Dvacátý ročník Ost-ra-varu přinesl největší chválu Komorní scéně Aréna, uspělo i NDM

O průběhu prvního dne Ost-ra-varu jsme referovali již ve čtvrtek (celý článek). Až do neděle pak byla na programu další představení, která měla premiéru v uplynulém roce, a také několik rozborových seminářů. První z nich se konal v pátek v Komorní scéně Aréna a měl poněkud záhadné téma: Produkční dům jako alternativa. Hlavními hosty byli Zeno Václavík, principál Staré arény, Pavel Gejguš, umělecký šéf Staré arény, Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského, Romana Adámková, provozní ředitelka kulturního centra Cooltour, a Albert Čuba, herec Komorní scény Aréna a zároveň zakladatel nově vznikajícího soukromého komerčního Divadla Mír, které sídlí v bývalém Kině Mír v Ostravě-Vítkovicích.

Hned zpočátku moderátor Libor Magdon připomněl loňský tematický seminář, který začal řečí o umění a skončil debatou o penězích a vyjevil naději, že letos by tomu mohlo být právě naopak: začátek o penězích a konec o umění. Jeho přání se ovšem zcela naplnit nepodařilo, řeč byla opět hlavně o penězích, byť na slova o umění také sem tam došlo. Velká část semináře byla díky aktivitě publika věnována „grilování Alberta Čuby“. Diváci jej podrobili doslova výslechu, jak to chce udělat, aby mu jeho sen o novém divadle pod jeho vedením vyšel a celý podnik nezkrachoval. Nutno říci, že Albert Čuba tento výslech ustál a naději na vznik dalšího divadla v Ostravě posílil.

Řeč přišla i na Starou arénu a její hlavní problém – návštěvnost na reprízách a životnost inscenací poté, co premiéru a několik prvních repríz zhlédnou přátelé účinkujících a jejich nejbližší známí. Z hlediště přišla rada: řešit tento problém by pomohli předplatitelé, které Stará aréna musí získat na ostravských školách v řadách studentů. Romana Adámková zmínila produkci Cooltouru jako osobitý příspěvek k nabídce nejen kvalitního divadla, ale také tanečního umění a jiných žánrů. Jiří Nekvasil hovořil o diváckém zázemí Ostravy, které je velmi pestré a vedle řadových diváků, kteří si chodí do divadel hlavně odpočinout a pobavit se na komediích, tvoří i velmi náročné menšinové publikum, navštěvující například Dny nové opery – NODO Ostrava. Zazněla i pochvalná zmínka směřující k produkci Městské galerie v souvislosti s festivalem Norma.

A nyní stručně k ohlasům na jednotlivá představení, jak zazněly na seminářích nebo se objevily ve festivalovém zpravodaji.

Komorní scéna Aréna. L. Klíma: Lidská tragikomedie

Michal Šesták, student DAMU a FF  UK Praha: „Je zde přítomno Klímovo Schopenhauerovsko-Nietscheovské vidění světa, ale i jeho ironie a nadsázka. Inscenace je dobře režijně i herecky zvládnuta a přináší ducha Klímy tak, jak ho z jeho odkazu známe.“ Za jednu z nejlepších inscenací Lidskou tragédii, byť s jistými výhradami, označili kritici a teatrologové Vladimír Just, Jan Kerbr, Jiří P. Kříž, Josef Herman, Taťána Lazorčáková a Jiří Štefanides.

Divadlo Petra Bezruče. M. Rouabhi: Fligny, kos a fachmani

Henrietta Ctiborová, studentka UP Olomouc: „Rozšifrovávání hlubokých myšlenek tu není na místě. Nicméně jako lehčí forma, nikoliv však stupidní, celek funguje a je vidět, že herci si představení užívají a dovedou diváky strhnout.“ Kritici, pedagogové a teatrologové ovšem vesměs hovořili o problémech, které s sebou volba takového titulu nese, pochválili herecké výkony, ale hlavní výhradu vyjádřila Lenka Šaldová, dříve Divadelní ústav a nyní Národní muzeum Praha: „Divadlo si své diváky vychovává. Je otázkou, koho si jako diváka chce Divadlo Petra Bezruče vychovávat tímto titulem.“

Národní divadlo moravskoslezské. K. Poláček-A. Goldflam: Hostinec U kamenného stolu

Inscenace ze strany studentů nepřinesla téměř žádné reakce, kritická obec ji označila za jednu z nejproblematičtějších. Redaktoři festivalového zpravodaje ale upozornili na ohlasy běžných diváků, kteří odcházeli z představení celkem spokojeni.

