Martin Hampel z kapel Places a February: V Praze nás mají rádi. Je to naše druhé domácí město

Jak se to má s Places osm měsíců po vydání desky? Změnilo se toho hodně, jste populárnější?

Já nevím, jak moc jsme populární. Asi to neumím zhodnotit. Ale rozhodně jsme jeli víc koncertů než loni, což je dobře, protože bez koncertů bychom nežili. S tou deskou se toho změnilo dost. Najednou jsme se přestali bát a konečně máme něco, co za nás mluví a za co se zároveň nemusíme stydět.

Dá se říct, že ten zlom později nastal přihlášením do Startéru?

Nebylo to jenom tím, ale Startér na tom měl neoddiskutovatelný podíl. Nebýt jeho, těch nabídek by nebylo tolik. Tedy, možná by přišly, ale později. Takhle jsme dostali hozenou rukavici – buď to vezmeš, nebo to nevezmeš. My jsme vzali všechno.

Překvapilo tě, že se February ve Startéru dostali dál? Já osobně bych čekala, že to bude obráceně.

Já nevím, tehdy jsem s February ještě nehrál. Začal jsem u nich až v červenci, kdy už byli docela rozjetí, měli za sebou Free Mondays v Roxy a podobné věci. Ten rozdíl jsem asi moc nevnímal, neřešil jsem, která z kapel je úspěšnější. Neměřili jsme si pindíky. Myslím, že je to jedno, není to sport.

Letos jste měli docela nabitý koncertní kalendář, dost možná nabitější než kdy jindy. Je možné tam zpětně nalézt nějaký highlight – koncert, který vysloveně převyšoval ty ostatní?

Když pominu křty, tak asi United Islands. A potom pro mě byl hodně intenzivní zážitek z pražské náplavky – jak s February na lodi, tak i s Places. Oba ty koncerty byly šílené. Byla dobrá atmoška, všechno vycházelo, bylo to pěkné, pod širým nebem. Asi je to tím, že mám rád hraní venku.

Zajímavá věc: obě tvé kapely si Praha velmi oblíbila a naopak. To se nestává často.

Jako jo, ale to jsme nečekali asi nikdo. Můžeš plánovat všechno do posledního detailu, ale nevyjde ti to, a takhle když to obě kapely vypustily ven a nevěděly, co bude, tak se to náhodou chytilo. Věděl jsem, že když to půjde do Wavu, bude tam nějaký zájem. Sledoval jsem Startér už roky předtím a věděl jsem, v jakém duchu se to nese… Praha je docela v pohodě. Nevím, čím to je, ale mají nás rádi a my máme rádi je. Je to v podstatě takové druhé domácí město, což bych třeba před rokem nebyl schopen říct.

Další zajímavá věc: nedávno jste si zahráli v Brně na Ozvěnách Vinyly. Očekáváte nominaci na nějakou hudební cenu? Ať už zmíněnou Vinylu nebo třeba Apollo…

Chvíli jsem nad tím přemýšlel a došlo mi, že o tom vlastně nic nevím. Nevím nic ani o jedné z těch cen. Kromě toho, že Apollo vyhrál Adrian T. Bell, což je zlatý chlap. Kdyby se to stalo, byl bych asi rád, ale moc bych nevěděl, co s tím. Nemůžu říct, že chci, aby to tak bylo. Když to nebude, tak si pojedeme dál ty svoje koncertíky, a když to bude, tak fajn. Pojedem si je ale tak jako tak, možná se o nás bude jenom víc psát.

