly uniformní, ale naopak každá vynikala nějakou typickou vlastností. Zdůrazněním komické linie (Olma a Medňanský) vnesla Hlubková do nastudování svěží závan, který ocenili v závěru diváci bouřlivým potleskem vestoje. Premiéra muzikálu Noc na Karlštejně se Opavě náramně vydařila. Jako osvědčený titul v poctivém a elegantním nastudování má šanci stát se jedním z nejúspěšnějších představení opavského divadla současnosti.