Komorní scéna Aréna. H. Ibsen: Divoká kachna

Vít Malota, student DAMU: „Herci jsou vedeni velice přesnou a citlivou režií Davida Šiktance, jenž rezignoval na exhibování přehnanou tvůrčí invencí, ctí předlohu a jeho koncepce plně nese hlavní motivy a témata.“ Z řad kritiků zazněla výhrada k hereckému pojetí postavy Gregerse Verleho, kterého hraje Michal Čapka. Jedněm se velice líbil, druzí však upozornili na odlišnost hereckého jazyka od ostatních a nebezpečí šarže. Celkově pak tato inscenace opět získala body pro Komorní scénu Aréna.

Divadlo Petra Bezruče. F. Schiller: Úklady a láska

Michal Šesták, student DAMU a FF UK Praha: „Zasazení inscenace do prostředí fotbalového stadionu bylo nejvíce diskutovanou otázkou v kuloárech. I já se ptám: Proč právě na fotbale?“ Tuto otázku otevřel i divadelní historik Jiří Štefanides, který ve svém kritickém slově zmínil i problémy vyplývající z obsazení do věkově neodpovídajících rolí či věrohodnost jednání některých postav v kontextu hry. Oceněn byl výkon Stanislava Šárského v postavě Millera a Pavly Gajdošíkové v roli Luisy.

Komorní scéna Aréna. U. Widmer: Top Dogs

Rachel Duchková, studentka FF UK Praha: „V inscenaci, která zavádí diváky do prostředí vrcholného managementu, se velmi čistě a čitelně pracuje se znakem a divadelní zkratkou. Symbolika je tak přesná, že ji vnímáme spíš podvědomě, než abychom nad ní museli špekulovat. Přesto má inscenace určité rezervy obzvlášť ve druhé polovině. Jednak temporytmus a jednak čitelnost rolí: ve výsledku místy vzniká zmatek v tom, koho vlastně sledujeme.“ Účastníci semináře se shodli nad hodnocením které označilo inscenaci za nadprůměrnou, a uvítali hlavně téma nevypočitatelnosti jevů, vůči kterým je jedinec bezbranný, a otevřenou otázku, v jakém světě to vlastně žijeme.

Národní divadlo moravskoslezské. M. von Mayenburg: Mučedník

Veronika Zajacová, studentka VŠMU Bratislava: „Oceňuji hlavně dramaturgický výběr hry. Náboženské téma mne nikdy příliš neoslovovalo, ale v tomto případě téma je náboženského fanatismu zpracováno velmi dobře a pro mne velmi poutavým způsobem.“ Lenka Šaldová upozornila na jednu z výpovědí inscenace, totiž že každé náboženství lze zneužít k agresi. Tereza Haferová, studentka Ostravské univerzity, hovořila o vůdcích, kteří si vybírají k manipulaci vždy ty nejslabší jedince, a inscenaci označila za vynikající. Romana Srncová, studentka VŠMU Bratislava, ocenila výkon Roberta Finty v hlavní roli slovem vynikající. Vladimír Just označil tuto inscenaci za jeden z vrcholů festivalu.

Stará aréna. P. Gejguš: Hřeby v hlavě

Eliška Šlahařová, studentka, Ostravská univerzita: „Režisér Pavel Gejguš dělá něco, co bych nazvala divadlem temnoty. Sorokinova próza, román Telurie, Gejgušovi posloužil jako inspirace k vytvoření vlastního příběhu. Tři herci odehrají snad dvacítku postav a jsou výborní. Zmátl mne však samotný závěr hry, po kterém jsem nevěděla, co si vlastně mám myslet. A jistým problémem je i výtvarná stránka inscenace.“

Národní divadlo moravskoslezské. A. Jarry: Král Ubu

Vít Malota, student, DAMU: „Nejlepší bývají ty inscenace, které se dotknou diváka přímo. Ať už přes vnitřní problémy, co si v sobě sám řeší, nebo reflektují-li situaci, v níž se divák nachází. Režisér Jan Frič promlouvá bez servítek, vytváří obraz světa ovládaného zvůlí moci, diktátem peněz, nízkostí a lidskou malostí. Svět, ve kterém pravda postrádá svůj smysl, ve kterém víc záleží na mediálním odrazu skutečnosti než na skutečnosti samé.“ Jan Kerbr (Divadelní noviny) pak zařadil tuto inscenaci mezi vrcholy přehlídky.

Divadlo Petra Bezruče. W. Shakespeare: Richard III.