Recenze na album Places zatím vycházejí vesměs pozitivní. Na Musicserveru jste dostali 7/10, ve Full Moonu…

…byly taky velmi pozitivní (smích). A tam vyšly dokonce dvě – jedna tištěná, jedna online. Do té desky jsme dali, co šlo. Jak my, tak Tomáš (Neuwerth, pozn. red.), tak lidi, co jsou zmíněni v bookletu. Nebýt těchhle všech mozků, nebylo by to. Sešli se dobří lidi v dobrý čas. Ale stejně, berem to jako odrazový můstek, ta deska není definice našeho soundu. Chceme to brát jako něco, od čeho se můžeme odrazit, od čeho můžeme objevovat další polohy. Nejsme vyhranění stylově, takže jsme schopni dělat různé věci – úplně brutální postrocky, shoegaze nebo někdy skákat popiny. Pořád nás to ale baví stejně. Dávat si zbytečné mantinely je škoda.

V článcích, které o vás vycházejí, je velmi často skloňováno jméno Tomáše Neuwertha. Myslíš, že by se o vás psalo stejně, kdyby Distant Edges produkoval někdo jiný? A kdyby to nevyšlo u X Production?

Je pravdou, že X Production tomu hodně pomohli. Postarali se o to, aby tu desku dostali recenzenti, aby to mělo nějaký feedback. To jim nelze odepřít, to je úplně jasné. Kdybychom si to vydávali sami, šlo by to pomaleji. Podle mě by to trvalo tak o půl roku dýl, než by se o tom dozvěděli lidi, Full Moon a tak. No a kdyby to neprodukoval Tomáš, produkoval by to někdo jiný a asi by to mělo taky nějaký efekt. My jsme věděli, že to nechceme dělat sami, a prostě jsme si vybrali. Ten člověk si ty zmínky navíc zaslouží, strávil nad tím mládí. Ponořil se do toho úplně brutálním způsobem. Je oprávněné ho zmiňovat, protože na tom udělal nejvíc z nás všech. Navíc nás otesal neuvěřitelně, dostal z nás to nejlepší. Nejen zvukově, ale i instrumentálně, šlapal nám po krku. Je to náš táta.

Dobře. A když vy jeho práci tak hojně zmiňujete a vychvalujete, děje se to i opačně? Propaguje vás, když může?

Ano, to je naštěstí vzájemné. Jsem za to rád. Říkal, že je na tu desku pyšný a chce, aby se tomu dařilo. Dělal rozhovory a zmínil nás, když to šlo. Dokonce nás sdílel i Kittchen a další, a to je jedině dobře. Ono se to možná jeví tak, že je tam Tomáš napsaný proto, že na to slyší lidi, co píšou o muzice. Ale tak to není. Jsme opravdu rádi za to, co pro nás udělal.

Co chystáte s Places dál? Máte už nástřel songů na novou desku?

To kdybych ti řekl, tak bych tě musel zabít (smích). Naživo hrajeme asi tři nové věci a v lednu zkusíme vyjamovat nějaké další. Už máme náhozy na asi šest skladeb, takže materiál na desku už by pomalu byl, ale nechceme to uspěchat. Chceme zase točit u Tomáše, ale jinak. Trochu živěji. Chceme ten základ udělat fakt naživo a pak jen vyšperkovat nějaké drobné nuance. A jinak chceme jet koncerty, chceme se podívat na Slovensko. Možná se stane, že přes léto začneme pracovat na nějakém singlu, ale to jsou moc úvahy do budoucna.

Když jsem poprvé poslouchala Distant Edges, překvapilo mě, že jste na ně zařadili dvě hodně staré skladby – Locked a Things Got Out of Control. Proč jste to udělali? I novější věci jako Somebody in New York Loves You nebo Weakness in My Hands jsou podobně hitové a ta deska by z mého pohledu možná lépe odsýpala.

My jsme měli jakýsi výběr z těch starých věcí, které bychom tam chtěli dělat, a ve finále jsme si prostě dvě vybrali. Dvě z roku 2012 a dvě z 2013. New York jsme udělali jako outtake, měl tam být, ale nakonec jsme ho tam nezařadili, protože tam podle nás úplně nezapadal. A proč Locked a Things? To je úplně easy. Oasis mají Wonderwall, my máme Things. Je to možná troufalé, ale je to tak. A co se týče Locked, udělal jsem novou verzi a náhodou jsem to vytáhl ve studiu snad v poslední nahrávací den… Najednou mi Tomáš říká: „Hele, to je dobrý, pojď to zkusit.“ Sedl za bicí, já jsem hrál na akustiku, Eva zpívala, a tak jsme to naživo nahráli. Hned natvrdo se to nahodilo. Kuba pak vymyslel nějaké další linky, a tak už to zůstalo. Žádná brutální alchymie v tom není, byla to náhoda.

