Halina Františáková o novém bachovském projektu: Bach byl vášnivý, přesto vzhlížel k Bohu

Tak trochu zapomenutá kniha o manželce jednoho z největších barokních skladatelů Anny Magdalény Bachové se stala inspirací vašeho projektu Bach trochu jinak, který se od 14. prosince uskuteční v Ostravě, Opavě a Havířově. Proč jste se rozhodli sáhnout právě po Malé kronice Anny Magdalény Bachové?

Knihu Malá kronika Anny Magdalény Bachové téměř nikdo nezná. Málokdo také ví, že ji ve skutečnosti nenapsala ona sama, ale anglická spisovatelka Esther Meynell. Popisuje tu pohled ženy na muže, kterého milovala a obdivovala. Bach byl geniální skladatel, vynikající interpret a improvizátor, skvělý pedagog, ale také manžel, otec, přítel. Bach je tu prostě popsán jinak než v běžné odborné literatuře.

Z kroniky bude číst herečka Taťána Medvecká. Jak věrohodný je Bachův literární portrét? Je tam zachycena i lidská stránka génia, který se nebál bít na kordy o svou čest?

Četla jsem několik životopisů J. S. Bacha českých, polských, slovenských i anglických spisovatelů. Je to snad jedna z výjimek slavných lidí, na které se nedá téměř nic neslušného najít. Slyšela jsem jen jednu nepodloženou historku, že se popral. Ale s kým a kvůli čemu, není známo. Skončilo to smrtí, kdy dotyčný sám upadl a praštil se při pádu do hlavy. Ale oficiálně se o tom nikde nepíše, takže kdo ví? Bach byl zcela jistě člověk vášnivý a prudký, ale to se vesměs týkalo jeho smyslu pro dokonalou práci a smyslu pro spravedlnost, kterou miloval. Bach žil opravdu mravně. A nestyděl se za to! Miloval nade vše Boha, k jehož oslavě napsal většinu svých děl. Když mu zemřela žena, se kterou měl sedm dětí, a podruhé se oženil, musel uživit sebe i rodinu (dětí se mu narodilo celkem dvacet). Žil život obyčejného muzikanta, a ten nebyl nikdy lehký. Naším cílem není podat v rámci koncertu ucelený a vědecký pohled na Bacha, ale nabídnout posluchačům myšlenky, které je přivedou k chápání Bacha jako člověka, který chodil po této zemi a zároveň vzhlížel k Bohu.

Čtení z knihy bude prolínáno skladbami z Knížky Anny Magdaleny Bachové, kterou Bach napsal pro svou manželku. Co je na těchto skladbách pozoruhodné, že jste je zvolili jako stěžejní hudbu večera?

Stejně jako Malou kroniku Anny Magdalény Bachové, tak i Knížku pro Annu Magdalénu Bachovou není běžné slýchat na koncertních pódiích. Kromě skladbiček instruktivního rázu, které zazní v podkresu slova, obsahuje tato i díla z běžného koncertního rámce (Téma ke Goldbergovským variacím, Preludium C dur z Temperovaného klavíru, první dvě Partity, řadu árií apod.). A také je zajímavé, že ne všechny skladby v ní jsou od J. S. Bacha, ale i od jiných autorů, mimo jiné také od jeho syna Carla Philippa Emanuela Bacha, Françoise Couperina aj. Bach byl skvělý učitel, ke každému z žáků přistupoval individuálně. Pro svou ženu tedy napsal takové skladby, na kterých se mohla učit a zdokonalovat.

V programu figuruje také Bachova instrumentální Toccata a fuga e moll. Co tento předěl symbolizuje?

Vystihl jste to docela trefně. Je to totiž takové intermezzo mezi dvěma pomyslnými polovinami. V té první je Bach představen ve své „světské“ tvorbě, v té druhé pak v té „duchovní“. Mimochodem Eliška Novotná je klavíristka takových kvalit, že by bylo hříchem její klavírní dispozice nevyužít!

V Bachovi trochu jinak zazpívá světově uznávaná sopranistka Martina Janková. Jaká díla představí? A proč právě Martina Janková? Pro svou blízkost Ostravě, či pro její uznávanou interpretaci barokní hudby?

Zcela jistě je tato pěvkyně Ostravě blízká. Nejen, že tu má své kořeny, ale i své blízké a přátele. Určitě není sebemenších pochyb o její znalosti v oblasti interpretace staré hudby. Vždyť spolupracuje s takovými osobnostmi, jako jsou dirigenti Nikolaus Harnoncourt, Sir John Eliot Gardiner, Sir Simon Rattle, z našich třeba Václav Luks a jeho Collegium 1704 a další. Ale především – Martina krásný člověk. Nejen vzhledem, ale i uvnitř. U ní je jistota, že Bacha zazpívá s pokorou nejen k jeho hudbě, ale i textům. Známe se už 30 let a ještě se nestalo, že by mne zklamala jak po stránce profesní, tak lidské. Navíc je tento koncert uváděn v rámci oslav výročí založení Ostravské univerzity a Martina Janková je jistě ozdobou mezi jejími absolventy. A teď se vrátím k první části otázky. Budou to árie ze čtyř různých kantát, které Martina Janková na tento projekt speciálně nastudovala a ještě nikde nezpívala. Takže světová premiéra a překvapení.

Co je vlastně důvodem projektu Bach trochu jinak v této podobě? Nejsou literárně-hudební pásma tak trochu minulostí?

Naopak! Společně s Eliškou Novotnou a Alfredem Strejčkem koncertujeme takto už řadu let. Máme pět společných pořadů, kde krásné slovo – poezii či myšlenky – doplňuje hudba a obráceně. Poslední z nich, Hudba má tu moc, ač se to nezdá, vznikl v rámci letošního projektu Shakespeare Ostrava 2016 a podle zaplněných sálů vidíme, že lidé stále v duši touží po čistotě slova a prožitku příjemné hudby. Dohromady je to chutný duchovní koktejl, ale musí se dobře namíchat. Snad to vyjde i tentokrát.

Proč jste se rozhodli pro hlas herečky Taťány Medvecké? Není v Ostravě řada zajímavých hereček, které by podobnou roli zvládly?

Bylo to na doporučení našeho milého kolegy Alfreda Strejčka. A když jsem se s paní  Medveckou později seznámila, bylo mi jasné, že ona je ta Anna Magdaléna. Já ani netušila, když jsme se o projektu bavily, že je držitelkou Českého lva a dvou hereckých Thálií! Tuto otázku mi položilo už více lidí. Vždy jsem se zeptala, koho by mi doporučili? Ale nakonec pokaždé zůstali u této naší volby.

Jakému věkovému spektru je projekt Bach trochu jinak určen?

Koncert je určen pro široké publikum, které je v tento předvánoční čas naladěno na vnímání krásné hudby a inspirativního slova,  nepotřebuje vědecká zdůvodnění, inovativní modely ani racionální berličky v prožívání a vnímání pocitů, které se odrážejí v Bachově hudbě. Chtějí se otevřít tomu lidskému i tomu duchovnímu, co obsahuje. Prostě tomu krásnému adventnímu rozjímání.