Kateřina Málková, studentka, JAMU Brno: „Inscenace by nemusela působit ztěžkle či nekonzistentně, kdyby se důsledněji pracovalo s textem. Pro Richarda III. je podstatný také humor a nadhled, se kterým většina postav vede dialogy. V tomto smyslu se to dařilo jen některým hercům. Lukáš Melník herecky téměř bezvýhradně splňuje hlavní charakter hry. Jeho Richard je podlý, vypočítavý, vychytralý, záludný, úlisný, nechutný a zároveň neskutečně šaramantní a charismatický.“

Komorní scéna Aréna. B. Vian: Budovatelé říše

Kateřina Málková: „Budovatelé říše kromě abstraktnosti a symboličnosti nesou prvky absurdity. Skrze jistou apatii a přetvářku Vian na jedné rodině demonstruje, jakou zhoubu přináší prchání před problémy, ignorance a předstírání rodinné pohody. Ukazuje, jak lidé dokáží být hloupí a zbabělí, i když jde o jejich vlastní dobro a životy, a že jednodušší je raději přijmout jistou zkázu, než riskovat kvůli úspěchu své ego a trochu času. Obecný rys celé inscenace je stručnost a svižnost, a perfektní zapojení všech herců.“

Národní divadlo moravskoslezské. P. Vilikovský-Miro Macho/ L. Brutovský: Deník mého otce

Michaela Gallová, studentka, VŠMU Bratislava: „Z první části inscenace se vynořuje jedna otázka: Proč jednoho člověka hrají tři herci? Naopak druhá část po přestávce nečekaně překvapila: Trojjedinost hlavní postavy se rozpadla a herci už vystupovali samostatně. Také většina děje se odehrává v této části. Celek je však spíše nepřehledný, a to navzdory některým velmi dobrým hereckým výkonům (Renáta Klemensová, Ivan Dejmal, František Večeřa).“

Stará Aréna. Eurípides/Pavel Gejguš: Elektra

Marika Kováčová, studentka, Masarykova univerzita Brno: „Skvělý nápad Pavla Gejguše pozvat ke spolupráci dramaturgyni NDM Sylvii Rubenovou. Elektra je zestručněná, ale nevytrácí se téměř nic.“ Martina Mašlánová, VŠMU Bratislava: „Pavel Gejguš je režisérem temnoty, atmosféry a prázdného prostoru. Elektra je však téměř pedagogicko-školní předváděčkou, která trochu trpí odlišným herectvím studentů konzervatoře a pedagogů či starších herců. Tato Elektra je o pomstě, odplatě, ale také o odpouštění, povinnosti a vině.“

Divadlo Petra Bezruče. L. Fuks: Spalovač mrtvol

Klára Veselská, studentka JAMU: „Téma manipulace a ideologie se tu objevuje opět, jako již v několika předchozích inscenacích Ost-ra-varu. Inscenace stojí na hlavní roli a jejím představiteli – Norbertu Lichém, který se soustřeďuje na práci s hlasem a mimiku. Velmi jemně zobrazuje proměnu postavy ze starostlivého otce v netvora. Ke škodě je poněkud pomalé tempo, a tím rozvláčnost celé inscenace.“

Národní divadlo moravskoslezské. W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské

Michaela Gallová a Michal Šesták: „Když se dnes pokoušíme aktualizovat Shakespearovy texty, je nutné mít na paměti, aby dramaturgicko-režijní koncepce byla konzistentní a pevně držela pohromadě. V případě této inscenace máme pocit, že celek pohromadě úplně nedržel. Přes koncepční zmatení je vidno, že herecký soubor je dobře vybavený a inscenace velice baví ostravské publikum.“

V závěru druhého rozborového semináře zazněla i výtka k příliš naplněnému programu festivalu, který se dostal na hranici únosnosti a místy i za ni, zároveň ale také poděkování za velmi kvalitní doprovodný program, ze kterého účastníci vyzdvihli inscenace Studie Titus Dagmar Radové a kolektivu z kulturního centra Cooltour a hlavně inscenaci Arlecchino Magnifico aneb Šťastná Izabela Tomáše Vůjtka, odehranou v klubu Les.

Z celkového hodnocení vyšla nejlépe Komorní scéna Aréna, ale i ostatní divadla nabídla některé velmi kvalitní inscenace. Vladimír Just označil za nejlepší inscenaci přehlídky Mučedníka Národního divadla moravskoslezského a hned za ním zmínil Lidskou tragikomedii Komorní scény aréna, Divokou kachnu z téhož divadla a Top Dogs, opět z Komorní scény Aréna. Taťána Lazorčáková a Jiří Štefanides se shodli ve vysokém ohodnocení inscenací KSA Lidská tragikomedie a Divoká kachna a T. Lazorčáková stejně jako V. Just ocenili i Top Dogs. Ostatní kritici se v  hodnocení s výše jmenovanými shodli, Jan Kerbr ale ocenil, byť jako jako jediný, i Krále Ubu v podání NDM.