February – když v létě hledali bubeníka, tvrdil jsi mi, že k nim za žádnou cenu nepůjdeš, že s nimi nechceš hrát. Pár týdnů nato jsi tam byl. Vysvětlíš mi to? Co vedlo k tak zásadní změně názoru?

Já jsem s nimi nechtěl hrát, protože mi to přišlo blbé vůči Vaškovi (Menšíkovi – bývalý bubeník February, pozn. aut.). Mám je rád všechny bez výjimky. Řekl jsem jim tehdy, že jim vytrhnu trn z paty, když mají domluvené koncerty. Chtěl jsem to na určito, že s nimi odehraju pět akcí a půjdu. Ale bylo to tak, že jsme začali zkoušet a bavilo nás to, měli jsme se o čem bavit. Cítil jsem, že ta vzájemná souhra i mimo tu zkušebnu byla dobrá. Všichni na jedné vlně. Říkal jsem si, že je to super oživení po těch letech v jedné kapele.

Takže můžeme mluvit o nadstandardně dobrých vztazích?

Ano. Nicméně cítíme, že Uzi je kapitán lodi a občas to skřípe. On je takový, že chce mít nad vším kontrolu, čehož jsem se nejdřív bál. Měl jsem strach z toho, kam to povede. Věděl jsem, že já jsem něco jako kapitán Places a on zase kapitán February, a když se sejdou dva lidi, kteří chtějí mít nad vším kontrolu a tahat za nitky, bývá to problém. Ale nakonec se ukázalo, že to jde.

Když už jsi u těch námořnických metafor, připomíná mi to první verše známé skladby jedné české kapely: Lokální kapely jsou jak loď, co míří dál, než kam může doplout. Jaké máte vlastně ambice? Jste taky takovou lodí?

Já nevím. Uzi je kapitán a zároveň kormidelník, spíš on by ti odpověděl.

Hodláš tam zůstat?

Kluci chtějí, abych u nich zůstal. To mi řekli už po prvním songu, co jsme spolu odehráli. Budu s nimi tak dlouho, jak to půjde.

Pojďme zavzpomínat na Czeching. Nepřijde ti zvláštní, že vás nominoval zrovna Karel Veselý?

Taky jsem si říkal, jak je to možné… To je ku.va přísný chlap. Je pravdou, že Czeching byla zkouška ohněm. Měli jsme milion technických problémů. A odehraj dobrý koncert, když máš deset efektů a z toho ti funguje jenom pět. Na ten koncert asi nikdy nezapomenu. Mně prasknul crash, Uzimu nefungovaly krabičky, Tomovi spadla kytara z popruhu… No, podle mě je to trochu náhoda. Kdyby Karel slyšel February nejdřív naživo, tak by je nenominoval. Bylo to jenom na základě té nahrávky.

Kdy s February chystáte desku?

To je, jako by ses mě zeptala, kdy hodlám umřít. Deska bude v momentě, kdy si na ni budeme moct troufnout a kdy bude hlavně dostatek songů.

Places a February chystají 17. prosince v ostravském Barráku společný vánoční koncert. Na co se můžeme těšit?

Kromě těchto dvou kapel tam budou hrát ještě kamarádi z Prahy Purplefox Town, které známe ze Startéru. Hráli jsme spolu v pražské Klubovně a líbili si nám, tak jsme je pozvali do Ostravy. Places i February udělali dost velkých věcí za ten rok, tak jsme si řekli: „Pojďme to zapít“. Myslím, že si to zasloužíme.